Guizi lai le

Tak toto je film s velkým F - jakoby volně navazující na tradici filmů Akiry Kurosawy... ač čínský, prolínají se v něm velmi kompaktně dvě jazykové linie - čínská a japonská. Příběh je tak dobře napsaný, že zvraty se nedají předem odhadnout. Ač válečný a v určitém ohledu krutý, je vyvažován jemnou nitkou humoru - často vyvěrajícího ze vzájemného jazykového neporozumění. Ve filmu se dá krásně nahlédnout jak do myšlení čínského, tak i japonského. Je to taková minisonda na bitevním poli, jež se rozprostírá převážně v hlavách zúčastněných, kteří jakmile poslechnou navzdory jazykové i kulturní bariéře svá srdce, jako by vždy na okamžik prozřeli. V momentě, kdy poslechnou rozum, stávají se oběťmi válečné propagandy, vedoucí na obou stranách k šílenství, tudíž naprosté ztrátě rozumu... P.S. Je pan "Já" čínskou obdobou Godota??? (28.12.2010)

V priebehu týždňa som zhliadol dva čínske filmy, Stvorení pre lásku (presnejšie hongkongský) a Diabli na prahu. Oba boli nakrútené v roku 2000, obom som rozumel asi tak, ako keby boli vysielané v pôvodnom znení bez titulkov a môj komentár k prvému by som mohol bezproblémovo skopírovať aj k diablom. Jednoducho nechápem. Veď japonské filmy absolvujem bez ťažkostí, mnohé z nich obľubujem a dva mám v Top 100. A čínske ani ťuk. Nechcem agresívne vyhlasovať, že väčšina z 33 hodnotiteľov diablov je z nejakej spoločnosti česko-slovensko-čínskeho priateľstva, iba nechápem. A moje nepochopenie má hodnotu dvoch hviezdičiek, aj keď som s nimi osamotený. Veď niekto musí začať. (13.12.2010)

Dokonalá atmosféra čínskej dedinky okupovanej Japoncami počas 2.svetovej vony. Trošku náročné na sledovanie titulkov, pretože aziati rozprávaju veľa a rýchlo. Treba oceniť nový prístup vo vykreslení absurdnosti akéhokoľvek vojnového konfliktu a jeho dopad na civilné obyvateľstvo. Skrátka, urob somárovi dobre, oserie ti plot.. (21.11.2010)

Velmi složitý příběh, nicméně v každém okamžiku ovládaný pevnou rukou režiséra, který se zdařile pokouší sdělit, jak tupá, nelogická a nelidská je válka s celou její vojenskou ctí, národním uvědoměním a kdejakými dalšími šididly, které ve výsledku udělají z normálních lidí stvůry neschopné soucitu a myšlení. Černobílý kabát vyprávění velice sluší. (15.07.2011)

Silný film, pri ktorom som mala občas slzy na krajíčku. Koniec mi však, ako človeku zvyknutému na americko-európsku produkciu úplne zobral dych (trocha som to aj čakala, veď japonská armáda sa počas II. svet. dopúšťala hrozných zverstiev). Najskôr sledujete život dedinčanov, jednotlivé postavičky si obľúbite a potom ... (21.11.2010)