V šest ráno na letišti

Dvě hvězdičky jsou za dobové reálie, které jsou z dnešního pohledu až neuvěřitelné. Ať už autobus na karlově mostě, či prázdné šedavé oprýskané ulice, ale hlavně režim na letišti, běhání po runway, bezpečnostní kontrola v podobě rozvrzané branky, kontrola letenek až na palubě a mnoho dalšího. Samozřejmě to má hlavně v dětech vyrobit představu, že když se náhodou objevíte bez koruny v Moskvě, nevadí, všichni jsou tam natolik přátelští, že se rozdají abyste měli co jíst, pít či nosit na hlavě... (22.05.2019)

Další z filmů o vřelém Ćeskoslovensko - Sovětském přátelství. Další podobný film - Přátelé na moři, který byl natočen o rok později měl zřejmě holčičkám kompenzovat, že na poprvé tu překrásnou Moskvu navštívil jen Pepíček. V Přátelích je to dívka a jinak je děj dosti podobný, dokonce i ona se sveze Migem apod... Film je samozřejmě hustou propagandou, všichni jsou hodní, milí, Sověti nás milují i naše děti... Musela to být radost být v područí takové velmoci! Všichni mají pro Pepíčka spoustu pochopení, ten si v Moskvě najde dokonce sovětského padruga. Navíc taxikář co je veze zrovna bojoval v Praze v květnu.... Moskva je zde znázorněna jako nádherné výstavní moderní město plné paláců a ruských mrakodrapů socialistického realismu v němž byl postaven i Internacionál v Praze... Většina záběrů z města je protkána záznamy z festivalu, takže divák neustále sleduje nějaké alegorické vozy plné Kubánců, Palestinců, Rumunů, Vietnaců a dalších hlavně socialistických zemí i když se tam mihla i vlajka USA! Ale i tam byli pionýři jak víme! Film tak může dnes zaujmout spíše milovníky letadel díky četným záběrům na Tupolev Tu-104, kterým Pepíček na černo odletěl do Moskvy. Jedná se o pozoruhodný letoun, který měl kabinu použitou z bombardéru a k brždění musel používat padáky (což se ve filmu neobjeví). Díky motorům v křídlech se jednalo o značně hlučný stroj i pro cestující uvnitř. Co mně ale zaujalo nejvíce byl ten obří model B17 nad Pepíčkovou postelí.. kde ten imperialistický bombaďák tehdy sehnal? :-)Dávám za dvě kopějky. * * (01.10.2015)

Další koprodukce z r. 58, tentokrát pro děti. Dobrodružná cesta Pepíčka do Moskvy. Je vtipné, že Pepíček bydlí v domku přímo na letišti. Nádherné letadlo Tu-104, v té době jediné provozované dopravní proudové letadlo na světě. Příjemní ruští piloti (pilot nechá Pepíčka tento unikátní stroj dokonce i řídit!!! „Vazmi, něbój se.“), půvabné letušky, trošku vlezlá novinářka Dítětová. Dobrý výkon Miroslava Homoly. Pěkně natočené reálie Moskvy i staré Prahy na začátku. Zcela prázdné Malostranské náměstí až na jeden náklaďáček. V Moskvě se staví jak o závod. Zbrusu nové bytovky lákají k nastěhování. Obrovský festival mládeže. Rozjásaní Američané i Britové mávají z alegorických vozů. Nadšení diváci. Zpočátku nepříjemný taxikář se také změní ve spojence a kamaráda dětí. Brácha na Pepíčka, který se právě vrátil z Moskvy: „Víš, kde jsme až dneska byli? 60 km za Prahou.“ Povedená hudba Anatolie Lepina. „Któ viděl Jósefa Dušeka – Péépičeka…“ Výborný Tomáš Sedláček jako Pepíček. Symbolika: 05:45 Rozhlas hlásí: „Je 6 hodin a 3 minuty.“ 58:03 – točící se globus; 1:04:30 dvojitá zeměkoule na známce. (09.01.2022)

Mocná je síla času. Stačí 50 let a z hloupoučké propagandistické hříčky jako Fénix z popela povstane nostalgická roztomilá komedie. 1) Devítiletý Tomáš Sedláček si asi natáčení užíval - koukl se do světa, získal sovětského kamaráda a proletěl se túčkem (TU 104). 2) Nazdobená fotogenická Moskva, kterou bych v této půvabně prosluněné náladě málem nepoznal, je plná nadšených muzikantů, zpěváků a tanečníků z různých zemí (samozřejmě jde výhradně o socialisticky zikonizovaný folklór). Nepřijdeme ani o technologický dernier cri (přinejmenším pro kluka z Ruzyně) - metro. 3) Milé je i to, jak tvůrci nechají Pepíčka proklouznout v Moskvě letištěm (sovětští pohraničníci, kteří by zastřelili vlastního bratra, ho pak udýchaně vyvolávají rozhlasem). I v Praze poté, co vystoupí po schůdkách z letadla, se chlapec otočí a dá se do běhu...běží a běží, až dorazí do svého bydliště v domku ve Staré Ruzyni. Jak prosté, milý Watsone... (11.05.2014)

Koprodukční československo-sovětský film „V šest ráno na letišti“ je čistá propaganda. V Moskvě se koná mezinárodní festival studenstva a tak je třeba ho řádně prezentovat. S nadhledem bychom mohli říci, že je to jedno velké festivalové „PR“. Celý příběh by se mohl scvrknout na 10 minut. Ale to bychom zřejmě byli ochuzeni o záběry z festivalu. Úsměv Toma Sedláčka je asi nejcennější devizou filmu. Kamera nám na začátku filmu ukazuje krásy starých pražských ulic. Z leteckých záběrů však vidíme pouze TU 104 v oblacích, žádné hezké pohledy na Prahu nebo Moskvu. Kromě dvou hlavních dětských představitelů Tom-Pepíček a jeho sovětský kamarád (Vladimir Silujanov) ostatní herci mnoho prostoru nedostali. Ze sovětských jistě stojí za zmínku představitel taxikáře Nikolaj Krjučkov, který se uplatnil v mnoha dramatických rolích v sovětských filmech. Z českých herců jsme mohli vidět poněkud nešikovnou Janu Dítětovou, nerudného Miroslava Homolu a začínajícího Stanislava Fišera. Diváky jistě pobaví možnost snadno vycestovat, byť do SSSR. Hudba mi připomněla staré patetické sovětské filmy. Dialogy jsou pronášeny v češtině a ruštině. S přivřenýma očima dávám 2 hvězdičky. (17.04.2014)