Saltburn

Saltburn je falešný hráč. Celou dobu nakládá kinky bizáry, moc to nedává smysl v intencích reálné psychologie, ale vy to tomu odpouštíte, protože - jak řekla kamarádka: "AaaAAAaaeeeeAAAAeeee, Jacob Eloordiiiii!" A pak na konci v posledních pěti minutách film přeřadí rychlost a najednou se snaží být chytřejší a šokovat vás nějakým psychologickým twistem. A asi záleží, jestli mu to sežerete, že to bylo poctivě připravené a budované. Já spíš ne, a souhlasím, co tu píše kolega*yně dO_od: All style, no substance. (03.02.2024)

Plytká tiktokizace Pana Ripleyho, která jde za každou cenu po explicitní dřeni, aniž by kdy držela pohromadě nebo se alespoň náznakově zabývala psychologií postav, které jsou tak spíš loutkami pro cokoliv, co zrovna vypadne z "the twisted mind of Emerald Fennell". Otázka, proč by kdokoliv bral Barryho Keoghana pod křídlo, když od první chvíle vypadá jako maniak, je nakonec tou nejméně palčivou. Abych pochválil alespoň nablýskaný povrch, muselo by to mít vůbec nějaký tvar. 10 % (18.11.2023)

Emerald Fennell je prostě paní režisérka a nemůžu se dočkat na další její počiny, protože mě opět naprosto dostala. Nejhorší je, že jsem postavu Barryho Keoghana chápala a vlastně jsem s ním i soucítila bez ohledu na to, co všem udělal. A přesně tohle Emerald prostě umí. Je to slabší než její prvotina, to rozhodně, ale kvalitu, gradaci, moment překvapení to pořád má a dokázala si to udržet. (19.02.2024)

Chyběl kousek a byla to instantní klasika bez jediné chybičky. Stačilo málo. Koeghan je fantastický a Fennell ho tlačí do scén a situací, které jsou neuvěřitelně odvážné až možná pro někoho za hranou. Tohle je totiž dost erotický film. Rozhodně stojí za vidění, minimálně první půlka je perfektní a v druhé se rozehrávají zajímavé hry. (01.02.2024)

Další z řady satirických dramat o společenské nerovnosti. Vedle "Parazita", "Glass Onion", "Menu" a "Trojúhelníku smutku" si Emerald Fennell ukousla poněkud velké sousto a rozdělila publikum. Saltburn je dekadentní, provokativní, zvrácená, lehce úchylná podívaná, která míchá drama s thrillerem i s lehkým přesahem do artu. Film krásně vypadá. Švédský kameraman Linus Sandgren, proslavený hlavně prací na filmech Damiena Chazellama, zaplňuje obraz vyvedený v archaickém akademickém formátu řadou dekadentních kompozic, vysoce kontrastních barev i hry s odrazy a stíny. Jediným zklamáním bylo lehce předvídatelné vyvrcholení, které se rozuzlilo téměř najednou ve snaze vysvětlit dosavadní děj. I tak jsem si ale velmi užíval posezení a sledování toho, kam mě film zavede. Jeden z těch lepších filmů, které jsem v poslední době viděl. /75%/ (16.01.2024)