Hojer
The Markovič Method: Hojer
Metóda Markovič: Hojer
Režie:
Pavel SoukupScénář:
Jaroslav HruškaKamera:
Ondřej BelicaHudba:
Janny RichterHrají:
Petr Lněnička, Petr Uhlík, Sarah Haváčová, Václav Neužil ml., Adam Mišík, David Prachař, Michal Isteník, Vojtěch Kotek, Dano Heriban, Petr Reif (více)VOD (1)
Epizody(6)
-
Možnost léčby (E01)
-
Ženská oběť (E02)
-
Poslední facka (E03)
-
Rodinná záležitost (E04)
-
Chyba systému (E05)
-
Cesta ke světlu (E06)
Obsahy(1)
Co se stane, když zlu nastavíte lidskou tvář? Skutečný příběh muže, který se díky své metodě stal kriminalistickou legendou. Seriál podle případů kriminalisty Jiřího Markoviče se zaměřuje především na jeho výjimečný vztah se sériovým vrahem Ladislavem Hojerem. Bez příkras ukazuje reálnou policejní práci v tehdejším ČSSR. Odehrává se v několika časových rovinách a na pozadí nejděsivějších vražd 70. a 80. let. (Voyo)
(více)Videa (1)
Recenze (247)
První třetina roku nám přináší velké krimi zjevení v podobě zaítm nejlepšího VOYO počinu, a od Případů 1. oddělení dost možná nejlepšího seriálu na našem území. Metoda Markovič potvrzuje talent režiséra Pavla Soukupa, zatím na domácí půdě akademiky opomíjeného (což snad už toto můsí změnit), a do širšího povědomí dostává herecký talent Petra Lněnička a Petra Uhlíka, jejichž nominace na domácí ceny musí být takžéž povinností. Po delší době tak vidíme na našem území kriminálku zaměřující se na jeden případ, která jde více do hloubky a zároveň umí precizně vykreslit charaktery a jejich vzájemné vztahy, a v rámci dialogů strčí do kapsy mnohonásobně dražší zahraniční produkce (souběžně běžící Temný případ...). Opravdu bych se nebál Markoviče nabízet na velké VOD služby, aby si ho všimli i v zahraničí, protože tohle je něco, co má šanci zaujmout i za hranicema. ()
Upřímně, jsem stále v šoku. Z toho faktu, že nova natočila něco tak nadprůměrného a po všech stránkách kvalitního, se budu vzpamatovávat asi ještě hodně dlouho. Je mi poněkud žinantní vyjmenovávat všechny složky seriálu, protože proti žádné nemám téměř nic. Dalo by se říct, že nova se „svezla“ na žánru true crime (což ale není zápor) a nepřipraveného diváka mohlo zaskočit příliš mnoho mluvení (které je ale jen přípravou na strhující scény). Dostala mě Soukupova režie, kompletní vizuál, bravurní herci, či depresivní hudba pro mě prakticky neznámého Jannyho Richtera. Tvůrci si navíc našli čas na psychologii postav (nakolik může zlo fascinovat i jinak dobrého člověka) a etická témata, jako je řešení trestu smrti. Vůbec netuším, kdo bratři Hruškovi jsou, ale pokud tímto způsobem zpracují i další Markovičovy případy, nemůžou šlápnout vedle. Když jsem se svého času dozvěděl, že producent Michal Reitler odchází z ČT do novy, kde byl předtím, říkal jsem si, jestli se náhodou nezbláznil. Onehdy jsem viděl kus nějakého rozhovoru s ním, kde novu dost blbě velebil a měl ty klasické komerční kecy („vizionářský pořad Tabu“), to mě docela mrzelo a navíc mě žádný seriál z Voya nepřesvědčil, že by nova šla dobrou cestou – ani Guru, Iveta, Případ Roubal, Matematika zločinu nebo Král Šumavy (zatím) nevystoupil ze stínu „lepšího průměru.“ Až do teď. Jestli půjde o trend, nebo výjimku, poznáme teprve v budoucnu. JESTLI SI ZAČNEME MYSLET, ŽE SI SMRT NĚKDO ZASLOUŽÍ A NĚKDO NE, TAK JAKEJ JE PAK ROZDÍL MEZI NÁMA A TĚMA, CO SE SNAŽÍME CHYTIT? ()
