Deux hommes dans la ville
Due contro la città
Dvaja muži v meste
Two Men in Town
Režie:
José GiovanniScénář:
José GiovanniKamera:
Jean-Jacques TarbèsHudba:
Philippe SardeHrají:
Jean Gabin, Alain Delon, Mimsy Farmer, Victor Lanoux, Cécile Vassort, Ilaria Occhini, Guido Alberti, Malka Ribowska, Christine Fabréga, Gérard Depardieu (více)Obsahy(1)
Tolik chtěl žít, milovat a mít své přátele, ale minulost byla stejně neúprosná jako gilotina... Bankovní lupič Gino Strabliggi strávil deset let ve vězení, kde měl spoustu času k úvahám. Když prošel branou věznice, doufal, že může udělat tečku za svou minulostí. Za jeho předčasné podmínečné propuštění se přimluvil kurátor Cazeneuve, který po mnoha letech práce s vězni poznal, že to Gino s nápravou myslí vážně. Dokonce se spolu spřátelí natolik, že Gino začne ke Cazeneuveovi chodit na návštěvu a tráví s jeho rodinou volný čas. Najde si práci v tiskárně, majitel si ho váží, a Gino se vážně zamiluje. Minulost ho však dohání na každém kroku. Je pronásledován nejen svými bývalými kumpány, ale i umanutým policejním inspektorem. Ten je přesvědčen, že se lidé nemohou od základu změnit, a špehuje Gina na každém kroku… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (351)
Tak tohle je nejen nejlepší, troufám si při svém skromném rozhledu tvrdit, ale i nejdokonaleji ztvárněná realita kriminálního světa, který každá společnost právem zavrhuje, avšak i z něj by měla vést cesta.! Bezvýchodnost situace, v níž se nachází nebohý utrápený zloděj v podání skvělého Delona a muž na pravém místě, jeho osobní dozorovatel, zkušený geniální Gabin, který snad v žádném svém filmu nezklamal. Toto dílo s velkým "D" si zaslouží mou pochvalu plně. Atmosféra 70.let, kdy byla ještě používána na nejtěžší zločiny ve Francii gilotina, doplněná smutnou až tragickou hudbou. Konec je na filmu asi nejlepší a poprava nejdrsnější... u tohoto filmu si každý musí nutně přiznat, že vše není tak ideální a spravedlivé, jak se může zdát od pohledu.... Ba i spravedlnost jest slepou a hluchou!!! Druhý nejtragičtější snímek "Staré Francie"...tím prvním míním Kočku.! ()
Celou dobu jsem byl díky do očí bijící účelovosti scénáře přesvědčen, že se budu podle zakončení rozhodovat mezi trojkou a čtyřkou, ale to, co se odehrálo, mi hodně znásobilo gravitační zrychlení na bradu. Nečekal jsem vůbec nic podobného, takže výsledek z filmu je pocitově dokonalý, prostě maže všechny předchozí pochyby. Michel Bouquet je ve své roli doslova exploitační. Velká spokojenost nad tímto kouskem. Doporučuju! ()
Pod vlivem filmu V plném slunci jsem se vrátila k tomuto snímku a opětovně se mi potvrdilo, že opáčko se vyplatí. Pro mě osobně byli v tom městě muži tři. Gino, který se zoufale snaží vymanit ze své minulosti, vychovatel, jenž beze zbytku naplňuje mou představu o druhé šanci a odporný komisař, co mi pil krev neuvěřitelným způsobem. Herecký trojlístek - Jean Gabin, Alain Delon a Michel Bouquet - podal strhující výkon. A neb mé oko nezůstalo suché, měním hodnocení do plných. ()
Klasický francouzský film jsem si včera po desetiletích zopakoval. Dojmy, které jsem si odnesl, jsou poněkud rozporuplné. Poetika detektivního žánru, na které je film postaven, se v řadě momentů dostává do rozporu se způsobem zobrazení a pojednání některých scén. Nejvíce je to patrné v úvodní části, líčící idylická setkání Strabliggiho s Cazaneuvovou rodinou, zcela nepropracována zůstává milostná náklonnost Cazaneuvovy dcery k Ginovi, hodně hluše vyznívá i zachycení jeho druhého vztahu k vnadné bankovní Anglofrancouzce. Klady a silná místa na druhé straně převládají tam, kde jde o skutečnou drsnou krimiatmosféru. V mnoha ohledech to platí pro soudní scény i vlezlé fízlovství posedlého vrchního policejního inspektora Goitreaua. Tento záběr má obecnější platnost: ukazuje, že i v demokratickém státě mohla - i může - často policie propadat chování, které do toho estébáckého či gestapizujícího nemusí mít zas tak daleko. Štvanice na zušlechtěného člověka končí tragicky: nedobrovolnou smtí oběti, která ke svému hrůznému činu byla dohnána protidemokratickým chováním svého policejního antipoda. Řadu viditelných slabin režie i scénáře přetrvávají dva skvostné herecké výkony: Delonův a Gabinův. Při závěrečné scéně - vrcholném okamžiku jinak spíše průměrného díla - , v níž jde Gino na smrt, obě skvělé herecké kreace vrcholí. Patok nechuti a odstupu od justičních orgánů, největší přání mladých hlavních hrdinů filmu i jeho hlavní kritické poselství, nejlépe vystihuje strachem ze smrti stažená tvář Delonova hlavního hrdiny. Tato část jeho myšlenkového jádra je evidentně nadčasová. Pro kvalitu obsahu i dosahu filmu také jednoznačně určující. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (11)
