Strom na dřeváky

Nemyslel jsem si, že by se mi tenhle film mohl líbit, ale to, jak je zde zachycen život na venkově, to se takhle zachytit podařilo skutečně málokomu. Je to jímavé, je to silné, je to pomalé, ale přitom se pořád něco děje, což je dáno hlavně skvělým střihem, kdy tady rozhodně nečekejte statickou kameru. Italskou tvorbu této doby jako celek neobdivuji, ale tento film ano. (06.11.2015)

Vlastne, ide ,,len´´ o akýsi trojhodinový hraný dokument o živote sedliakov, ktorý cez svoju prostotu vlastne iba trpeli, pričom svojimi strasťami sa opierali o vieru, ktorá im vnášala ako taký zmysel do ich bytia. Naratívne cenené dielo, remeselne priemer, keďže takýto námet rozhodne nepotreboval vizuálnu opulenciu. (27.11.2022)

Rozhodně silný film, z něhož všeobecná láska k člověku vyloženě odkapává. - Podle mně jde totiž o upřímnou oslavu člověka a jeho údělu(ů)... Bohužel Olmi oslavuje nějak moc dlouho, jak by nevěděl, kdy skončit a tak se poslední hodina zdá vcelku zbytečná. Nejhůř podle mě dopadla scéna návštěvy novomanželů v Miláně, který v jinak syrovém, jednoduchém filmu působí vykonstruovaně a která ve svém závěru změní v jakousi zvrhlou náboženskou agitku. První dvě hodiny jsou ale vynikajícím pohledem na život jako takový. (20.12.2005)

Olmi v citlivém a poklidném duchu rekonstruuje zaniklou Evropu rozkročenou mezi agrární a průmyslovou epochou, přičemž továrny a svět s nimi přicházející se pro naše hrdiny zatím jen vzdáleně a trochu zlověstně rýsuje za obzorem. Dnešní Evropan si může už jen představovat jaké to bylo, když byly všude po krajině rozesety nespočty statků, mlýnů, polí a zahrad, kostelů, cest a cestiček ve kterých se každý den pracovalo a žilo s po generace nezměněným tempem. Idealizace však není na místě (a čest režisérovi, že ji do filmu netlačí) - lidé trpěli nespravedlivostí sociálního řádu, byli v zajetí pověrčivé víry, prospěchem a penězmi rozhodně nepohradali a práce byla hlavně povinností. Ale co naplat, když to vše ve svém životě dělali s takovou prostou upřímností, kterou už dnes nikdo nemá! (12.04.2013)

Zasiahnutie priamo do srdca. Sám neviem presne určiť čím, možno kombináciou všetkého čo mi tento nádherný a výnimočný film poskytol. Takmer 3 hodiny som sledoval bežný život štyroch chudobných sedliackych rodín lopotiacich na pozemkoch patriacich bohatému pánovi. Striedajúce sa ročné obdobia, ťažká práca prerušovaná len svadbami, večernými posedeniami v pospolitosti, zabíjačkou, jarmokmi. Veľmi realistické vykreslenie sedliackeho spôsobu života. Doslova vykreslenie - nádherná kamera sníma jemne rozmazaným obrazom výjavy zo života týchto jednoduchých ľudí, ktorí ani slovkom neprotestujú voči svojmu údelu.Ani náznak rebélie, nespokojnosti s ťažkým údelom pod kuratelou zámožného pána. Olmi popisuje, nesúdi, nenadŕža, zobrazuje rôzne stránky života veľkého štvor rodinného sedliackeho domu. Pristupuje k zobrazeniu s úctou, no nie s jednoznačným ospevovaním. Sympatie si títo jednoduchí ľudkovia získajú zobrazením jednoduchých životných úkonov príslušníkov všetkých generácií žijúcich spolu. Svoj údel prijímajú s pokorou a veľkou zbožnosťou. Rozprávajú sa veľmi málo, porozumenie a lásku v rodine je však cítiť. Celý film bol natočený s nehercami, potomkami sedliakov bergamského kraja, kde sa dej odohráva. Počas sledovania som mal dojem akoby obrazy starých maliarov vystúpili na plátno i s príznačným koloritom, možno pôsobilo geniálne podfarbenie obrazu Bachovou hudbou, tvoriacou výraznú zložku celého diela. Po skončení veľmi pekné (smutnopekné) pocity a v nich obsiahnutá mystická atmosféra práve zhliadnutého, ktoré pretrvali- a pretrvávajú dlho po skončení. Na okraj - z porovnania filmu a rozprávania predkov, či čítania dobovej literatúry mi vyvstal veľmi podobný spôsob života sedliackych bezzemkov na Slovensku a V Taliansku (no nielen tam: v celom katolíckom územnom okruhu). Tvrdá práca, hlboká zbožnosť, pokora, mlčké znášanie údelu, láska k rodine, odreagovanie alkoholom a veselými historkami v pospolitosti usadlosti, či lazu. (12.10.2004)