Stopař

Stopaře jsem si napodruhé užil ještě více, zvláště pro jeho úžasný metonymický rozměr, který mi dovolil o hvězdu navýšit hodnocení a razantně rozšířit plochu komentáře. Celý film se točí okolo vyhroceného vztahu lovce a jeho kořisti, ke konci téměř otcovského, nebo lépe mentorského rázu. Tajemného vraha-stopaře (lovce) v podání démonického Rutgera Hauera ne/lze chápat mnoha způsoby: přišel odnikud, známe pouze jeho jméno (o němž nemůžeme s jistotou říci, zda je skutečné), je zcela vytržen z komplexnosti reality, desocializován; nemá žádnou identitu, neplatí na něj žádná pravidla (společenská, ale ani žánrová). Mnohdy mi přišlo jako by se nad celým filmem vznášel jako zlomyslný bůh, kterého už omrzela dvourozměrnost životní šachovnice. Zaplaťpánbu za to, dodalo to jeho postavě, vyjma syndromu deus ex mašina, další zajímavé a otázky vyvolávající parametry. Osobně jsem v něm také viděl ztělesnění neměnného přírodního zákonu o přežití, nicméně hlavní tíže jeho významu spočívá na roli "katalyzátoru" iniciace nedotčeného eféba Jima (svého času kořisti) - provádí jej zkouškou dospělosti, napomáhá mu naplnit rituál a najít v sobě ztracenou mužnost a sílu. Jim si díky němu projde opravdovým peklem, ale má to i své teoretické klady, protože opětovně docházejí naplnění nadčasové mytologické archetypy, resp. mé oblíbené putovní trivium pro hrdiny: separace, zmíněná iniciace, návrat. A právě díky tomuto příklonu k symbolické rovině vyprávění: 1) přicházejí k úhoně relativizující žánrová zařazení 2) nelze bazírovat na výskytu logických lapsů a nesrovnalostí - jednoduše nejsou podstatné. Když pro změnu zabrousím do filmařské roviny, musím ocenit, nakolik je celý film ohromně nepředvídatelný, a jak se nakládá s osudy jednotlivých aktérů - některé souhry nešťastných okolností bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli. Značně mě nadchla i kamera, střih a režisérova řemeslná zručnost obecně, nadvakrát udivující, protože jde o jeho úplnou prvotinu. Ale, abych pouze nechválil, rýpnu si i na úkor nemnoha drobných nešvarů. Způsobují je zejména klišoidní žánrové ústupky narušující příjemně mrazivé tempo (navzdory výtečná automobilová demolice) a škaredá syntetizátorová hudba od "zaškolujícího se" M. Ishama. Jako perfekcionista bych si i dokázal velmi dobře představit, že by byl celý snímek natočen v ještě více hypnotizující a pozvolné náladě, ale to už je opravdu drobnost. Nezbývá než dodat, že tohle přes všechny dílčí nedostatky rozhodně nebyla bezstarostná jízda (natož odduševnělá a doslovná). 4,5* (12.01.2008)

Velice dobrý psychthriller. Lepší psychouše než Rutgera Hauera jsem snad ještě neviděl, ten byl prostě skvělý. Škoda, že si na tom nedali tvůrci ještě kapku víc záležet, propracovanější scénář, k tomu o půl hodinky delší stopáž pro lepší rozvoj dramatických scén a je to špička. Takhle dávám "jen" opravdu velice poctivé 4 hvězdičky. Zajímavá je silná podobnost hl. hrdiny (ne R. Hauera, myslim toho kladnýho) s Honzou Dolanským (snad to tak nepřipadalo jenom mně). (17.06.2008)

Tak takhle jsem si při filmu ještě nezanadával, to se povedlo. A to jak při chování Jima tak Johna, kterému jsem ke konci začal fandit a to po pro mě nepochopitelném jednání Howellovy postavy. A to taky svědčí o kvalitě snímku, že mi na postavách tolik záleželo, moje neustálé: "Bože, to je debil, no to je ale debil" jsem musel prokládat i nadávkami jinými, abych se trapně neopakoval. Jak já nesnáším, když vím něco, co některé postavy neví a ty se navážejí do těch, které ví to, co já. Snímek Stopař na tomhle docela staví a přestože jde o prvotřídní film (čert vem tu vykonstruovanost scénáře, aneb Hauer je všude, kde se mu to hodí), já u něj strašně trpěl, totální marnost :-) (24.03.2008)

Pekelna zimomriavkova jazda! Uz po piatich minutach sa ma zmocnil neprijemny pocit a ja som vedel, ze sa budem bat. Reziser figliarsky vyuziva nevedomost divaka. O zaporakovi nevieme takmer nic, no namiesto toho, aby nam film vysvetloval, po celu dobu nas nechava v sklucujucej nevedomosti a v ocakavani, kedy sa tajomny John Rider znova dostane na scenu. A ze on si vie vybrat cas a miesto :). A kto je to vlastne ten John Rider? Nocna mora, ktoru by ste netuzili stretnut ani vo sne, nieto este v noci na uprsanej dialnici... (10/10) (02.06.2008)

Psychologický road thriller a jedna z veľkých inšpirácií pre mnohé ďalšie filmy, v ktorých nejakí nešťastníci v dobrej viere zvezú stopára, prípadne niekoho na svojom road tripe naštvú alebo sa len ocitnú v nesprávnom čase na nesprávnom mieste. Žiaden z týchto novších filmov sa však nevyrovná tejto Harmonovej verzii, pretože ani jeden z nich nemá v úlohe psychopatického prenasledovateľa famózneho R. Hauera, ktorý sa pre niečo takéto narodil, toto bola rola typovo presne pre neho. 80/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (28.10.2015)