Million Dollar Hotel

Million Dollar Hotel mě natolik nadchnul, že jsem si jej na druhý den musel pustit ještě jednou. Hotel, ve kterém se vyšetřuje vražda, plný zvláštních figurek a postaviček, je místem, kde se může zrodit zvláštní cit. Hlášku Milly Jovovich: "Já neexistuji, jsem fiktivní", nikdy nezapomenu :-) A vedle reklamy na parfém Escape od Calvina Kleina zde podává svůj nejlepší herecký výkon :-) A můj oblíbenec Tim Roth to na závěr svojí minutovou přítomností vše korunuje. (07.07.2007)

Emotivní filmová balada, která působí jakoby byla šitá horkou jehlou, ale nikdo jí nemůže upřít její silnou nadčasovost a všeobjímajícnost. Stejně jako v komixu je celý svět vyobrazen v podobě jediného města, tady je tím světem právě "miliónový" hotel. Poslední zastávka společensky nedůležitých lidí na cestě do pekel. A díky smrti jednoho z nich se i oni stanou na malou chvilku těmi nejdůležitějšími - tedy alespoň v jejich očích. Vždyť se dostanou i do televize. Zároveň se zde pomalu rozplétá - a také vše spojuje - i motiv lásky, přátelství, zrady a pomsty, který je tak samozřejmý, jakoby by byl vystřižený ze samotného Shakespeara. Každá postava je jedinečná a neuvěřitelně zajímavá - každý její následující krok je navíc dopředu nepředvídatelný. A největší předností filmu jsou pak herecké výkony - jmenovat musím minimálně dokonale rozpolcenou Millu Jovovich, krutého a chápavého Mela Gibsona, naprosto dokonale Lennona imitujícícho Petera Stormarea a poklonu si zaslouživšího Jeremyho Daviese - jak za Tom Toma na obrazovce, tak za Tom Toma vypravěče, který filmu dal neuvěřitelnou atmosféru. Čtyři a kousek. [prosinec 2006] (25.12.2006)

Nenechte se odradit faktem, že scénář k tomuhle Wendersovu filmu psal ten angažovaný trapák "Bono" ze sračkoidní kapely U2. Film je to totiž existenciálně silný, vizuálně nádherný, poetický, hluboký a... zkrátka geniální. "Bona" od té doby, co jsem film viděl poprvé, už nepovažuju až za takového trapáka, a jeho hudba už mi nepřipadá tak sračkoidní. Meditativně nostalgický příběh skupiny podivínských a více nebo méně šílených individuí, obývajících zašlý hotel na okraji centra Los Angeles, podbarvený krásnou meditativně nostalgickou hudbou. Hlavním pilířem filmu je fantastický a strhující výkon Jeremyho Daviese, kterému zdatně sekundují například zvláštní (opravdu hodně "zvláštní") agent FBI Mel Gibson, pátý člen The Beatles Peter Stormare, v malé (ale výrazné) roli Julian Sands (jeho replika o umění je trefná) a ve své životní roli i ošklivá transka Miloš "Milica" Jovović, která se tu ovšem famózně blýskne v roli psychicky labilní pouliční holky, ve které jí to místy přiznávám docela slušelo (respektive tahle role jí slušela/sedla jako ulitá). Film, který mě nikdy neomrzí a nebýt Lisbon Story, byl by mou Wendersovou jedničkou. (12.03.2014)

Táto čudesná abstraktná love story s prvkami thrilleru ma teda vôbec nenadchla. Najväčší problém vidím v scenári, ktorý sa síce snažil niečo riešiť a v pár okamžikoch celý príbeh tých polobláznivých postavičiek v hoteli dostával aj zmysel, ale to bol len taký chvíľkový obrat k lepšiemu. Nepomohlo tomu ani to, že to bolo celé hrozne nudne podané, takže všetko to čo sa dialo okolo postáv som vnímal iba ako takú nezáživnú prkotinu. V tomto smere tu chýbalo niečo výraznejšie, čo by chytilo diváka za "gule". Skrátka Bono Vox sa asi zle vyspal keď písal túto vtákovinu. Na druhú stranu ale z toho Wim Wenders vyťažil čo sa dá - naozaj perfektne premakaná formálna stránka. Páčil sa mi najmä strih a samozrejme hudba. To stálo za to. Priemer. 60/100 (24.04.2018)

Tak tenhle film nezachrání ani překrásná Milla Jovovichová. Prapodivná rádobymysteriózní detektivní story zasazená do kulis prapodivného hotelu s ještě prapodivnějšími obyvateli-asi to měli být zajímavé postavy se zajímavými osudy, ale jsou to spíš podivní patroni, nic víc, nic míň. Nevím, zdali mělo jít částečně i o jakousi love story mezi krásnou vílou Eloise a princem (Tom Tom)? Jestli ano, výsledek byl dost rozpačitý. Bono by asi holt opravdu neměl fušovat do všeho. (01.01.2009)