Vzpoura na Bounty

Prostřední a dle mého názoru asi nejpovedenější verze slavného příběhu. Určitě potěší méně ploché zpracování charakterů postav než ve verzi z roku 1935. Kapitán Blight je tu drsný a nemaže se s tím, ale není až tak přehnaně démonizován jako ve starší verzi kde místy působil jako karikatura. I přes téměř tříhodinovou délku jsem se nenudil. Jenom ten konec je trochu diskutabilní, protože to jsou jenom dohady a fikce scénáristy. Jinak určitě potěší kvalitní dabing od České televize která to pořád umí dělat na úrovni.85% (21.04.2016)

Koukám na to a maně se mi vybavují, tak jako obvykle, nápodobné, asociativní opusy. Krvavý příliv, Spartakus, Bílá velryba. Vážení má to společné meritum, a sice konflikt mezi jedincem a autoritou, charakterem a vůlí, inteligencí a tupostí, systémem a situační diferenciací, chcete-li dobrem a zlem. Zde startuje konflikt ze stupidního důvodu, krádeže sýra, kterou se námořník snaží setřást ze sebe a svalit na kapitána.Systém reprezentovaný kpt.Blighem se sváří s posádkou a jejím spontánním mluvčím Fletcherem Christianem. Ne, že by tento byl lidumil a altruista, je poživačný požitkář, nicméně je schopen nahlédnout potřeby lidí jemu podřízených a jednat podle toho. Do jeho jednání vstupuje kpt.Bligh jako slon do porcelánu a maří vše, oč se Christian snaží. Konflikt graduje a přesouvá se poznenáhlu ze služební do osobní roviny. Lidsky krásná epizoda na Tahiti ukazuje na čistotu v soužití s přírodou a drsný kontrast s životem v příkazovém systému. Je to o lidské živočišnosti a kráse, která se dře s příkazovou institucí královské lodi.....Koneckonců, co umí udělat ženská se skupinou mužů....Plyne z toho jediný závěr, a sice ženská je rozvracející element na lodi a v mužské společnosti vůbec. Ovšem svině zůstává sviní jednou provždy. A po vyplutí z Tahiti se ďábel zase projeví....Situace po smrti námořníka graduje ke vzpouře, tedy tomu nejhoršímu, co britské královské námořnictvo zná. Nicméně síla atmosféry při konečném dialogu mezi kpt. Blighem a F. Christianem před kapitánovým nasednutím do člunu ukazuje na pomíjivost a současně nepominutelnost síly charakteru a okamžiku. Parádní film. (08.08.2013)

Ocenění si zaslouží herec Trevor Howard, který nezpochybnitelně a velmi sugestivně zahrál postavu kapitána Bounty Williama Blighe. Všestranný herec Marlon Brando nevšedního talentu vždy přišel s něčím novým. I do této role dokázal vtělit své charisma. Přesto není bez zajímavosti, že během natáčení u hlavních protagonistů zmiňovaných herců nevládly vůbec žádné vzájemné sympatie, spíše naopak. Vstupme, ale opět do filmové krásy. Styl hollywoodského pojetí je velkolepou podívanou plně okouzlujících obrazů z Polynésie mimořádné přírodní pozoruhodnosti. Dalo by se zde mluvit o mnohém, ale zpět k filmu, který jistě potěší podmanivým dobrodružstvím námořníků, kterým držíte mimoděk palce. Třeba to bylo možná trochu jinak, ale rozhodně tato filmová verze pomalu již padesátiletá stojí určitě za vidění. (17.10.2010)

Velkolepá dobrodružná romantika, které vedle hereckých výkonů vévodí také skutečná, od kýlu po stěžeň postavená a plavby schopná replika Bounty, díky níž působí film velmi opravdově. Po hlavní události, kvůli které byl natočen, ztrácí sice ono napětí a na můj v kus se příliš utápí v dobově cudné exotice, ale mezi námořními filmy mu jich moc konkurovat nemůže. (24.02.2007)

Připadalo mi to i s těma TV reklamama nekonečné, ale musím uznat, že i tahle starší verze, kterou jsem viděl poprvé není vůbec špatná, má své kouzlo, exotiku snoubenou s romantikou, skvělého Marlona Branda i nádhernou domorodou princeznu Miamiti, která se stala na deset let jeho ženou a asi tento film a setkání s ním na základě pohnutého osudu jejich dcery později hořce litovala, a tak vlastně jediné mínus jsou ty zahalené Tahiťanky, takže i díky tomu zůstává a navždy zůstane mou nejoblíbenější Bounty ta osmdesátková. (19.11.2016)