Čtyři pecky- 80 procent- za dojem ze seriálu, případná pátá by šla za osobou pana Markoviče. Pokud přistoupím na to, že se skutečně projevoval takto (rozuměj lidsky), a že byl do morku kosti humanista, tak se opravdu minul povoláním, zvlášť, když ho vykonával v dobách, kdy byla policejní zvůle tak samozřejmá, že se jí tak ani neříkalo, protože jsme ji my (laická veřejnost, konzumenti skazek z výslechových místností), brali jako neodmyslitelnou součást policejní práce. Fakt, že to Jiří Markovič dotáhl s touhle holubičí povahou až na post náčelníka pražské mordparty, je jen jedním z mnoha paradoxů doby a režimu, který máme tendenci kompletně zatracovat. Na MM:H je mi sympatický, že tahle historická zjednodušení nahlodává. Režijní odvaha se pro změnu odráží v práci s kamerou a progresivní to má i střih, byť to platí měrou vrchovatou zejména pro úvodní díly. Každopádně respekt všem zúčastněným- krásná práce. ()
Troufám si tvrdit, že jsem o Hojerovi a Markovičovi viděl/četl vše, co je veřejně dostupné. Právě díky tomu jsem schopný naplno ocenit tuhle šestidílnou parádu! Tvůrci si dali opravdu poctivě záležet na normalizační retro atmosféře, od všudypřítomného kouření až po takové detaily, jako je vybavení domácností a kanceláří. Naprosto famózní jsou poté herecké výkony, zejména trio Lněnička, Neužil a Uhlík. Zejména posledně jmenovaný se do svého "Ládi" neskutečně obul. Ačkoli se totiž skutečnému kanibalovi až tak fyzicky nepodobá, jde vidět, že hodně času strávil sledováním videomateriálů se skutečným Hojerem. Například jeho gestikulace či držení cigarety jsou naprosto věrné. Stejně jako většině lidí mi vadil mladý Mišík, který se do seriálu vůbec nehodil. Naštěstí tolik času na obrazovce nestrávil. Už se moc těším na druhou sérii, která by se měla věnovat případu "spartakiádního vraha" Jiřího Straky. ()
Galerie (35)
Photo © Archiv TV Nova
Zajímavosti (17)
- Když má prezident Husák před sebou žádost o milost, lze si všimnout, že Žabimajerský (Daniel Heriban) je podepsán jako Mgr. Štefan Žabimajerský. Jedná se o chybu, jelikož v předmětné době nebyl titul magistra udělován. Absolventi právnických fakult zakončením vysokoškolského studia státní závěrečnou zkouškou nezískali žádný titul. Mohli však následným vykonáním nepovinné státní rigorózní zkoušky získat titul JUDr. Magisterský titul je absolventům vysokých škol v Česku udělován až od roku 1990. (Bediverecs)
- Petr Uhlík (Ladislav Hojer) prišiel na kasting už v úlohe, štylizovaný do role Hojera a všetkých úplne uchvátil. (Game90)
- Miloslav Sokol (Filip Štancl), který se objevil v této epizodě, se ve skutečnosti jmenoval Antonín Vorel. Jeho případ byl v minulosti zpracován v seriálu Malý pitaval z velkého města (od r. 1982), konkrétně v epizodě Kuchařinka (1982). (Bediverecs)
Nechápu co se to děje v tomhle měsíci, ale mám pocit, že jsem se ocitl v nějaké obrácené realitě. Nejprve povedený seroš Tv Prima 7 schodů k moci, teď tohle od TV Nova... Nu, ještě tedy zbývá vidět něco povedeného od Magnuska a opravdu uvěřím, že jsem v jiném časoprostoru. Osobně seriálovým detektivkám moc neholduji. Už jsem se tu o tom rozepisoval dříve. Po doktorských a veterinářských seriálech, které naštěstí odezněly se roztrhl pytel s kriminálkami. Začalo to v Praze, ale už to zamořilo celé Čechy až k Modravě. Teď jsem kdesi zaslechl, že se točí něco dokonce u Jadranu... A kdo ví, zda už někdo nepíše scénář ke Kriminálce Marsa