Danton

Nepochopil jsem, jak film zapadá do dobového Polska. Ve smyslu, kdo má koho reprezentovat, kdo je čeho symbolem. Neumím tak říct, v čem tenhle film byl ve své době výjimečný. Pokud odhlédnu od dobového kontextu, tak se mi to celkem líbilo. Jenom Danton se chová jako dítě, hodně fatalisticky, a to mi přijde dost nepřirozené. (10.10.2021)

Vynikající snímek prodchnutý ponurou atmosférou, výborně vystihující dobu v níž se odehrává. Nad celým příběhem visí neustálá hrozba blížícího se neodvratného konce. V mrazivé závěrečné scéně, kdy si Angela Winkler coby Lucille Duplesissová uvazuje pod guillotinou kolem krku červenou šňůru pláště, jako by předjímala svoji vlastní blížící se záhubu... (23.06.2007)

Páni! Hustě! Výborně! To jsou jen některá slova, která mě napadla, když jsem tento výborný historický kousek zhlédl. A opravdu, tohle se nedá slovy popsat, to se musí vidět. Danton režiséra Andrzeje Wajdy je geniální v každé své minutě. Nemá dle mého jednu jedinou slabinu. Je výborný od scénáře, přes herecké výkony, režii až po hudbu. Více se zde rozepisovat nechci. Pokud mohu nějaký film jako recenzent doporučit, pak právě tento je jedním z nich. A pokud chcete vědět více, mrkněte se na mou recenzi, jenž vám mé hodnocení podrobně zdůvodní. 95% (02.02.2014)

Režiséři se obvykle vymlouvají, že historická věrnost se nedá kombinovat se zajímavým příběhem. Tenhle film přes svou historickou přesnost na vás zaútočí ostřím žiletky. Poslední hodiny Dantonova života se odčítají a vy sledujete, jak jemu i Robespierovi docházejí ideály. Jejich životy už dávno ovládla politická nutnost a oni si to konečně počínají sami uvědomovat. V mrazivém závěru sledujeme zděšeného Robespiera naslouchat článkům Deklarace občanských práv. Kam se roku 1794 tahle práva poděla? To sama moc užírá ty, kteří ji užívají. (28.01.2004)

Dialógmi prehltené, prevažne interiérové dielo pripomína skôr kostýmovú divadelnú drámu, nie historický veľkofilm. Určitá pútavosť sa tomu, vzhľadom k zvolenému historickému obdobiu, uprieť nedá, ale o nič mimoriadne, hodné viacnásobného uzretia nejde.Mňa najviac potešila drobná scénka, ukazujúca plagáty so ženami poodhaľujúcimi svoje nahé prsia, ktorá len potvrdila tézy spisovateľa Roberta Antona Wilsona, ktoré naformuloval v knihe Ištarin návrat (súvis oslobodenia ženy s odstránením skostnatených pravidiel patriarchátnej spoločnosti). Na okraj filmu drobná poznámka: Pokiaľ platí vo viacerých komentároch spomínaná téza o revolúcii, ktorá požiera vlastné deti - s čím v prípade Dantona i Robbespiera súhlasím - tak potom to, čo prebehlo u nás v r. 1989 nebola vôbec žiadna revolúcia, ale púhopúhy mocenský prevrat. Veď deti našej "revolúcie" si spokojne žijú naďalej a nie je mi známa jediná obeť. 70%. (17.12.2009)