Vždyť jsme jen jednou na světě

"Žijete jako ve filmu od Walta Disneyho!" Hodněkrát mě během sledování napadlo, jak by asi dopadl současný remake. A zjistil jsem, že hodně špatně. Tenhle krásný idealismus a optimismus se do dnešních dob zkrátka nedá převést - je to něco, co je na jednu stranu zcela ukotveno ve své době, ale právě díky tomu můžeme ten příběh prožít bez shovívavého úsměvu na rtech. Všechny ty trhlé postavičky dokáží do člověka nalít pozitivní energii a může nám být jedno, že přesně odhadneme, jak příběh skončí. V těchhle Caprových sociálních pohádkách je zlo vždycky poraženo, žádný jiný závěr by neměl šanci fungovat. A mimochodem, grimasy Edwarda Arnolda jsou k nezaplacení! (21.11.2010)

Oskarovka, kterou jsem už kdysi viděl a nepamatoval si z ní vůbec nic. Na jedné straně tu máme naprosto šílenou rodinu - děda neplatí daně, matka píše detektivky, otec vyrábí petardy, nechybí zde dcera tanečnice, ruský učitel tance a čas od času někdo přibude, protože si ho děda veme prostě domů. Druhou stranu tvoří tvrdý a snobský bankéř s rodinou z nejvyšší třídy. A samozřejmě se jejich děti zamilují. Po slabší první půlce dojde k očekávanému střetu chudí versus bohatí a Capra to znovu dokázal. Chvílemi je to sranda (večeře), chvílemi solidní drama až to nakonec sklouzne téměř do pohádky o napraveném boháči. Je to vlastně strašně patetické, ale přesto mi při finální harmonikovém duetu zůstal na tváři přiblbý úsměv a v srdci příjemný pocit. Ony ty základní moudra, dnes by se řeklo klišé mají občas něco do sebe. PS: Písnička, která hraje ve vězení a ve finále byla inspirací pro hit Boney M Hooray Holiday. (10.06.2016)

Místy až moc velká taškařice s prvoplánovým humorem (což by nemuselo vadit, ale v první půli často to, co mělo působit vtipně, bylo dost trapné). Mohlo to být slušné moralizační drama, nebo běžná romantická veselohra Abych mu nekřivdil, tak pár vtípků se našlo. # příběh 7 | hudba 5 | humor 2 | akce 1 | napětí 0 | pustil bych si znovu 4 (11.12.2011)

Z pomedzi mnou doteraz videných filmov od Capru to najlepšie hneď po It happened One Night. Po znechutení z Arsenic and Old Lace som čakal už len horšie. Veľký rozdiel je ale v tom, že postavy tunák sú uletené kdežto v AOL sú vyslovene drbnuté a retardované. Najviac ma bavila konfrontácia pani obchodníkovej s realitou a najmä jej väzenský pokec s prostitútkou. Jediné čo Caprove filmy zráža dole je to, že ich myšlienka je v podstate v každom rovnaká. V každom sa objavuje nejaká epizódna postava, ktorá vylíči v skratke čo sa tu deje zle a potom už je to len naprávanie chýb. Nepoznám síce životnú filozofiu režiséra a ani jeho biografiu ale povedzme si úprimne, vo svojich filmoch je predsa len utopista a raz to baví, inokedy nie. (19.11.2014)

Uz mam napozerane nejake hollywoodske konzervacky, jedna sa volala Philadelphia story tiez zo Stewartom /Mr. Smith goes to washington/ a druha spolocenska konzervacka sa volala Roh za obchodom /alebo Obchod za rohem? - no uz neviem, ale tak nejak to bolo/ tiez zo Stewartom. Tuna ide o dalsiu hollywoodsku konzervacku, v ktorej okrem Stewarta exceluje aj skvela Jean Arthur /Mr. Deeds goes to Town, Mr. Smith goes to Washington, Rozruch ve meste/. . Kulisy su na urovni, a nie lacne papundeklove, vidno, ze sa tvorcovia pohrali s nimi, US styl humoru mi nevadil a dobre som sa zabaval - rad totiz nadhodnotim kadejaky riedky prujem z 30., 40., 50. 60. a 70. rokov. Toto ovsem bolo kvalitne, Capra sa rezii rozumel : 80 % (26.12.2015)