Nightmares
Režie:
Joseph SargentHudba:
Craig SafanHrají:
Cristina Raines, Emilio Estevez, James Tolkan, Lance Henriksen, Tony Plana, Richard Masur, Veronica Cartwright, Albert Hague, William Sanderson (více)Obsahy(1)
Tento film je tvořen čtyřmi povídkami, které jsou založené na amerických městských legendách. První příběh 'Terror in Topanga' je o kuřačce (Cristina Raines), která chodí v pravidelných intervalech nakupovat cigarety, i když v sousedství řádí sériový vrah. Druhý příběh se jmenuje 'Bishop of Battle'. Pojednává o mladíkovi (Emilio Estevez), jenž propadá své vášni pro videohry tak, že se videohry stávají doslova jeho životem. 'The Benediction' (založený na povídce Stephena Spielberga 'Duel') je o knězi, který ztratil svou víru a opouští klášter. Na své cestě je však sledován černým náklaďákem, jenž pochází ze samotného pekla. Ve čtvrtém příběhu 'Night of the Rat' (volně založeném na filmu 'Poltergeist') manželský pár (Richard Masur a Veronica Cartwright) s malou dcerkou bojují proti obrovské kryse žijící v jejich předměstském domě. (Chatterer)
(více)Recenze (56)
Tohle jsem viděl strašně dávno a zapamatoval si z toho jen druhou povídku. Utkvěla mi v paměti ale tak silně, že jsem trochu zapátral abych si film osvěžil. Raně osmdesátkový povídkový filmový horror. To je prostě to nejlepší doporučení, co může film dostat. Přesto to nemusí stačit. První povídka je hrozně super. Hlavně pro jednoduchou zápletku v kombinaci s kratičkou stopáží. To napětí v ní ale přímo bobtná. (*****) Druhou povídku mám hrozně rád, pro její typickou osmdesátkovost. Prostě příběh své doby. On by šel realizovat i dneska a v rámci digitalizace i pozlátkověji, ale ztratilo by to to kouzlo. Dnešní PS a Xbox generace to asi nepochopí a nevcítí se tak do toho, ale já pocházím z generace, která tohle (sice o pár let později) zažívala na vlastní kůži, takže hlavního hrdinu povídky docela chápu. Taky jsme vydrželi hrát celé dny, byly jsme hodní na babičky a příbuzné, aby z toho kápla nějaká dvojka do automatu, někteří z nás dokonce kradli. Povídka je možná zbytečně dlouhá, ale ty digitální triky jsou parádní a nostalgie (společně s naprostou a bezvýhradnou láskou k osmdesátkám) funguje dost silně. Plus ty punkové vypalovačky. (*****) Byla-li první povídka syrovým horrorovým thrillerem, druhá sci-fi horrorem, třetí povídka je spíše psychologické mysteriózní drama o ztrátě a znovunalezení víry. Henriksen se snaží, ale nestačí to. Něčím mě to hrozně prudilo. (**) Poslední povídka se rozjíždí dobře a naláká na slušný apokalyptický souboj mezi člověkem a krysou s parádní matkou a brutálně nesympatickým fotrem. Celé se to nakonec ale utopí v nezajímavosti, fotřík je čím dál nesympatičtější (chcete ho zabít dřív, než ta krysa) a veškeré nadšení ze začátku je pryč. (2,5*) ()
První tři povídky za 4, poslední za 3. Zdá se, že v 1. polovině 80. let se USA (na rozdíl od západní Evropy, která se začala rozkládat dříve) snažily ještě držet určitou pozitivní morálku. První tři příběhy jsou zároveň tak trochu výchovné, neboť ukazují, že do strašných situací se dostal člověk svou neposlušností či selháním. Poslední příběh o obří kryse je na infanitlní úrovni japonské Gappy... ()
Noční děsy představovaly už v době svého vzniku, když 80. léta vůbec nebyla skoupá na podobně koncipované povídkové hororové snímky, spíš podprůměr s výrazně televizní vizáží, které by se hodilo spíš rozkouskovat do nějakého hororového televizního seriálu. Konec konců na sebe nijak nenavazují a tématicky spadají každý do jiné hororové kategorie. Navíc se na tomhle filmu výrazně podepsal zub času, když především poslední povídka o obří pekelné kryse díky šíleným trikům působí jako nechtěná parodie. Z hlediska scénáře, režie ani hereckých výkonů nejde o dílko, které by dnes mohlo zaznamenat nějaký úspěch a jeho poměrně slušné hodnocení bude spíš souviset s nostalgií fanoušků, kteří jej viděli kdysi v minulosti. Celkový dojem: 30 %. ()
