Otec a otec

Nedávno som si pozrel americký remake tohto snímku, ktorý bol natočený v roku 1997. Volalo sa to "Deň otcov" (Fathers´Day). Hlavné úlohy v ňom stvárnil nudný Robin Williams a neznesiteľný Billy Cristal. Réžie sa ujal Ivan Reitman. Pôvodný francúzsky film "Otec a otec" (Les compéres) z roku 1983 nie je síce žiadna geniálna kultová komédia, ale oporti americkému remakeu je to hotové umelecké dielo. Pierre Richard a Gérard Depardieu na rozdiel od svojich amerických kolegov boli skvelí. Predovšetkým na základe porovnania oboch filmov prideľujem titulu "Otec a otec" štyri hiezdičky. **** (31.05.2020)

Gerard Depardieu a Pierre Richard jsou pomoci lsti přesvědčeni, že jeden z nich je otec Tristana, který utekl své matce Christině (Anny Duperey) a ta ho chce samozřjemě zpátky. Oba "tatíci" se spojí, aby našli syna a zjistili pravdu. Ač film nabízí dvě velká jména francouzského filmu a režiruje známý Francis Veber, tak je to zábava jen tak napůl, film nabízí několik povedených momentů, na druhou stranu i několik nudnějších situací, takže výsledek je poté značně nevyrovnaný. Ale už kvůli dvoum velikánům stojí za to se na film kouknout. (29.10.2011)

Richard a Depardieu pod režijní taktovkou komediálního klasika Vebera podruhé a nejlíp. Jede se podle stejného modelu jako minule - nesourodá dvojka se vydává pátrat po zmizelém - jen zápletka není tak crazy, výprava tak exotická (pátrání se omezuje jen na Francii, což nijak nevadí), ale mise obou hrdinů je osobnější a tak je v ní víc srdíčka. Kadence gagů není nijak závratná, ale Richardův smíchopláč na benzince nebo jeho hlavičkování v baru mě odbouraly. (20.03.2017)

Jeden z najoriginálnejších scénaristov Francis Veber, duchovný otec Françoisa Pignona (dedič tuláka Charlieho), si hravo poradil aj na režisérskom poste a nezaostal za Yvesom Robertom, režisérom série o blondínovi. Obzvlášť mu vyšla trilógia Kopyto, Otec a otec a Utečenci, v ktorej spojil Pierra Richarda a Gérarda Depardieu, dvoch famóznych hercov. Ten prvý hrá celým telom, je z rodu Funésa, len na rozdiel od funesovských hrdinov je tak trochu hračkou v rukách nemilosrdného osudu, teda Vebera. Funes dej určuje, Richard na dej reaguje, ale pozor! nie je to žiadny blbec, ako napríklad inšpektor Clouseau. Francois Pignon je v podstate génius. Depardieu hrá očami, je z rodu Gabina. A spolu to medzi nimi iskrí a horí. Jeden z najoriginálnejších scénaristov tak vytvoril jedno z najoriginálnejších hereckých spojení. Ak k tomu prirátame hudbu Vladimira Cosmu, vyjde z toho naozaj fantastická trilógia. To, že je neopakovateľná, sa ukázalo, keď Veber spojil Depardieua so Jeanom Renom vo filme Drž hubu. Tam hral skôr toho Pignona, aj keď sa tá postava volala ináč. Reno je skvelý, ale dvojica D plus R bola jedinečná. Ešte slabšie to vypálilo s tou Osinou. Ak by ste sa ma opýtali, ktorý film trilógie mám najradšej, bolo by to, ako keby ste sa matky opýtali, ktoré zo svojich troch detí má najradšej. Alebo lepšie - ako keby ste sa syna opýtali, ktorého zo svojich troch otcov má najradšej. (26.07.2020)

Matka je jistá, otec nejistý. Veber s tímto vědomím ukazuje otcovské figury jako s nevyhnutelnou naivitou, důvěrou, radostí a nasazením vrhající se do role, v které možná prohrají svoje geny. Ti čerstvější s větší vervou než ti unavení. Jedno zda jsou křehcí či tvrdí rváči. Jako dojemná pocta taťkům film má své kvality. Ovšem ve spojení s kriminálkou už odhaluje slabiny, do kterých se kritik zakousne slovy: "To je vidět, že Veber nedokázal téma vytěžit a musil přijít s nějakou vedlejší linií, která vlastně jen pramálo souvisí s tématem." +++++ Dík několika solidně napsaným dialogům a decentním hláškám ("Trpíte depresemi?" - "Tohle se s telefonem nedělá." - "Takže otec jsem já.") a kouzelně roztomile tajícím fotříkům silné ***. (22.11.2014)