Kolberg

Nejenom po propagandistické ale i po technické stránce zvládlo režisérské duo Harlan - Liebeneiner film KOLBERG na jedničku. Příběh není nijak složitý : obrana města v beznadějné situaci proti drtivé přesile a dejme tomu dvě nebo tři dějové linie hlavních hrdinů. Cílem bylo ukázat, že neochvějnou vůli ve vítězství (tasení šavle jenom při pouhé zmínce o kapitulaci) a ochotou přinášet bez mrknutí oka ty nejvyšší oběti (obětovaní svého statku a veškerého majetku, smrt jediného syna) pro svůj národ lze dosáhnout vítězství i v sebevíc nepříznivé situaci. KOLBERG měl být injekcí do žil německému národu, který čelil v letech 1944 a 1945 totální katastrofě. Na příkaz Goebbelse byly s filmu vystříhány scény zobrazující utrpení německých civilistů. I tady se však částečně ukazuje nepochopení mentality Rusů, které ve filmu zastupuji Francouzi. Vítězství totiž Němcům zajistí neochota Francouzů pokračovat pro vysoké ztráty v boji. Pravě tohle ale byla věc, na kterou Rusové zvysoka kašlali. (19.02.2010)

Film krasne ukazuje ani nie tak neodvratnu porazku nacistickeho Nemecka, ale skor Goebbelsov vnutorny dusevny stav. To, comu sam veril, Goebbels mal talent na vytvaranie nacistickej propagandy, zo vsetkjych nackov bol najinteligentnejsi. Takto, ja obhajujem spojenecku porazku nacistickeho Nemecka, a otvorene demonizujem Hytlera a nacky. Len - ked sa zameriame cisto na Goebbelsov uhol pohladu, tak je film kvalitny. Kolberg je dnesny polsky Kolobrzeg : 72 % (23.03.2021)

Už začátek filmu naznačí, že nepůjde primárně o historické válečné drama, nýbrž o (ne) podprahovou propagandu volající po semknutí a statečnosti německého národa. Přitom bitva samotná nebyla vůbec špatně natočená, kostýmy jsou také zdařilé, ale ten apel jde až moc dobře cítit a o trapně směšné scény zde také není nouze. Zvláště hlavní představitelka je aktérkou většiny z nich, podobně jako v jiném Harlanově snímku Zlaté město. Celkově pouze 2*, přitom k průměru moc nechybělo. (04.08.2013)

Na tomto filmu je zajímavé, jak vlastně "nepropagandistický" film (i když lze namítnout, že každý historický film, vzniklý na zakázku státu, je vlastně vždy propagandistický) je ve "správném" okamžiku navýsost propagandistický. Neboť, co je špatného na obraně vlasti před agresorem (a to Napoleon v tu dobu byl)? Nic. Leč uvedení tohoto filmu někdy v únoru či březnu (?) 1945 činí tento film propagandou non plus ultra. Druhá zajímavá věc je, že tento film by klidně mohl vzniknout v 50. letech v některé z lidově demokratických zemí. Ten důraz na LID, jakožto hlavního hrdinu. Už na začátku mladý důstojník ohnivě (a trochu hystericky) naléhá na krále, aby se při obraně země opřel o lid. Sám král je vykreslen jako skeptická a apatická figura, spolehájící se zákulisní diplomacii a dynastické svazky, svatému lidu nedůvěřující. Prostě představitel degenerované feudální třídy. Hlavní hrdinové však pocházejí z lidu (i když zde ne přímo z proletářského prostředí, jak by tomu asi bylo v 50.letech). Je to vlastně třídně (a samozřejmě v tomto případě potažmo i národně a rasově) uvědomělý film. Jinak velice zručně natočený a divácky vděčný. Jako film o sobě je na 4*, když odhlédnu od stránky propagandistické. Ironickou tečkou dějin je, že ten uhájený německý Kolberg je nyní polským Kołobrzegem. (30.07.2010)

Vzhledem k tomu, že to byl 4. barevných film plavé Kristiny Söderbaum za války, což byla polovina tehdejší barevné produkce, lze o ní hovořit s jistotou jako o královně Agfacoloru. Její rezavá konkurentka Marika Rökk natočila, podobně jako Hans Albers, jen po dvou barevných filmech. A co nám z toho vyplývá? V první řadě to, že je to primárně něco extra a v druhé pak příjemné překvapení, že je to skutečně příjemný divácký blockbuster. (15.05.2009)