Alam, nebo Kriminálce Barbados. Mne na tohle nalákala kolegyně a také fakt, že je to zase jednou prý povedené retro. Ani vlastně nevím, proč mne ty retro filmy tak baví, pakliže jsou povedené a nejedná se o zvěrstva typu To se vysvětlí, soudruzi! Ano, tento seriál je příkladem, kdy slovo soudruh ani wartburg s majáčkem a oblíbený Jirka Macháček nevykřesají z toho scénáristického vakua zhola nic , ani jiskřičku. Retro mám rád proto, že jsem také Husákův potomek. A jak člověk stárne, rád zase nahlédne do výbav bytů jaké znal z dětství. Bytů, jejichž vytapetovaným obývákům vévodily obývací stěny přes celou jednu zeď s nezbytným barem, vystlané koberci a koberečky nejen na podlaze, ale mnohdy i na zdech. Bytů s kuchyněmi bez mikorvlnek, myček, indukčních desek, ale s nezbytnými plastovými odkapávači u dřezu, bombičkami na sodovku a šlehačku na policčce a papírovou krabicí Granka na lince... Zkrátka když se to tvůrcům povede, jeden rád sleduje všechny ty předměty tehdejších běžných potřeb a má v sobě tam uvnitř tak nějak hezky. Mně osobně tehdy nějaký režim až moc netrápil a člověk se ve vzpomínkách do těch časů, kdy měl všechny rodiče a bylo o něj láskyplně pečováno rád vrací. Zde bych rád podotkl, že nejsem z těch, kterým se po minulých dobách totalitního režimu jako mnohým kolem mne stýská. To rozhodně ne. Navodit atmošku konce sedmdesátek a začátku osmdesátek se tvůrcům povedlo dokonale. Prostě jste zase byli zpátky v dobách šílené módy šusťáků a časů, kdy se zapalovala jedna cigareta od druhé. O tomto kanibalovi jsem na rozdíl od jiných našich ,,slavných'' vrahů nevěděl a příběh byl pro mne docela překvapením. Herecky se jedná o naprostý koncert. Hlavně pan Uhlík... Tomu bych děti na hlídání dnes vážně nesvěřil. Lněnička taky boží, stejně tak Neužil, Prachař, Kotek, Isteník... no a už tu jmenuji skoro všechny.. :-). Mišíka nemusím, ale tady nevadil a po dlouhé době jsem zde zaznamenal zase koukatelného Romana Skamene. Super byla i hudba od bandu Tele - Music. Naprosto super retro! Markoviče nezbývá než obdivovat. Zatímco jakýkoliv laborant si vezme ochranný oděv při práci s nebezpečným virem či bakteriemi, on jako kriminalista vstupoval do šílených hlav svých vrahů zcela nechráněn. Je jasné, že ho ta práce musela těžce poznamenávat, obzvláště když mu rukama procházeli sadističtí devianti. To musí i obrněného člověka s výcvikem postupně začít ničit. Nevím jak ve skutečnosti, ale v seriálu měl neskutečně empatickou manželku. Takovou, aby jeden hledal v poledne s lucernou, obzvláště dnes za totální emancipace, kdy ideálním vzorem mateřství je kojící muž na mateřské dovolené. Nic mu nevyčítala, nedusila ho ještě tím, že je na děti a byt sama, nechala ho dělat tu dřinu v klidu, poskytovala mu klidný přístav a když už měla potřebu mu něco říci, tak hlavně v obavě o něj. Chápala ten náklad co nese pro veřejné bezpečí. Jo to byly časy... Dneska se můžete pro veřejné blaho rozkrájet a večer ještě dostanete pojeb jak nejste doma... Možná, že vyšetřovat to Markovič dnes, vyšetřil by akorát tak kulové a mrtvých by bylo o desítky víc. Ale měl by spokojenou manželku a vlastnoručně uklizenou myčku... Já jsem seriál dal na jeden zátah a musím uznat, že se to ke konci krapet táhlo. Nicméně dávat si to po dílech s odstupem, tak určitě ten pocit mít nebudu. Tohle se moc povedlo a já dávám za 5 Spartek. * * * * * () (méně) (více)