VOD (1)
Obsahy(1)
Strýc Pepin, traktorista Honza či doktor Jandera – ale především nepřehlédnutelná osobnost českého filmu a divadla. Premiéra dokumentárního portrétu k 75. narozeninám herce Jaromíra Hanzlíka... Jaromír Hanzlík je bez přehánění a bez jakýchkoli klišé naprosto nepřehlédnutelná postava na domácí divadelní i filmové scéně. V mládí byl představitelem rozdychtěných, ale i veselých a doslova roztomilých kluků, líbil se mladým holkám a starší dámy ho sledovaly se shovívavým a vědoucím úsměvem. Byl to univerzální i zcela originální herec, jehož rejstřík byl neuvěřitelný. Od zmateně dospívajícího, křehkého a dojemného kluka v Romanci pro křídlovku, až po téměř mrazivého hrdinu z Kachyňova Kočáru do Vídně. Hanzlíkovy divadelní role pak byly skutečně legendární. Car Fjodor, Cyrano, Hamlet, Raskolnikov, ale i půvabný Čapkův Loupežník. Role filmové se střídaly v dlouhém sledu a v bezpočtu postav všech charakterů a povah. A role televizní – to by byl ještě delší výčet postav, jakož i seznam v té době zkušenějších a věhlasných kolegů, vedle kterých Hanzlík hrál a byl jim srovnatelným partnerem. Hanzlíkovo charisma je nezpochybnitelné... Portrét, který nabízíme, není jen dalším z řady „Neobyčejných životů“. Hanzlíkův život byl skutečně neobyčejný už třeba tím, že uprostřed absolutního vrcholu slávy a dosažení všeho, co si jen herec může přát, Jaromír Hanzlík náhle odchází ze scény. Na vině byla pravděpodobně nekonečná únava, možná i jakási blíže nespecifikovaná deziluze ze společenské situace, ze soukromého života, únava z cesty, na které zdánlivě dosáhl cíle, přesto se z něho nedokázal radovat... Léta s Jaromírem Hanzlíkem rozhodně nepatří mezi dokumenty, kde se suše střídají archivy s „mluvícími hlavami“. Režisér Viktor Polesný je Hanzlíkův mnohaletý kamarád a partner v profesi. Hlavního protagonistu zpětně provádí jeho dosavadním životem a zkouší otevřít některé zavřené stránky jeho života. Film rovněž reflektuje dobu, ve které Jaromír Hanzlík žil a hrál, a také ukazuje období odmlky a možná i váhavý návrat nejen domů, ale třeba i na některou z divadelních scén nebo před kameru. Jaromír Hanzlík byl a určitě stále je výsostný herec, spojený s význačnou kulturní, divadelní a filmovou érou, ke které má stále co říci. S režisérem vede rovnocenný dialog – kamarádský, profesionální a jeho výpovědní hodnota je zcela nadčasová. Nadaných herců je u nás nemalé množství. Ale tak všestranný talent a schopnost být uvěřitelný ve všech podobách a časech, si rozhodně zaslouží bližší pohled v podobě celovečerního dokumentu. (Česká televize)
(více)Recenze (15)
Klasická ČT stopáž 52 minut by tomuto dokumentu slušela více. Za tu současnou delší částečně můžou i dlouhé pasáže za sebe nastřihaných filmů, které nám mají ukázat co nejvíce Hanzlíkových hereckých poloh - ale tohoto showreelu netřeba, Hanzlíka všichni dobře známe. Respektive pochopil jsem to u té části s divadlem (i tak to bylo dlouhé), ale ke konci, kdy jsou za sebe nastříhány Hanzlíkovy výkony z televizních filmů nebo inscenací po roce 1990, to působí dosti úmorně a spíše by se hodila nějaká katarze nebo útok na emoce. To by ale tento dokument musel mít trochu umělečtější ambici. Největší devizou tohoto filmu je sám Hanzlík - se svým darem řeči zkrátka umí pracovat na divadle, ve filmu, ale i v rámci