Ruce v záruce

Mrzí mě to, ale působilo to na mě jako nějaký na hodinu natažený absolventský film, který měl k dispozici kvalitní štáb a rozpočet. Na přehlídce studentských filmů bych se tomu asi i uchechtával a na konci zatleskal. Prime time ČT to ale podle mě nesnese. Jako i zbylé tři počiny této série je to plné nelogičností. Kdyby to bylo aspoň nastaveno jako crazy komedie, člověk by na tu hru přistoupil, ale takhle je to prostě jen těžko uvěřitelné cosi. Celkem mě to iritovalo. Zach byl ovšem nadstandardní.  Zpětně viděno mě to ale štvalo asi o něco méně než první díl. Druhý a třetí byly přijatelnější. (06.11.2022)

Velice povedená komedie: 4 * a 58 % . V malé roličce sousedky se mihla maminka Jana Dlouhého Petra Jungmanová. Je vdova po Vladimíru Dlouhém(zemř.20.6.2010), když ještě nebyly malým synům - dvojčatům Janovi a Jiřímu ani 4 roky. Narodili se 29.září 2006, P.Jungmanová+V.Dlouhý se vzali r.2008. 16-letý Honza zdědil herecký talent po rodičích . A.Polívkové to moc sluší a potvrdilo se, že po tátovi zdědila komediální talent . (06.11.2022)

Velmi podprůměrná záležitost. Většinu času bylo křečovité trapno, vtip jsem nezaznamenal ani jeden. Herci neměli co hrát, režisér co režírovat. Televizní reklamy na prací prášek nebo dámské vložky jsou mnohem zábavnější. Děkuji ČT, že jsem to mohl také sponzorovat, příště prosím peníze radši rovnou spláchnout do záchodu! (06.11.2022)

Lepší, než povídání o chlápkovi, kterej hledá někoho, kdo by mu pomohl zarazit kolík do řiti (předešlý “film” S písní v tísni). Tady si bába zlomí obě hnáty, ani to ale nezabrání starýmu se synem, aby odjeli na plánovanou dovolenou. Bábě jde bez rukou o kejhák, zůstane uvězněná v baráku, ztratí kontakt s okolním světem, nikdo se po ní ale neshání a já osobně už jsem byl natěšenej na vrcholně komickou scénu, při níž zesraná a zechcaná umírá ve své zlaté kleci hladem a žízní. Naneštěstí rejža vyměkl, odhaduju, že mu to přišlo moc umělecký a nechal hlavní hrdinku zbaběle přežít. Suma sumárum- 3 a půl promarněných pokusů natočit něco solidního. Tak zase za rok, ne? Vejdělkovy hory. Ale za co? Za co takový privilegium? (06.11.2022)

Poslední dobou nějak ztrácím víru v jakýkoli úspěch v české kinematografii. Po mírném zklamání z Žižky, což měl být výstavní epos a vůbec největší událost za posledních x let, už skutečně nemá cenu hledat v tom množství kokotin perly. Dnešní režie a scénáristé by nezvládli ani kvalitní reklamu na “hřebejky” a přišli by o veškerý “vejdělek”. U Polívkové jsem se svíjel, jako bych měl ve střevech tasemnici, co se zrovna chtěla přetočit na levý bok. O nikom jiném ten film vlastně nebyl a jednotlivé rádoby humorné scénky, kdy divák přichází na to, že bez rukou se to dělá vskutku blbě, vlastně ani hezky nenavazovaly. Nedokážu popsat klady, jestli tam vůbec byly. Pobavilo mne snad jen pár veselých řešení této nekomfortní situace. A to je tak všechno. Polívková je poslední dobou poněkud okoukaná. Měla by pečlivěji vybírat role, nebo bude brzy vyvolávat dávící reflex už jen vyslovení jejího jména. 30% (15.11.2022)