Dva muži ve městě

Český manekýn slizkosti č. 1 z hiphop 09 jasně vede. Viděti ho na obrazovce, zvraceti málo. Ale pro mne světový záporák číslo 2 Michel Bouquet v roli policejního úředníka je tak dokonale slizkej parchant, že by moh být šéfem konzervativní partaje pro horních 9 tisíc hned z fleku. A jeden by jej rád strčil pod gilotinu a nůž zastavil 50 cm nad dorazem se slovy „ehm sorry vono se to zaseklo“ a takto opakoval centimetr po centimetru níže a níže až se dílo podaří. Jenže k tortuře asi není důvod. Protože jakkoliv považuji film za výborný, přec jen mám silnou pochybnost, že z francouzských věznic vychází jen pramálo politováníhodných loupežníků Delonů, ale spíše narazíte na marseilleské beduínské gangy. Dojemná mystifikace – ale francouzsky dokonalá. (22.06.2016)

Výborný film, ktorý dopredu posúvajú nie len vynikajúce a veľmi prirodzené herecké výkony dvoch hlavných protagonistov, ale najmä zmysluplné a vnímavé dialógy, ktoré majú mimo niekoľkých veľmi trefných hlášok aj obrovský morálny presah - a presne tento typ filmu si vždycky veľmi rád užijem - hlavne ak má silné zakončenie. :-) Dozadu to však paradoxne tiahne nie veľmi akčný dej, ktorý drvivú väčšinu času stojí na jednom mieste, vďaka čomu sa v priebehu filmu môže párkrát dostaviť pocit nudy. Čo však zas až tak de facto nevadí - tie štyri hviezdy sú veľmi fér a pokiaľ máte radi hlboké a dumavé filmy s koncom plným smútku a beznádeje, Dvoch mužoch v meste môžem len a len doporučiť. (07.11.2022)

Ach ta nostalgie. Kdysi hodně hodně dávno patřil k těm, díky kterým jsem vymazala smutné filmy ze svého života. Korejci mi je tam po letech zase vrátili a tak přišel čas, že jsem si tuhle dokonalou hereckou dvojici zase do života pustila. Tentokrát už jsem nebrečela, ale to nic nemění na tom, že je to skvost, že jsem zase cítila tu beznaděj a že život, ehm spíš lidi dokážou být jako saně a člověk na člověka je jako kat. (09.05.2014)

Klasický francouzský film jsem si včera po desetiletích zopakoval. Dojmy, které jsem si odnesl, jsou poněkud rozporuplné. Poetika detektivního žánru, na které je film postaven, se v řadě momentů dostává do rozporu se způsobem zobrazení a pojednání některých scén. Nejvíce je to patrné v úvodní části, líčící idylická setkání Strabliggiho s Cazaneuvovou rodinou, zcela nepropracována zůstává milostná náklonnost Cazaneuvovy dcery k Ginovi, hodně hluše vyznívá i zachycení jeho druhého vztahu k vnadné bankovní Anglofrancouzce. Klady a silná místa na druhé straně převládají tam, kde jde o skutečnou drsnou krimiatmosféru. V mnoha ohledech to platí pro soudní scény i vlezlé fízlovství posedlého vrchního policejního inspektora Goitreaua. Tento záběr má obecnější platnost: ukazuje, že i v demokratickém státě mohla - i může - často policie propadat chování, které do toho estébáckého či gestapizujícího nemusí mít zas tak daleko. Štvanice na zušlechtěného člověka končí tragicky: nedobrovolnou smtí oběti, která ke svému hrůznému činu byla dohnána protidemokratickým chováním svého policejního antipoda. Řadu viditelných slabin režie i scénáře přetrvávají dva skvostné herecké výkony: Delonův a Gabinův. Při závěrečné scéně - vrcholném okamžiku jinak spíše průměrného díla - , v níž jde Gino na smrt, obě skvělé herecké kreace vrcholí. Patok nechuti a odstupu od justičních orgánů, největší přání mladých hlavních hrdinů filmu i jeho hlavní kritické poselství, nejlépe vystihuje strachem ze smrti stažená tvář Delonova hlavního hrdiny. Tato část jeho myšlenkového jádra je evidentně nadčasová. Pro kvalitu obsahu i dosahu filmu také jednoznačně určující. (12.08.2008)

Jean Gabin a Alain Delon jsou frajeři. O tom žádná. Ale tento film byla docela slušná nuda. Je to pořád dokola o tom stejném. Divácky je to docela neatraktivní podívaná. Takoví to byli fešáci ti ze Saint Tropez a tak zčurákovatěli. Mám na mysli samozřejmě četníky, protože uniformy zůstaly naprosto stejné. Tam kde však film postrádá atraktivitu je obrovské množství takové syrovosti a celé to působí vysoce uvěřitelně. Stejně jako konečné rozuzlení. Závěrečná dlouhotrvající tma podpořena pěknou hudbou byla asi nejhezčím momentem. Nevídím to na víc než na pěkné 2*. (05.07.2012)