Bullittův případ

Tahle McQueenova klasika patří pro mě mezi ty slabší díla. Jako detektivní zápletka je sice zajímavá, ale samotná slavná honička mě příliš nezaujala. Možná že mezi dnešními akčními filmy už nemá tolik co nabídnout. Jinak McQueen odvádí kvalitní práci jako vždy. Další herci snad kromě Roberta Duvalla pro mě nejsou příliš známí. Sympatická Jacqueline Bisset tu bohužel má jen omezený prostor. I tak ale snímek stojí za vidění. "Kde máte svědka?"" (04.12.2019)

To pomalé (a tiché) tempo tomu neskutečně sedí, užíváte si tak každou jednu scénu. A ty jsou všechny do jedné jednoduše řečeno skvělé, nejen ta legendární automobilová honička (o to spíš, když tam Steve jezdí v nejkrásnějším autě, jaké kdy sjelo z výrobní linky). Zkrátka hollywoodský film, kdy 'hollywoodský' ještě nebyla urážka. (21.11.2020)

Vkusne natočená kriminálka, ktorá dnes neponúka prakticky žiadny príbeh či pointu, nad ktorou by som žasol. Atmosférické pomalé tempo, klasická krimi zápletka, občas prekvapivo veľmi slušná hláška, dôveryhodne drsný McGueen a zaujímavé záverečné rozuzlenie. Príbeh postrádal napätie a rýchlejšie tempo, postava Steveovho Bullitta zas charizmatickejšie vystupovanie a osobnostné črty. Postvu jeho priateľky Cathy by som úplne vyškrtol. No a vlastne jediné, čo mi naozaj poriadne rozlepilo oči bola (oprávnene) slávna autonaháňačka, nad ktorou si museli diváci v tej dobe určite oči vyočiť a aj mne takmer vypadli oči z jamiek. A tak aspoň viem, odkiaľ sa vzala inšpirácia na moju obľúbenú hru z detstva 'Driver'. 70%. (25.01.2009)

"DON'T BE NAIVE, LIEUTENANT. WE BOTH KNOW HOW CAREERS ARE MADE. INTEGRITY IS SOMETHING YOU SELL THE PUBLIC." ------------ Legendárny 1968 Ford Mustang GT, svetoznáme strmé ulice nádherného San Francisca, charizmatický hlavný hrdina, príťažlivá atmosféra 60. rokov a jedna slávna automobilová naháňačka, ktorá vytrela zrak celému Hollywoodu? Takto sa dáva dokopy klasika. (21.07.2018)

V podstatě tu jde jen o ty dvě dlouhé honičky (jedna svým neotřelým způsobem dost pěkná v autech, byť místy zpětně i nechtěně komická, druhá ještě trochu vydřenější po letišti) a o podezřele jednoduchý Bullitův morální kodex v tom ošklivém světě padouchů a naivních milenek a politických kompromisů a zároveň od počátku i o jeho zpochybnění: neboť i Bullitt je svolný za zprávy od informátorů přímluv nad tresty pro různé zlodějíčky – a kde je pak hranice jeho kompromisů, když je sám omlacuje o hlavu Chalmersovi? Slibné počáteční náznaky, že Bullitt odhalí, že tu svoje vlastní pikle kul sám politik Chalmers (jediný věděl o úkrytu, sám vybíral hotelový pokoj, který se ukázal být pastí, atd.), mizí do ztracena jak pára nad hrncem a film pro svou prostou zápletku postrádá kloudné vysvětlení: proč byl tedy nepravý Ross v tom hotelovém pokoji a proč byl srozuměný se svým hlídáním policisty a proč odemkl vrahům ten pojistný řetěz? – ne že by ho navíc nemohli střelci vykopnout, když už vykopli dveře – a co skutečně věděl Rossův bratr? Scénář taky jaksi zapomene na postřeleného Bullitova kolegu, kterého opouštíme s šancemi padesát na padesát, a už se nedozvíme, jak dopadl. Chm. Připadá mi, že si sice hodně lidí všimlo, že film má až neřestně či nudně jednoduchou zápletku, ale možná jen jedna z mála, kdo si dal práci zaznamenat, že ji vlastně ani nedovede k žádnému vysvětlení... diváci se spokojí s poznáním, že hlídaný muž byl zaměněn, ale jaksi se nepotřebují dozvědět jak, proč a kým a jakou roli v tom Chalmers hrál, a stačí jim, že pro politika významný svědek skončí tak jako tak zabitý, takže tady jaksi hodně varchlatě vítězí policistův (kompromitovaný) morální kodex nad nejasnými a možná dobrými úmysly politika Chalmerse. Chm. Nebo mi logika věci unikla, ale zdá se mi to být na začátku až příliš jednoduché – a na konci až příliš zamotané a nedotažené. Tři hvězdy jsou možná přehnaně moc, ale zase ty honičky, byť ta letištní byla trochu prkenná a přihlouplá (uvědomují všechna stanoviště, aby zkontrolovala pasy, pak mobilizují ostrahu, ale padouch stejně pokaždé proklouzne, aniž by byl kdovíjak rafinovaný, ale budiž, možná je to povzdech, že policejní realita je taková pitomoučká) byly relativně chytlavé. Dvě a tři čtvrtě z nostalgie. *** Ale Peter Yates je nevyvážený režisér s širokým záběrem, a i když tenhle film rozcupuju, kupříkladu na křehkou, vzácnou, intimní krásu procesu sbližování Johna a Mary v podání Dustina Hoffmana a Mii Farrow v jeho režii nedám dopustit ani po osmnáctém shlédnutí. *~ (11.09.2017)