Christine

Carpenter a King je docela slušný spojení pro horor, ale nic moc z toho nevylezlo, respektive nic hororovýho, to už byl daleko větší horor i Maximum Overdrive. Navíc auto vůbec nepůsobí nějak drsně, zabíjí dost cenzurovaně, což je teda hodně velký mínus, kór když samotnejch vraždících scén je minimum a atmosféra se pro změnu nekoná téměř žádná. Od Carpentera bych teda očekával daleko víc (26.02.2009)

Christine je výborný narativní psycho thriller. Pod kapotou ukáže několik parádních triků, akční scény baví a vraždy, třebaže nejsou příliš krvavé, zaujaly. Nechybí ani perfektní soundtrack a atmosféra rychlých kol, která k hororu má sice daleko, avšak je natolik hypnotizující, že celou stopáž utáhne s přehledem. (27.04.2009)

Sázka na jistotu v podobě spojení dvou hororových titánů - teprve se rozjíždějícího Kinga a Carpentera na vrcholu - přineslo podobně jako později u Romerovy Temné poloviny - knižní předloze sice značně věrný, ale překvapivě bezkrevný film. V čemž je ale King nevinně, protože knižní předloha o posedlosti, dospívání, rozpadu přátelství a ztrátě rodičovské kontroly nad dospívajícím potomkem je vynikající a nepsal scénář. Dílem za to může scénář, který knihu zjednodušuje a emocionálně zplošťuje (odfláknutá postava dominantní matky, bleskový přerod Arnieho i odbytý Dennisův oblouk), dílem Carpenter, který umí vyčarovat výrazně silnější atmosféru a i s vraždami autem se dalo víc vyhrát. Pochválil bych casting Arnieho i herecký výkon jeho představitele, který fungoval v obou polohách. A fajn byla i přidaná scéna, kde Arnie chytí svého otce pod krkem nebo akce na benzince. Co mi naopak chybělo, byla scéna, v níž Arnie před Dennisem hystericky brečí a řve, že to všem těm hajzlům nandá. Carpenterovo mistrovské období holt vyvrcholilo Věcí. Pro zajímavost, King byl už počátkem 80. let tak populární, že Christina šla do produkce ještě před vydáním knihy. (26.11.2006)

Z lásky k motoru zkrátka člověk klidně odpustí své dvoustopé oplechované krásce i nějakou tu vraždičku… Symbióza Carpenter & King ukázala se býti velice šťastnou. Tempo i atmoška šlapou na jedničku a hercům přesvědčivě kraluje Keith Gordon coby lehce mizantropní fetišista, jenž se díky svému autíčku postupně zbavuje nejen nálepky uťápnutého školního ňoumy, ale také darebných spoluobčanů, se kterými má nevyřízené účty. Zkrátka parádní popkulturní zářez, který lze vnímat jako reklamu na povinné ručení stejně dobře jako staronovou noční můru dnes již bývalých šéfů General Motors :-) (27.06.2009)

Knižnú predlohu mám veľmi rád, jedná sa o pomerne rozsiahlu, takmer 500 stranovú záležitosť, takže v prípade filmovej adaptácie treba počítať s redukovaným príbehom. Christina je klasickým filmom krásnych 80. rokov, Carpenter pristupuje k dielu majstra so cťou a prináša dobový príbeh o nešťastnej, i keď nie príliš tradičnej, láske. Vo filme môžeme počuť priehrštie rock ´n´ rollu, na ktorý boli výrazné narážky i v knihe, čiže atmosféra predlohy je zachovaná, snímka má svojské, pre znalcov režisérovho diela typické kúzlo, ktoré dotvára i klasická, „carpenterovská“ melódia, sprevádzajúca, tentoraz v menšom množstve, nočné Christinine výjazdy. V rámci Johnovej tvorby priemer, no ako filmový prepis mnohokrát przneného spisovateľa vydarený kúsok a taktiež nostalgická záležitosť, pretože toto je presne ten typ filmu, ktorý by som si zamiloval v detských časoch. (21.11.2009)