Les Lèvres rouges

Jako netradiční pojetí příběhu hraběnky Bathoryové se tento film povedl. Na svou dobu je moc dobře natočený. Audiovizuálně bych ho tipoval spíše o deset let pozdeji. Zajímavá a depresivní hudba navíc podkresluje celý děj a buduje zajímavou atmosféru. Co je však hlavním problémem snímku? Táhne se. Strašně se táhne a místy trošku nudí. U většiny upířích hororů je to obvyklý jev. Je mi líto, že zde je tak nízké hodnocení, ale já nad tři hvězdy jít nemůžu. Zajímavé dílo a pro fandy žánru určitě dobrá volba. (03.10.2011)

Opuštěný hotel, plížící se atmosféra, pomalé tempo, erotické napětí, trocha surrealismu a hodně rudé. To budou asi zásadní body tohoto minimalistického hororu. Dcery temnot jsou ojedinělým kousancem do žil lesbicko-upírského subžánru: snímek bez výraznějších explicitních scén, s minimem krve, a co je velkým překvapením - bez ostrých tesáků. Za to hned s několika výraznými kráskami, které, nejen že skvěle vypadají a ukazují své vnady, ale dokonce i hrají. Možná i proto bych film doporučoval spíše okrajovým příznivcům klasického hororu. A jedna zajímavost na závěr: v 59. minutě nešťastná Ilona pronese "There's nothing to explain, it's too late." To je, prosím, stejná věta, kterou si vypůjčil do svého temného songu "Sinners Inc." sám Rob Zombie. (01.05.2014)

Potěšující příspěvek do mrňavého Bathoryovského rybníčku. Elegantní přechod od gotických upířin k moderněji pojatým hororům nemůže urazit žádného fanouška zubatých pijavic, ale bohužel místo doteků ledových prstů strachu a napětí se spíš po zádech plazí oslizlé prstíky paní Nudy. Pokud nikam nepospícháte, určitě stojí za jeden a půl hodiny Vašeho času. (11.07.2016)

První co mě na tomto filmu praštilo do očí byla až neskutečná podoba Valerie (Danielle Ouimet) se Blake Lively (Gossip Girl)! Podobná gesta, výrazy tváře a hlavně ta podoba v obličeji a vlasy! :) Nicméně, hodnotit Les Lèvres rouges jako horor by bylo vcelku obtížné. Je to spíše takový pomalejší, leč úderný, elegantní, nenásilně upírský thriller. Což mu samozřejmě na kvalitě neubírá, naopak. Než na dějovou stránku se zde více pro mě Kümel soustředí na herecké výkony Danielle Ouimet a samozřejmě hraběnky Bathory (Delphine Seyrig) a podle mě udělal jen a jen dobře, jelikož nebýt jich, tak snímek asi není ani průměrný. Jen ony dvě totiž z tohoto snímku dělají něco "víc" svou elegancí a projevem. Něco, díky čemuž snímek mě upnul a až do konce nepustil. Něco, co mě u něj drželo a okouzlovalo, nevnímaje ostatní postavy. Neříkám, že děj je špatný a ostatní postavy jen do počtu, ale nejsou ani něčím, co by člověku zůstalo v paměti déle, než pár minut po snímku. Kdežto ony dvě dámy, pro mě hlavně Danielle Ouimet, zůstanou. (21.04.2013)

Toliká estetika v blonďaté ženské kráse, andělsky bílých dámských kostýmech a melancholické poetice, připomínající takřka Polanskiho Hořký měsíc… zazděná tolika prázdnými a nevzrušivými dialogy. A taky nedokreslením charakterů postav, na kterých komorní interakci měl celý film stát, coby psychologický rozbor fascinace násilím, bezmocí a odevzdání se vyšším sílám. Ani nahota zde není využita účelově a dostatečně uspokojivě. Na tvář, účes, šaty a klidný, svůdný hlas Delphine Seyrig coby grófky Elizabeth Báthory ovšem jen tak nezapomenu. (18.05.2020)