vyprávění o sobě samém. Rutinér Polesný nic jiného nepřidává - fotky za sebe nastřihá jako němé obrazy, kamera tak maximálně sešvenkne z horní části fotografie dolů, font všech textů je samozřejmě ten nejhnusnější, tedy ten co AVID nabízí. Režisér zkrátka nijak zvlášť neřeší, že televizní dokument v roce 2023 by ideálně neměl vypadat a působit jako dokument z devadesátek. Bohužel je mu i jedno, zda zrovna točí dokument či hraný film, neboť tímto neoslnivým vizuálem vypráví například i své dobovky Past či Monstrum. Prostě AVID a průměrný kameraman vítězí, protože proč se ve svých pětasedmdesáti snažit o něco víc, když jsou s tim v ČT v pohodě i takhle. ()
Utěšené dílo, utěšený lidský život, vynikající herec překypující dychtivé životnosti zblízka. Ať hrál, co hrál, vždy vynikal. Chvála bohu máme tento dokument o nevšedním člověku. A jistotu, že dnes žije nedaleko Prahy. Pocit kotvy a jistoty, na kterém se režie Viktora Polesného podílí více, než by bylo lze na první pohled připustit. Snad se můžeme i těšit na Hanzlíkovy nové role a příležitosti. Vždy potěší. ()
Už dlouho mě nějaký dokument tak nepřikoval k obrazovce jako tento. Hanzlík skutečně velmi poutavým způsobem vypráví o svém životě, vše je proložena nádhernými ukázkami z divadelní i filmové tvorby a samozřejmě slovo dostanou i hosté. Dokument je potvrzením, jaká škoda, že se Hanzlík po revoluci v podstatě zcela vypařil a divadlu se už vůbec nevěnoval. Film totiž jen potvrzuje, o jak výjimečnou osobnost se jedná. Hudba: Ondřej Soukup + W. A. Mozart ()
Pan HEREC Jaromír Hanzlík je nezaměnitelná a originální osobnost CS filmu i divadla. Bohužel tento dokument není objektivním ani reálným náhledem na dobu ve které tvořil a žil… Jirásková, Pleskot, Kolářová… A kde je Švorcová? Nehrál v Ženě za pultem a v dalších dílech normalizační filmové a TV tvorby??? Chybí mi sebereflexe a výpověď o tomto období. Ne každý byl Kubišová nebo Chramostová, ale pár vět zaznít mělo. To, co stojí za 5 * je výpověď jeho syna a Terezy Brodské. ()
Skvělý dokument věnovaný vynikajícímu českému herci Jaromíru Hanzlíkovi k jeho významnému životnímu jubileu. Tento medailon je velmi dobře zpracovaný a je to z mého pohledu takové důstojné ohlédnutí za skvělou filmovou a divadelní kariérou p. Hanzlíka. Když se člověk podívá, co všechno Jaromír Hanzlík natočil v televizi, ve filmu a kolik divadelních rolí (nutno podotknout že hlavních) ztvárnil, tak to opravdu musí i nezaujatý divák hluboce smeknout. Kromě divadelních a filmových ukázek jsou zde i postřehy jeho přátel, kolegů i členů rodiny a jsou zde zmapovány nejen stěžejní okamžiky jeho herecké kariéry, ale i momenty z naší historie, které se pochopitelně významně zapsaly i do kulturní branže - viz např. zkoušení Hamleta. Rád sleduji tyto životopisné dokumentární filmy a musím říct, že tento je opravdu velmi kvalitně zpracovaný a je to více než důstojné směrem k tak skvělému herci, kterým Jaromír Hanzlík bezesporu je. Navíc to nejen v mládí byl ohromný sympaťák a i stále i v pokročilejším věku je to velmi noblesní a kultivovaný člověk s jiskrou v oku. Alespoň tak na mě v tomto dokumentu působil. Přeji Jaromíru Hanzlíkovi k významnému životnímu jubileu všechno nejlepší, hlavně pevné zdraví, štěstí, spokojenost, dobrou životní pohodu a ještě mnoho spokojeně prožitých let. ()
Reklama