Útěk z Utopie

10/10. Srdceryvný příběh o pronásledování a korupci. Film rozsáhle zkoumá krutou realitu represivního režimu v Severní Koreji, který přiměl nespočet jednotlivců a rodin k útěku před útlakem. Neuvěřitelně dobře natočený, citlivě odhaluje temnou a zničující realitu obyčejných obyvatel Severní Koreje. Soustředit se na jejich lidskost a dát hlas lidem, kteří byli po léta umlčováni a přehlíženi. Určitě nepříjemné a intenzivní dvě hodiny, ale extrémně poutavé a informativní. Tento dokument vřele doporučuji, protože rozhodně stojí za shlédnutí. (27.03.2024)

Obvykle neutíkají, aby se měli líp, ale aby přežili. Šance jsou bohužel čím dál menší. Čína vrací severokorejské uprchlíky daleko častěji, navíc nejsou v bezpečí ani ve Vietnamu či Laosu. Až Thajsko je jistota. Na pozadí příběhu konkrétních uprchlíků se divák seznámí s retrospektivou totálně izolované země za období diktatury Kimů. Jeden z nejšílenějších režimů s veřejnými popravami s povinnou účastí obyvatel.  Lidskost se naštěstí nepodařilo zcela vymýtit a obdivovala jsem rodinu na útěku s 80. letou babičkou a malými dětmi. Jejich osud poskytuje alespoň špetku naděje. Také díky neskutečně odvážnému a obětavému pastorovi Sung-eun Kimovi. (25.03.2024)

Dokument bude tím působivější, čím méně toho o KLDR víte. Pokud jste tam nebyli, ani jste nečetli zásadní literaturu jako Abych přežila, Útěk z tábora 14 nebo Svědectví o životě v KLDR, tak se ve filmu dozvíte mnoho šokujících informací. A naopak. Ale i pokud máte načteno, stejně vás film dojme, hlavně v závěru, kdy se rodina konečně dostane do bezpečí. Škoda, že se film nevěnuje i tomu, jak si uprchlíci obtížně zvykají na život na Jihu (protože tam jim už nikdo neříká, co mají dělat a co si mají myslet). To je v knihách jen naťuknuto a rád bych někdy viděl nějaký dokument jen o tom. ______ Škoda, že film asi nikdy neuvidí Marta Semelová - zde (přeskočte na poslední dvě minuty) jsem se jí ptal, v které Koreji se žije lépe... (29.05.2024)

Nervydrásající záležitost a naprostý husarský kousek filmařů, který zaráží nejen tím, že to dokázali natočit a s ještě tak masivním množstvím materiálů, ale že vůbec byli všichni zúčastnění ochotni v dokumentu transparentně a s odvahou vystupovat. Tohle totiž nebyla cesta za lepším. Tohle byla poslední možnost. Ze zoufalosti podniklá strastiplná pouť za přežitím, ve které podraz, chyba nebo jen špatná náhoda může znamenat selhání a smrt (a to ještě v tom lepším případě). Kdo v posledních minutách, ve zlomovém momentu, neronil slzy štěstí společně s celou za svobodou prchající rodinou, tak není člověk. (24.05.2024)

Film nebo spíše dokument na mě zapůsobil. Na začátku byli lidé v sále veselí a bavili se, ale po skončení se už nikdo nesmál a jen mlčky odcházeli. I to o něčem svědčí. V dokumentu mě nejvíce překvapily dvě věci. Poprvé jsem slyšel hlas Kim Čong-una. V naprosté většině případů není jeho hlas ve zprávách slyšet. A druhé, větší překvapení, byly propašované záběry ze Severní Koreje. Ne severokorejská propagandistická televize, ale záběry, které potají natočili lidé a kde je vidět středověk. Bez přiklášky, bez propagandy. Záběry, které natočili nějací chudáci Severokorejci pod hrozbou smrti (nebo horšího osudu) na propašované mobily. Jen ty samotné záběry stály za to. Příběh dokumentu se zabývá hlavně dvěma rodinami, které se snaží uprchnout ze Severní Koreje. Cesta je pro ně zdrcující, jak fyzicky, tak psychicky. Hned ze začátku si člověk uvědomí, že ač jsou to jedni z nejchudších lidí na světě, všichni se na nich chtějí nějak přiživit. Ať se jedná o severokorejské pohlaváry, pašeráky, čínskou policii nebo o převaděče v Laosu či Vietnamu. Všichni na těch nejchudších lidech světa chtějí vydělat. Mají hodnotu jen proto, že lze vydělat peníze na lítosti lidí, kteří se jim snaží pomoci. Cesta z jejich domoviny je složitá, ale stejně tak složitá je jejich cesta do nového domova a světa, který je pro ně úplně cizí. Nechybí tak záběry údivu nad naprosto běžnými věcmi. Během promítání se objevilo i pár "komických" scén, kdy se sál zasmál. Smích však vydržel maximálně jednu vteřinu, než si lidé uvědomili hrůznou realitu, a že to není skeč, nadsázka, ironie nebo metafora, ale skutečnost. Nad vším visí tíživá atmosféra, že i když se někomu podaří utéct fyzicky, podaří se mu utéct psychicky? (29.03.2024)