Podivný výlet

Pěkný příběh ukazující, že ve většině případů nemá smysl navazovat něco dlouho přetrženého a že dlouhým dlením ve vzpomínkách na minulost se může přetrhnout něco v současnosti, co už pak nepůjde spravit. Zaujala mě postava ztvárněná Pehrovou-Krausovou. Ta by se ve skutečnosti asi nedožila vysokého věku, jednoho krásného dne by se probudila s kudlou v zádech. To její napíšu dopis o rozchodu/přijedu osobně říct, že to tak vlastně není/zjistím, že to tak vlastně je a zase se rozejdu/ve slabé chvíli se s protějškem vyspím/druhý den řeknu omyl a zase se s ním rozejdu/ by pocuchalo nervy i proslulému chladnému Larrymu bez ohledu na to, že je to muž zcela bez nervů. PS: dvakrát příběh sklouzl do nechtěné komedie, to když si herci v rámci vzpomínání na heroickou minulost zplna hrdla zpívali "skal a stepí divočinou". Ne že bych tu dobu zažil, ale tak nějak silně pochybuju, že si partyzáni zpívali, a zrovna tohle. (09.11.2013)

Podivný film. Mladí, staří, všichni jsou tady krizi. Nikdo není v pohodě. Vala zažije podivný vztah se stopařkou Pehrovou, kterou sbalí-nesbalí. Pehrová se divně rozchází-nerozchází s Kaisrem. Chová se zde jak kráva. Nedivím se, že Kaiser rači začal chodit se sympatickou Konvalinkovou a Pehrovou přenechal tomu syčákovi. Vala umí hrát vážně a dramaticky. Když se má ale uvolněně bavit u slivovice s Brodským a Prachařem, tak mu to moc nejde. Vůbec se k nim nehodí. Pěkná dramatická hudba Fišera. (12.03.2017)

Tento skvost jsem objevila jen díky tomu, že v něm hrál Jiří Vala. Chlupaté myšlenky stranou, po padesátce už z něj vyrostl fotřík. Což vůbec neublížilo jeho charismatu a možná spíše přidalo na hloubce herectví. Jeho osamělý Petr je naprosto dokonalý. Popravdě, hned bych si ho vzala domů a snažila se mu pofoukat všechny bolístky na duši. Což by si zasloužili i Martin s Čendou. Jenže pro ty by už nebylo místo. (22.12.2012)

Další pablb zvukař, kterému nic neříká hlasitost, přechod po střihu a divákovo ucho. Muž a dívenka si špitají v autě a pak přichází retrospektiva. Přímo je nesnáším, ale dokážu to ve filmu plném vzpomínek pochopit. Jenže tady nejen že začne retrospektiva, ale zároveň se ozve „hudba“. Div mi nespadly reprobedny. Za toto dávám dolů čtyřicet procent. Tolik proto, že se to nestane jen jednou. Postava krávy Věry jen vystihuje dívčí, potažmo ženskou mentalitu. Nechce ho, chce ho, nechce ho, chce ho, nechce ho, a přesto mu dá. To ji musela hodně svědit. Když ji tam pak lištíl a poslal pryč tak jsem mu normálně fandil jak na fotbale. Celkově, nevím, na mne to působí strašně depresívně. Asi proto, že jsem zhruba ve stejném věku a návrat do míst mládí vyvolává nostalgii. Protože si sám nejsem jist, jak hodnotit, dávám průměr. Zde vidíte, kam by hodnocení šlo, kdyby zvukař nebyl osel. ** A PŮL (08.08.2019)

Překvapivě dobré. Pravda šmrnclé normalizací, ale co čekat v této době. Kdyby to bylo natočeno deset let před tím, neměl by film chybu. Taková existenciální bilance o neúprosnosti času ztvárněná stárnoucími kamarády, kteří zjišťují, že vše co bylo, už není. Vrátí se tam odkud vzešli, kde i ta největší traumata spojovala a tvořila smysl, který tak často jen protéká mezi prsty. (30.08.2009)