Bod obnovy

Český film má dlouhodobě jeden zásadní problém (no, spíš česká kultura obecně, ale zatímco českou literaturu už nikdo normální nečte, na filmu lidem z nějakého, mně neznámého důvodu furt záleží): až náboženské lpění na předpotopním rozdělování na „vysoké“ a „nízké“ umění a z toho plynoucí přesvědčení, že pouze to „vysoké“ může zprostředkovávat význam, natož hlubší vhled do podstaty brouka, což v českém podání znamená v lepším případě hřebejkovské stolování, v tom horším „chcípácký lůzr bloumá městem a má myšlenky“. S tím logicky souvisí ofrňování se nad žánry coby útvarem, který přece „z principu“ nemá co říct, a fakt, že se tu točí jen s největším sebezapřením, neochotou pochopit, co vůbec je jeho smyslem, a tupým přejímáním, co udělali někde jinde, ať se tedy lůza nažere, když nepobírá opravdovou tvorbu. Česká romantická komedie tudíž není pokus o to ztvárnit jeden z milionů způsobů, jimiž se v tomhle studeným vesmíru pokoušíme nebýt sami; je to Langmajer, co nesnáší svou manželku. Kriminálka zobrazováním lidských krajností netematizuje sociální problémy; účelem je zaslintat si nad sexy vraždičkou. A u historického filmu radši rovnou zapomeňte na nějaké jeviště, kde by se analogicky naráželo na problémy moderní doby, a buďte rádi, že tu lesní mlátičku klubu historického šermu netočili iphonem. Bod obnovy nestojí za povšimnutí proto, že jde o první seriózní, neparodické české sci-fi od Ikarie XB1 (ježíšikriste). Stojí za povšimnutí proto, že fungl jde od Ikarie XB1 o první upřímný, kompetentní, neustrašený žánrový film, tečka; žánrový film, který si je pro změnu vědom, na čem zvolený žánr stojí, a vědomě s tím pracuje, včetně konzistentního worldbuildingu, od nějž se odvíjí realita vnějšího i vnitřního světa postav, a tématu, jímž je krásně české „a tak to zprivatizujem, ne?“. A to je kombinace, která se v Česku obecně prostě nevyskytuje. (24.09.2023)

Čakanie na Bod obnovy po sľubnom traileri bolo lepšie ako samotný film. Ale to už tak často pri sci-fi chodí, i keď samozrejme nie vždy. Uchádzajúca zápletka a spočiatku zaujímavý vizuál prechádza časom, či skôr dosť rýchlo, ku viacerým klišé a zameniteľnej atmosfére hraničiacej s nízkorozpočtovou sci-fi tvorbou zanietených začínajúcich autorov. Čo však môže byť mnohým sympatické. Bod obnovy sa berie smrteľne vážne, nakoniec tu nie je nič, čo by sme už nevideli a samotný sci-fi prvok pri bližšom nahliadnutí nedáva príliš zmysel. Pozerateľné to ale je a našťastie to ubehne aj pomerne rýchlo. V podstate ide o indie mix Minority Report a Blade Runner, avšak aj v tunajších pomeroch sa takýto cieľ dal zvládnuť rozhodne lepšie. Napríklad už pri písaní scenára. (31.01.2024)

Random kolekce futuristických wallpaperů obklopená robotickými postavami, prkennými replikami a zcela pitomým dějem, v němž absentuje psychologie a základní charakteristika světa. Vypravěčsky je to na úrovni televizní detektivky. Důraz na design to lehce povyšuje, ale tohohle Blade Runnera po pitvě a Minority Report po trepanaci lebky nelze brát moc vážně. (04.07.2023)

Altered Carbon po česku, proč ne? Tento film nám krásně dokazuje, že i u nás se dá natočit výpravné sci-fi a že to nemusí být průser. Film stojí hodně na vizuálu, který je nádherný. Herci jsou také skvělí, hlavně představitelka detektivky. Dost je tomu vyčítána chabá detektivní zápletka, ale mně přišla úplně v pohodě. Nezdála se mi zrovna lehko čitelná. Film nás dostane do roku 2041, kdy je možné si vytvářet kopie své paměti a v případě nečekné nehody své tělo obnovit i s touto zálohou. Toho se ale dá samozřejmě zneužít. Ne všem členům společnosti se tato technologie zamlouvá a někteří proti ní protestují, jako například záhadná teroristická organizace Řeka života. Celý film sledujeme vyšstřování dvou vražd, které nás nakonec zasvětí do fungování onoho systému obnovy a do jeho prohnilosti. Detektivka se ale dostane na černou listinu a všichni po ní jdou. Kdo je přítel a kdo ne? "Už jste se dnes zálovolali?" (27.01.2024)

„Je to divnej pocit. Člověk se cítí…“ - „Smrtelnej?“ - „Chtěla jsem říct spíš jako člověk.“ Technologie nejsou dokonalé. Už začátek se skenem známek života ukáže jejich nespolehlivost. Ale co když je ten největší problém v jejich stvořiteli, tedy člověku? Jistě, uvědomuju si nedostatky snímku, který není dokonalý. Dají se asi zmínit povětšinou nepříliš povedené dialogy, scenáristické veletoče či slepá, nepříliš pasující ulička ohledně „dárečků“ (včetně toho pomrkávajícího na konci). Ale pořád je Bod obnovy moderní české sci-fi, které nepůsobí trapně. Ba naopak, má kvalitní řemeslnou stránku, zajímavý futuristický svět, atmosféru, napětí a v neposlední řadě myšlenku. Ta v sobě sice může mít technologické mouchy, ale po stránce psychologické/etické? Rozhodně stojí za úvahu. Ústavní právo na oživení v případě nepřirozené smrti, zneužití systému…Hlozův celovečerní režijní debut určitě má něco do sebe. I přes zmíněné zápory tak dám slušné 4*, milé překvapení. „Jak dlouho to potrvá? To prázdno?“ - „Jestli to někdy zmizí, dám vám vědět.“ (02.02.2024)