Samsára

Šafránová roucha buddhistických mnichů se hemží v kulisách bující zeleně džungle. Ve zvukové stopě se slévá cvrkot hmyzu, šumění vodopádu a zvuk meditačních misek. A mezi tím se jedna duše připravuje opustit tělo a vydat se dál. Snímek klidným tónem, prostým strachu a křeče, vede k úvahám o smrti a umírání. Výjimečnou citlivost spojenou s dokumentární přesvědčivostí překonává snad jen odvaha vyzvat diváky, aby na část projekce zavřeli oči a odvážili se oddat proudu vjemů bez pomoci zraku. (MFF Karlovy Vary)