Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Romantické drama renomované španělské režisérky Iciar Bollainové, držitelky ocenění z Cannes, vykresluje příběh Pilar, vyděšený ženy, která je na útěku před svým zuřivým a násilnickým manželem Antoniem. Přestože se společně se sestrou a synem Juanem snaží začít nový život, Pilar se vnitřně užírá myšlenkami na návrat k surovému Antoniovi. Její soukromý boj kulminuje a blíží se tragické rozuzlení. Snímek sklidil celosvětový úspěch, jenž byl nakonec korunován sedmi hlavními cenami Goya a čtyřmi trofejemi z festivalu v San Sebastianu. V hlavní roli na šikmé ploše stojícího páru koncertují Laia Marullová a Luis Tosar. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (21)

AloeB 

všechny recenze uživatele

Manžel cholerický prodavač ledniček, manželka zaměstnankyně muzea, které by se líbilo povídat o obrazech. Velmi věrně podaná Marriage story, která nesází na krátkodobý dojem diváka, ale na skutečné silné vyznění. Ukazuje nevyrovnaný vztah v jeho světlých i tmavých barvách a přestože jasně dává vinu manželu Antoniovi, tak cesta k této pravdě rozhodně není jednoduché a samotný cholerik je velkou část snímku s hrdinou, který se s problémem snaží bojovat, protože ve skrytu duše přece svoji Pilar miluje. Te doy mis ojos se potýká s nepochopením na obou stranách, se slepou žárlivostí, s tvrdým domácím násilím, ale nebojí se zabřednout i do humorné sféry, k níž patří občasné seance klubu anonymních násilníků, u nichž se Antonio snaží vyléčit ze svého problému. Velmi zajímavá (a zábavná) jsou i sezení u psychologa. Snímku velmi pomáhá, že i přes všechen ten důraz na naději a snahu o nápravu nakonec končí v naturalistickém tónu, kdy po jistém velmi ponižujícím aktu ztrácí Pilar naprostou důvěru i lásku v Antonia a přes jeho nechápavý výraz se s kámoškami z muzea vystěhuje. Zprvu mi to přišlo jako jednoduchá vztahovka, ale postupně mi Te doy mis ojos ukázal, že má navíc. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Po zhlédnutí tohoto filmu jsem pochopila, proč získal tolik ocenění. Nejen, že námět je v dnešní době silně aktuální, ale byl výborně zpracován a herecké výkony Luise Tosara a Pilar, kterou hrála Laia Marull byly dokonalé. Věřila jsem jim každé slovo, každý pohled a chemie, či napětí mezi nimi se dalo krájet. Vynikající! Je to velmi smutný příběh ženy, která chtěla být sama sebou a ne jen loutkou bez vůle v manželství s Antoniem, za jehož chováním mohl být i strach a nejistota z vlastní nedokonalosti. Tak využívá komunikační techniky na nejnižším stupni a to křikem a vztekem, potažmo i tělesným násilím, aby z něj žena měla neustálý strach, či pocit viny. Najít odvahu s tím něco udělat v této už tak napjaté situaci, vyžaduje velkou dávku odvahy a vnitřní síly. Žel, ze statistik vyplývá, že žen, které takovou odvahu najdou, je jen velmi malé procento. A tu romantiku jsem hledala s lupou v ruce, nějak se mně jí nepodařilo najít. ()

Reklama

jondzavid 

všechny recenze uživatele

Slušne nakrútený snímok na filmársky docela prevarené téma domáceho násilia. Scenár síce šustí miestami papierom (denník), ale mierne oživenie žánrového klišé (sestra, psychiater) ho zachraňuje. Výborní herci dvíhajú u mňa tento v Španielsku vysoko cenený film (7 cien Goya) nad bežný priemer. 3 1/2* P.s. Twerpov koment mi prišiel tak tragický, že ma donútil zas po dlhšom čase niečo napísať. Okrem tých radobyintoušských blábolov mám na mysli najmä časť "no násilia, z ktorého by vám išiel mráz po chrbte, sa nedočkáte". ()

Leila75 

všechny recenze uživatele

Stále si opakuju,to nepochopim,tomu nerozumím,kam až může dojít závislost na člověku,kterého jsi kdysi milovala,co všechno se dá vydržet....?Kolik je asi takových žen jako Pilar,opakovaně odcházejících od tyrana a vracejících se po příslibu,že to bylo naposled ,co jí ublížil...Pokud je duše zasáhnutá už v dětském věku,nese si své břímě s sebou celý život,to je jen malé vysvětlení pro mě! ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Chápem, že niekedy nám láska zabráni vidieť svet a toho druhého reálnymi očami, no v prípade Pilar toho už bolo dosť aj na otvorenie vrát do stodoly. Keď už raz dá muž žene facku, tak dá aj druhú, tretiu.... tomu sa žena nevyhne a je smiešne si myslieť, že tento problém vyriešia skupinové sedenia. Pred takým človekom nezostáva nič iné, len zabuchnúť dvere a kľúč hodiť do kanála. Silné a zároveň smutné, bolo mi ľúto hlavne toho malého, tie pocity nie je nič príjemného a človek si ich so sebou nesie až do smrti. Slušný nadpriemer. 80/100 ()

Galerie (21)

Reklama

Reklama