Oktopus

No jo, v mém případě se tvůrcům nezadařilo. Seriál mě zrovna dvakrát neoslovil, protože ve mně zanechal spíše nepříjemné pocity, za nimiž stál v první řadě dosti nešťastný scénář a režie, což je vcelku pochopitelné, když uvážím, že jde o práci téhož jedince. Jan Pachl mě tentokrát nepotěšil, přestože si už u mě několikrát slušně šplhl. Tady mě ovšem opravdu zaujala pouze závěrečná epizoda, a to je při celkovém počtu třinácti dílů fakt málo. Ke všem kladům a nedostatkům, které stály za mým hodnocením, jsem se už každopádně vypsal v komentářích / recenzích k jednotlivým epizodám, takže to už nebudu natahovat. / Poučení: Hazardem ke šťastným zítřkům. (14.02.2024)

Hodnocení první epizody seriálu otvírám svým tradičním neutrálním trojhvězdím, kterým nevyjadřuji nic jiného než fakt, že jsem se občas bavil, občas trochu nudil a že v podstatě vyčkávám, jak se série dále vyvrbí, protože zatím nemám dostatek informací. Miroslav Krobot každopádně hraje svého typického mlčenlivého mrzouta, což jsem očekával, o to víc mě překvapilo zjištění, že Marika Šoposká hraje v podstatě jeho ženskou verzi. Z podobných projektů jsem zvyklý spíše na kontrast protikladů a tady máme dva introverty. Nezvyklé. / Poučení: Důkladně si archivuj svá alibi na dobu minimálně dvacet let nazpět. Zejména jsi-li heterosexuálním bělochem. (10.02.2024)

No, nevím. Po druhé epizodě začínám nabývat dojmu, že Oktopus asi nebude tak úplně seriálem pro mě. Evidentně nejde o žádnou propracovanou kriminálku; tvůrci vytvořili spíš takovou tu nenáročnou záležitost, kterou člověk využívá jako šum na pozadí, zatímco se věnuje zvelebování domácnosti, protože tak rostou šance, že přeslechne občasné nesmysly, které scénáristé vložili svým postavám do úst. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že hercům někdy nerozumím, i když poctivě špicuji uši. Druhý díl na mě příliš dobře nezapůsobil a jen s velkým přemáháním jsem přidal slabý třetí kousek. / Poučení: Voda nadnáší. 3*- (11.02.2024)

Teď už bych si sám před sebou třetí pěticípou fakt neobhájil. Případ sám o sobě by nebyl vůbec špatný, kdyby jeho provedení nebylo tolik tragické. I poručík Columbo by týmu Oktopus jistě jen tiše záviděl, jak svými "přesvědčivými" argumenty dokáže zlomit i sebezatvrzelejšího odživotňovače. Byla to pro mě opravdu mizérie, scénáristé navíc zkrátili kpt. Fáberové lunt (a to už se předtím povětšinou tvářila jakoby si sedla na ježka), do toho mizerná čeština (př. Eriky kamarádka)... No, celé se to holt ubírá nedobrým směrem. / Poučení: Nejlepší postavou je jasně Krvesaj. (11.02.2024)

No jo, už to tak vypadá, že si tvůrci definitivně našli svůj standard. A našli ho na můj vkus až příliš nízko. Případ sám o sobě nestál za mnoho; byla to taková fúze mezi Dickem Francisem a epizodou Střela z první řady Dobrodružství kriminalistiky (byl to ten díl, v němž Hana Maciuchová sejmula Petra Čepka), která se příliš nepovedla. Kpt. Fáberová na mě působí krajně nepříjemným dojmem, když ale zvýší kadenci a hlasitost, stává se pro mě otravnou jako pověstná osina mezi půlkami. Ještě, že se tam culil Jiří Dvořák. / Poučení: Jdi do syndikátu, alespoň na to nebudeš sám. (12.02.2024)

Proti předchozí epizodě šlo přece jen o vydařenější díl, přesto jsem se neodhodlal k přiklepnutí třetí pěticípé a zůstal jsem u lepšího dvojhvězdí. Já jsem měl sice pocit, že se tvůrci tentokrát po všech stránkách více snažili (dokonce i kpt. Fáberová mi přišla chvílemi téměř sympatická, a to už je co říct), jenže jim to i tak tu a tam ujelo, a já jsem měl co dělat, aby mi nad některými záležitostmi nepoklesla spodní čelist. Jak jsem tak sledoval nález heroinu a ztrátu notesu, nevěděl jsem, jestli se Jan Pachl z ničeho nic nerozhodl pro změnu žánru z kriminálky na komedii. / Poučení: Když krabicové víno, tak jedině archivní. 2*+ (12.02.2024)

V podstatě podobný průběh jako u předchozí epizody. Na jednu stranu to bylo vcelku sledovatelné a v některých momentech i zábavné, na stranu druhou to byla chvílemi nuda, chvílemi nesmysl, a tak je i mé hodnocení téměř stejné jako minule. Největší prohrou byl návrat vyžilého ex kriminalisty v podání Jaroslava Hanzlíka. Cimrmani používali postavu zvídavého invalidy, ale ta byla zábavná, kdežto u mjr. Jindřicha Plachty (wtf?!) každou chvíli očekávám, že vykašle nějaký vnitřní orgán. A abych pravdu řekl, asi by mě to i potěšilo. / Poučení: Není palačinka jako Palačinka. (12.02.2024)