Podobných antologií (souborů hororových povídek) mám ve své složce (sbírce) opravdu požehnaně, ale jaksi jsem jim až dosud nevěnoval tolik pozornosti, jak bych asi měl. Zvláště když dokáží docela zaujmout svou různorodostí a v některých případech jsou tyto krátké příběhy mnohem lepší, než lecjaký celovečerní film. Nightmares jsou sice spíše průměrnou záležitostí mezi svým „druhem“, ale to je dáno hlavně tím, že všechny čtyři povídky byly pod taktovkou jednoho režiséra. Nicméně každá z nich je svým způsobem alespoň trochu zajímavá, přestože mají různou kvalitu svého obsahu. Ale to už tak bývá...1)Tato úvodní kapitola (první povídka) nemá zrovna dvakrát originální zápletku, přesto se v ní režisérovi podařilo vytvořit zajímavou atmosféru, která ve své podstatě neměla skoro žádnou slabinu. Celé to trvalo necelých dvacet minut, takže divák neměl ani moc prostoru k tomu, aby se začal nudit, což bylo jen a jen dobře. V závěru sice lehce zahaprovala logika, ale žádná tragédie se nekonala. Každý svého štěstí strůjce…50%...2)Druhá povídka se mi líbila především díky výběru hlavního hrdiny, protože Emilio Estevez patří mezi moje oblíbence. Její náplň mě zas vrátila do dětských let, kdy jsme s kámoši byli rovněž závislí na herních automatech s videohrami – na které padla většina kapesného. Příběh samotný sice není zrovna okouzlující, ale i zde jsem se dočkal docela zajímavé atmosféry, která byla podtrhnuta celkem povedeným závěrem a především velmi slušným hudebním doprovodem v pozadí (nebo lépe řečeno ve sluchátkách). 60%...3)Třetí povídka bohužel rovněž neoplývá zrovna originální zápletkou a já musím souhlasit s tvrzením, že inspirací pro tento příběh se jistě stal Spielbergův film Duel či Silversteinův The Car. Ono by na tom nebylo nic tragického, jen kdyby se to celé nebylo tak chabé. Atmosféra nemá pořádné grády a místo aby gradovalo napětí v podobě silniční honičky, tak se nám režisér snaží děj „obohatit“ o vzpomínkové pasáže, proč vlastně hlavní hrdina ztratil svou víru. To mě však v dané situaci zajímalo asi nejmíň. Lance Henriksen se snažil, tomu upřít nemůžu, ale vzhledem k tomu, že jsem již dříve viděl jak Duel, tak i The Car – tohle byl jen slabý odvar. 40%...4)Poslední povídka o obří (nesmrtelné) kryse, tak ta už byla spíše pro zasmání. Samozřejmě dalo se z tohoto tématu vytěžit mnohem více a první polovina filmu vůbec nevypadala špatně – náznaky hororové atmosféry tu jednoznačně byli, ale celé se to podělalo oním obřím plyšákem + záběrem přes lupu a nelogickým chováním především pána domu. Ten mi po pravdě moc sympatický nebyl. Našel bych tu pár kladů, ale ty nestačí ani na průměr. O krysách jsem už viděl mnohem lepší filmy a nemuseli být ani nesmrtelné. 40%...V konečném součtu mi tak vychází čistý průměr. Nic světoborného, ale tak snad každý divák si zde najde tu svou oblíbenou povídku. Jejich kvalita i úroveň byla opravdu různorodá, nicméně žádná z nich nebyla natolik úžasná, abych si jí navždy vryl do paměti. Jak už jsem řekl, jde o průměrnou záležitost. Nic víc, nic míň. 50% () (méně) (více)
Tento snímek skládající se ze čtyř hororových povídek jsem kdysi večer zhlédla v televizi. Nejvíce si z něj pamatuju dobrou atmosféru, Emilia Esteveze jako zuřivého hráče, jehož dostihne a pohltí vlastní závislost a přerostlou krysu, která mi v té chvíli připomínala spíše domácího křečka a celkově mi tato scéna připadala nesmírně vtipná:) ()
Galerie (17)
Zajímavosti (1)
- Druhý příběh o videohře byl tak nákladný, že štáb během natáčení téměř zbankrotoval. (Caelos)
Reklama