Režie:
Richard LinklaterScénář:
Richard LinklaterKamera:
Tommy PallottaHrají:
Wiley Wiggins, Ethan Hawke, Julie Delpy, Alex Jones, Kierstin Cunnington, Caveh Zahedi, Adam Goldberg, Nicky Katt, Steven Soderbergh, Richard Linklater (více)Obsahy(1)
Příběh muže, který se usilovně snaží odlišit sny od skutečnosti. Při toulkách světem každý, s nímž se setkal, chtěl diskutovat o smyslu života a on někdy odpovídal, jindy jen naslouchal lidem, kteří pohlíželi na život z nejrůznějších úhlů sociologického, náboženského, vědeckého, uměleckého. Je přesto možné, že se mu všichni snažili sdělit to samé? Pozorujeme svět skutečnosti a fantazie očima tohoto poutníka, aniž bychom si i my byli jistí, kde leží hranice, jež tyto dva světy odděluje. Experimentální zpracování, doplněné zajímavými animačními postupy, dělá z tohoto snímku podivuhodnou a jedinečnou tvůrčí vizi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (132)
Animace prvních několik minut fascinuje, poté už jen irituje. Stejně je to i s (pseudo)filozofickými dialogy. Některé jsou zajímavé, například dvojce v posteli diskutující o kolektivním vědomí. Ale téměř sto minut poslouchat intošský zvratky se nedá. Na několika místech jsem se smutkem v srdci zavzpomínala na Inception, ale na něj Waking Life nemá ani ve snu. ()
Film neuchopitelný a mnohovrstvý, jako je život sám. Snahy o objektivní zhodnocení jsou zbytečné, film nabízí divákovi přesně tolik, kolik je ochoten a schopen si z něho vzít, což bude u každého jiné. Proto je snadné pochopit nejvyšší i nejnižší hodnocení, ovšem jejich zprůměrování je bezcenné. Za artovou skořápkou se na první pohled skrývá pouze další z newage dokumentů typu What the bleep do we know a Secret a místy i "konspirační teorie" (Alex Jones), ale přesto je úplně jiný a o pořádný kus kvalitnější než většina z těch, které se vyrojily v následujících letech. Nesnaží se totiž odkrývat, ale pouze lehce naznačuje, jedna stejná věta nemusí pro nezainteresovaného postihnout vůbec nic, kdežto pro člověka pohybující se v podobné sféře myšlení může být vyjádřením účasti na tom nejvyšším, čeho je člověk jako bytost schopen. Animovaná forma navíc poskytuje určitý stupeň anonymity zúčastněných a zabraňuje tak možnosti povrchní kritiky jednotlivých myšlenek, pro zamýšlený účinek byla nezbytná. K tomu přispívá i fakt, že se jedná o film o snech, kde je všechno možné. Nejsou nám tak vnucovány názory určitých lidí, se kterými bychom se měli ztotožnit; spíše než to jsou přednášeny myšlenky a nápady s vlastní autonomií; lidé prezentující je pak slouží pouze jako prostředek k jejich sdělení a vlastní interpretace je potom na samotném jedinci. ()
Bla bla bla... (Čím viac rozprávaš o človeku ako o spoločenskom výtvore... alebo o zhluku zmyslov... alebo ako o rozdelenom či zabudnutom, tým si otváraš nové možnosti na vyhováranie sa. A keď Sartre hovorí o zodpovednosti, nemá na mysli niečo abstraktné. Nehovorí o tom druhu bytia alebo duše, ktorý uznávajú teológovia. Je to niečo hmatateľné. Sme to my rozprávajúci sa. Robenie rozhodnutí. Konanie a zodpovednosť za dôsledky. Môže byť pravda, že na svete je šesť miliárd ľudí a pribúdajú. Avšak, tvoje konanie je odlišné. Za prvé, odlišuje sa materiálnymi podmienkami. Odlišuje sa od ostatných ľudí a dáva príklad. V skratke, myslím že mottom je... že by sme sa nemali jednoducho odpísať... a urobiť zo seba obeť rôznych síl. My sa vždy rozhodneme, kým sme. Zdá sa, že tvorenie vychádza z nedokonalosti.Vychádza zo snahy a sklamania. A myslím, že preto vznikol jazyk.) ()
Pastva pro oči, utrpení pro uši. Na animaci je znát, že vznikla zpracováním filmového záznamu – na takovou dynamiku a přirozenost pohybu žádným klasickým postupem jen tak nedosáhnete. A kdyby Linklater svoje ovečky netlačil do filozofie a nechal je plácat třeba o počasí, baseballu nebo ženských, nemusel by divák ztrácet pozornost hledáním duchaplné jehly v kupách slovního sena. ()
Moc hezká animace, přesto si myslím, že každý divák tančící domy s chodníky nemusí dát... A co náplň? Až na několik málo podnětů k zamyšlení mám nepříjemný pocit, že se Linklater příliš zahleděl do filosofických úvah, svých filmů, herců, kteří v nich hrají i sám do sebe a netuším, komu tím chce prospět. ()
Galerie (38)
Photo © Twentieth Century-Fox Film Corporation
Zajímavosti (7)
- Film sa umiestnil na 8. mieste v IMDb rebríčku Top 150 najpsychedelickejších filmov všetkých čias. (Circumscriptor)
- Scéna s promítající opicí, kdy muž na plátně točí s kytarou nad hlavou a zahazuje ji, odkazuje na klip „Lithium“ od kapely Nirvana. (puchal)
- Hrací automat v poslední scéně je Fireball Bally z roku 1971. (Caelos)
Reklama