Zůstávám u dvou pěticípých, přestože jevily tentokrát snahu o intimní chvilku, aby se pokusily přivést na svět i třetí kousek. No, ne vždy se ale zadaří hned napoprvé, že jo. Postupný vývoj případu mě tentokrát přece jen zaujal, průšvih byl jen v tom, že jsem odhalil vraha na první dobrou, a to jsem ještě neměl žádné pořádné indicie. Drobnějších problémů tady byla už tradičně celá řada a myslím, že už mám vcelku jasno v tom, jak tráví kriminalisté volný čas. Hazard, chlast a drogy. Tomu říkám seriál s poselstvím. / Poučení: Je-li k obědu rajská, nespěchej. 2*+ (12.02.2024)

Už si připadám jak v Marečkovi: "Stejné chyby, stejné známky." Hned zkraje bylo jasné, že se asi příliš dobře bavit nebudu, když se ze svého kutlochu opět vybelhal major- vysloužilec, aby všem ukázal, jak se správně vyšetřuje, jak je snadné infiltrovat budovu Policie přes bufet, a o dění v archivu je fakt škoda mluvit. To zas byla jednou slabota. Případ sám o sobě by zas nebyl až tak špatný, to až jeho provedení stálo za exkrement. Atmosféra veškerá žádná, napětí se nedostavilo, protože jsem měl o vrahovi opět jasno hodně brzo, ale podzimní Máchovo jezero vypadalo krásně. / Poučení: Na kvalitně ošetřené plavidlo vstupuj pouze v ochranném oděvu. 2*- (13.02.2024)

Já si doopravdy myslím, že si Jan Pachl dělá z nás diváků regulérně srandu, a když jde tahle záležitost na obrazovku, tiše se doma pochechtává, jak to zase budeme všichni řešit. Pokud to tak opravdu je, musím uznat, že se mu to skvěle daří. Téma epizody- tradičně skvělé, samotné provedení- tradičně chabé. A znovu jsem věděl, kdo je vrah, jen co se objevil poprvé na scéně. Vždycky, když se tvůrci z ničeho nic začnou déle věnovat prakticky bezejmenné, vedlejší postavě, je vymalováno. Nejhorší byl ovšem fakt, že by se bez dovolené na Seychelách vlastně nic nevyřešilo. / Poučení: Podzimní tábory jsou zjevně zábavnější než ty letní. (13.02.2024)

Desátá epizoda byla tou, která mi zatím vadila asi nejméně. Když totiž vynechám notorického prudiče pana Klusáčka, bylo to celkem v pohodě. Jasně, k odhalení pachatele jsem ani v tomto případě nemusel roztáčet příliš mnoho mozkových závitů, ale na to jsem si už asi dostatečně zvykl. Zklamal mě odchod mé oblíbené postavy a vyděsily mě olezlé nohy kpt. Fáberové, takže vlastně proběhly i nějaké emoce, a tak jsem se tentokrát poněkud rozhvězdičkoval. / Poučení: Chceš vraždit a vyváznout bez trestu? "Postarej se" o všechny očité svědky. O všechny. (13.02.2024)

Jsou tady dvě možnosti, buď se seriál začíná s blížícím se závěrem mírně zlepšovat, nebo jsem už jaksi otupěl, ale i jedenáctou epizodu jsem otrojkoval. Těmito třemi pěticípými se určitě nesnažím naznačit, že by se tu nevyskytovala slabá místa (vyskytovala a byla jasně patrná), jen jsem měl pocit, že už mi tvůrci předložili mnohem méně stravitelný materiál. Navíc se nemohu zbavit dojmu, že je kpt. Fáberová od svého souboje s mykózou tak nějak klidnější. Ty nohy ji musely fakt svědit. / Poučení: Práce figurantky při policejních rekonstrukcích může být vskutku rizikovým povoláním. (14.02.2024)

Měl jsem v podstatě podobné dojmy jako v případě předchozí epizody. Stále si nejsem jistý, zda došlo ke skutečnému zlepšení (doopravdy si to nemyslím), nebo jsem opravdu natolik otupěl (to bude asi ono), ale ani tentokrát jsem neměl se třetí hvězdičkou vážný problém. Dost mě otravují ty neustále flashbacky, které se vrací k jedné a té samé situaci, přičemž ji pokaždé vykreslí v jiném světle. Ale jinak šlo o bizarně vtipný díl, v němž muklové práskali na bachaře, řádové sestře se tvrdilo, že vypadá jako státní zástupkyně, sněžily peníze a vysílaly se vlčí pohledy. / Poučení: Nenech si vzít svou kriplkáru. (14.02.2024)

Kdyby mi někdo ještě zhruba před hodinou řekl, že finále seriálu očtyřkuji, zcela jistě bych mu doporučil psychiatrické vyšetření. A včil, pic ho! Chocholouškovi navzdory. Tady ten zvláštní retro díl mě opravdu bavil jako jediná epizoda z celé série. No jo, už je to tak, tristní situace v naší justici mi umožnila sympatizovat s některými odživotňovači. Nemám z toho úplně dobrý pocit, ale co už, každý si v sobě nosíme nějaké to temné zákoutí (tedy kromě mirkodušínských jedinců). A jako jasně, už jsem si fakt stačil všimnout, že má kpt. Fáberová kabriolet, ale v chladu a mrholení bych vsadil spíš na komfort. / Poučení: Oko za oko, zub za zub a opíchání za opíchání. (14.02.2024)