- V 70-tych rokoch 20-teho storočia bola vo Francúzsku na trest smrti skutočne používaná gilotína. Posledná poprava sa uskutočnila 10. 9. 1977. Francúzsko zrušilo trest smrti v roku 1981. (milhouse86)
- Stejně jako při natáčení Melodie podzemí (1963) Alain Delon (Gino Strabliggi) oslovoval Jeana Gabina (Germain Cazeneuve) „šéfe“. Choval k němu obrovský respekt a doufal, že se jednou stane jeho jediným nástupcem. (theSaint)
- Scenárista a režisér filmu José Giovanni byl sám těsně po válce odsouzen k trestu smrti. Jen o vlásek unikl díky prezidentské milosti. V prosinci 1956 byl z vězení propuštěn a o třicet let později v novém soudním procesu zcela rehabilitován. Celý život bojoval proti trestu smrti. (Snorlax)
V tomto komentáři se nevyhýbám spoilerům, pakliže jste film neviděli, radši jej nečtěte. Včera viděno podruhé; nakonec jsem se tedy rozhodl ponechat tři hvězdičky. Na tyhle filmy, co mají cca těch 85% a pohybují se tak v žebříčku nejlepších filmů, totiž člověk musí být přísnější (kolik bych asi odebral hvězdiček, kdybych si udělal tour top 300?). ___ Překvapilo mě, že jsem si nepamatoval, kterak film končí/skončil (a to jsem ho viděl maximálně pouhé tři roky zpět; chtěl bych věřit, že nemám zas tak děravou paměť... občas si vzpomenu na fragmenty filmů, které jsem viděl i deset let, takže to snad nebude tak hrozné), přitom - dovolím si tvrdit, a můžete být vůči mně polemičtí - "Dva muži ve městě" jsou tím typem filmu, který zaháčkne až od jisté události (zde přepadení banky Ginovou bývalou zločineckou bandou; pro mě je to stěžejní událost, jelikož za těchto okolností komisaři musí být jasno, že Gino v ničem nejede, že by se mohl i mýlit, přesto ho nepřestává buzerovat; při troše dobré vůle by jeho chování do té doby bylo možno číst jako víceméně pochopitelnou prevenci). Do onoho děj-překlopujícího-momentu se ve filmu vlastně nic tak zajímavého neděje, respektive neděje se nic, s čím by se dalo zladit. Gabinovo vzpomínání (jako rámec, do kterého byl film zaobalen) totiž podkopává veškerou dramatičnost, míjí se Ginovou přítomností. Divák tak je v situaci (tedy alespoň já byl), kdy ví, že se něco posere, a tak si nemůže s Ginem příliš užívat života (jelikož by mu ho pak bylo líto; a je vůbec co si užívat?), potažmo nenávidět paranoiu toho otravného komisaře (k ničemu by to fakticky nevedlo; rétoricky je to už od začátku nastaveno tak, že Gino nemůže vyhrát), tak nezbývá než čekat, až nevyhnutelné tragičnosti bude učiněno zadost... Když nad tím přemýšlím, byl bych radši, kdyby tenhle film byl vyprávěn retrospektivně, odvíjel by se od soudu, na začátku by byla skutečnost zabití a obviněný Gino, načež by se diváku rozplétaly příčiny, přelévaly by se sympatie, docházelo by ke konfrontacím. Takhle to pro mě prostě bylo bez tajemství a příliš "centristické". ___ Musím přiznat, že mně přišlo dost otravné, jak byl Gino vykreslen, to jeho delonovské charisma mně přišlo nadmíru vlezlé, až citově vydírající. Je zřejmě mým největším problémem, který s tímhle filmem mám - čert vem to, že první polovina filmu mně víceméně přišla jako vata, že bych před chronologií upřednostňoval retrospektivu, to jsou detaily! Co nemám rád, co opravdu nemám rád, tak to jsou modely v sociálně kritických filmech (není to pouhopouhá kriminálka; docela dost to tepe soudobou francouzskou justici). Gino byl až moc sympatický, až moc si nezasloužil dopadnout, jak dopadl. Ex-vězeň, na kterého deset let čeká žena, která však následně ve chvílích největšího štěstí tragicky zemře, zamiluje si jej vězeňský vychovatel plus celá jeho rodina, zaměstnavatel, z něj chce kvůli jeho příkladné píli udělat společníka, ex-vězeň, který chce zůstat rovný chlap, a tak se neočistí, když může, ex-vězeň, jehož milence nevadí, že byl ve vězení a že jí o tom neřekl, to je pro mě zkrátka kalkul, nic reálného nereprezentuje. Ta postava mně nedemonstruje to, že by v systému mohla být chyba, že se člověk může změnit, atd., je tu zkrátka pro to, aby jeden lkal, jak je život (nebo svět) strašně nespravedlivý. Stavět systémovou kritiku na charismatu jedince mně jednoduše řečeno přijde neplodné! () (méně) (více)