Halloween

Takhle se dělají dobrý horory. Není to ani moc krvák, ale napětí film má na rozdávání. Přitom je to takové...skoro až minimalistické. A to i po scénáristické stránce. Rozhodně se tu nedočkáte nějakých zápletek. Michael prostě všechny vyvražďuje a jako hororová postava se Michael Myers Carpenterovi povedl. (15.10.2006)

I když už měl v roce 1978 John Carpenter za sebou pár zdařilých snímků (např. Temnou hvězdu a 13. okrsek), byl to právě Halloween, který ho proslavil po celém světě. Jednoduchý příběh, naplněný perfektní hororovou atmosférou a několika žánrovými klišé (byla to tenkrát vlastně klišé?), doslova rozpoutal diváckou mánii a dal vzniknout několika pokračováním kolísavé úrovně. Původní snímek však patří k filmové klasice a vystřelil do první ligy ještě jednu budoucí hvězdu - ječící královnu Jamie Lee Curtis. (02.09.2013)

Pesimistický film bez děje, který pohromadě drží hlavně mistrná režie a hudba Johna Carpentera. Začátek je děsivý zejména díky momentu šokujícího překvapení, kdy se vrahem stává teprve šestileté dítě (!), jenže po jeho útěku z ústavu snímek usíná na vavřínech a jen velice pomalu plyne dál. Napětí vyvolávané vždy vynořením Michaela na nějakém nečekaném místě a děsivém zapištění nepatří zrovna mezi funkční způsoby, ale je třeba upozornit, že tenhle slasher je proti starším snímkům v mnohém inovativní a rozhodně nemůže za to, že jeho praktiky jsou dnes již okoukané a používané v každém tuctovém hororu. Veliké plus si tvůrci zasluhují za dlouho ukrývaní tváře samotného pachatele, což se může pro neznalce stát zajímavým lákadlem pro dodívání se (detail přichází až někdy v 68 minutě). Nejzajímavější částí je pak bezpochyby samotné finále (a samozřejmě místa kde se vyskutuje skvělý Dr. Sam Loomis), kdy se tehdy ještě celkem pěkná Jamie Lee Curtis, vydá do domu hrůzy a setkává se jak s Michaelovým dílem, tak i s ním samotným. V tuto chvíli se konečně začne něco dít. Vcelku nudná povídaná, která bůhví proč odstartovala nevídanou vlnu slasherů. Vždyť tenhle film ani nemohl nikoho šokovat, zdá se že zachovává kodexy o tom, co se smí a co nesmí ukazovat. Ani vraždy nejsou zrovna nápadité, až na jednu mrtvolu houpající se ve skříni není o co stát. Halloween na mě bohužel zrovna nezapůsobil, v téměř celém rozsahu je to jen nudný snímek který nemá dnešnímu publiku co nabídnout. [TOP 19/11 87%] (04.06.2007)

Jeden z prvních slasherů nezapře značný vliv italského gialla, jenž se projevuje v zapojení dětí, chladných zbraní, sexuálních motivů, hlediskových záběrů a samozřejmě také notně creepy hudby, nápadně se podobající main theme z Argentovy Tmavě červené. Zajímavé je, že na rozdíl od pozdějších slasherů je v Carpenterově díle jen velmi málo vražd, které navíc nejsou zobrazeny bůhvíjak krvavě. Nebezpečí tu spíše zákeřně číhá někde v pozadí, než že by okázale dávalo najevo svou přítomnost. (02.04.2014)

Zpočátku do toho Carpenter vlétne doslova po hlavě a bez většího otálení se vrhne do napínavého divadla s mordovacími mezihrami. Jenomže tak, jak zpočátku našlápne ve všech směrech bohužel v polovině sundá nohu z plynu a se zvolněným tempem přijde i neodbytný pocit, že to co by mělo být původně napínavé (a jako, že by opravdu bylo) začne být nudné. Jakkoliv je totiž absence děje omluvitelná hlavně v případě mistrné formální hry, zde to Carpenter neuhlídal. Být alespoň trochu lepšího spádu scén, absolutní hodnocení by nebyl problém. Takhle zůstane lehce nedotažený mistrův pokus o dokonalou vyvražďovačku s jedním z nejtajemnějších a nejpsychopatičtějších zabijáků kinematografie, jemuž lze při relativní divácké zvrhlosti a s přihlédnutím k hereckému umění některých přítomných i fandit. (26.12.2005)