Piargy

Vopred hovorím, že som nedotknutý novelou a moje nadšenie teda nebrzdí to, čo s ňou film urobil, každopádne dlho tu nebol slovenský film, ktorý by vyzeral takto artovo a za ktorý by sme sa nemuseli hanbiť. Kameraman a osvetľovači by mali pobrať všetky lokálne ceny a zvýšiť požiadavky na honorár, lebo takto natočený a nasvietený film tu dlho nebol (naposledy snáď Uhrov Organ) a asi ani dlho nebude. Osobitná poklona hereckému výkonu Judit, ktorá ako Maďarka aj v tých skromných dialógoch dávala taký perfektný dedinský prízvuk, že by zapadla do ktorejkoľvek slovenskej viesky. 9/10 Update po prečítaní "novely", ktorá má tak 20 strán. Najprv poznámka - problém so sfilmovaním Švantnera je ten, že používa neskutočne bohatý ornamentálny archaický jazyk, ktorý sa nedá previesť do obrazu pretože obraz  vnímaný divákom bude vždy prvoplánovo kódovať konkrétny význam bez možnosti aby si divák sám daný obraz na základe formy použitého jazyka vytvoril (v tom jazyku je tiež tak trochu mágia toho realizmu). Vyčítať filmu, že fakticky polovicu postáv prepísal a spravil z nich všetkých (áno, aj zo žien) ziskuchtivé morálne hovädá je podľa mňa dosť nefér, pretože tento prepis práve prehlbuje to "ospravedlnenie" božieho trestu za hriech, čo je jedným z leitmotívov novely a aj keď paradoxne úmysel scenáristov je zjavne ukázať nám "woke" ženské postavy na tzv. kaviarensky tradičnej slovenskej dedine, beztak ich to prostredie zomelie skôr než lavína; aj Juliša je morálne hovädo, pretože ju to proste so svokrom baví viac než s manželom. Ak si ale odmyslíme túto pomaly povinnú jazdu o "skazenosti tradície", scenár perfektne prehlbuje motív hriechu a odplaty vyššej moci. (27.12.2023)

Taková malá fanatická totalita. Co dělá s lidmi hloupost a živočišnost. Když se to převlíkne do moderního kostýmu, tak to tady máme stále stejný, fanatismus nepochopené  a do pověrčivosti zvrhlé falešné nábožnosti přehodíme do politického kabátu hlouposti lidské, kterou zneužívají vyprázdnění, tupí, moci a majetku chtiví politici. Jen pro změnu se ukrývají za zákony místo za náboženství. Ty zákony, ale platí jak pro koho, takže změnila se jen doba, oblečení  a forma, ale člověk je stále stejný. (26.08.2023)

Pompeje pod Tatrami. Film má zdánlivě vše, co je potřeba, nádherný vizuál, skvělé herectví všech zúčastněných i velmi povedenou režii, která si skvěle pohrává s dějovou linií...nicméně samotný příběh (zápletka) byl pro mě nezáživný, banální, místy až komický, což u mě film lehce degradovalo. Dost zásadní období, ve kterém se film odehrává, už jsem nepobral vůbec, působí zde jen jako nějaká matná kulisa, což je opravdu škoda...ano, pár důmyslných narážek na stav Štátu a nastupujícího zla tu je, ale jinak se děj mohl odehrávat prakticky kdykoli, což je u mě také dosti nevyužitý potenciál, když si s atmosférou dali tvůrci tolik práce. Žel, pro mě slabé...čekal jsem silnější filmový zážitek. (29.01.2024)

"Naplní se už čas, neboť všechna znamení se už ukázala. Z nehodné ženy zrodí se antikrist"  Kdo by si v okamžiku, kdy celou vesnici zasype ohromná lavina, nevzpomněl na tato dramaticky vyřčená prorocká slova místní vědmy? Ale co když onen očekáváný antikrist má trošku jinou podobu než malé novorozeně, které též skončilo pod lavinou... Vesnické historické drama ze Slovenska z doby těsně před 2. světovou válkou má v sobě v první řadě jakousi magičnost. A může za to nejen ona děsivá věštba, ale především úžasná černobílá kamera Petere Beczika, která po celou dobu doslova kouzlí (po nebi i po zemi). Nejkrásnější je asi záběr, kdy kamera zblízka zabírá rozsochatý pařez na poli zatímco v pozadí je zamračená obloha. Kromě téhle poctivé filmařiny nebo působivé hudby Kirila Dzajkovského zaujme i samotný příběh o postavení žen ve zdejší vesnické společnosti. Nejde přitom jen o mladou Julišu (velmi věrohodný výkon Judit Bárdos), ale i její tchýni, zasmušilou ženu, která musí přehlížet, jak její náruživý muž "klátí" jednu ženskou za druhou. Postupem času (skoro) všichni vědí, co se na statku děje, ale nikdo to vlastně moc neřeší (zdejší kněz se maximálně zmůže na to, že si na chlípném sedlákovi jako odpustek vymůže příslib zaplacení nové střechy kostela). A tak vše pomalu ale jistě směřuje až k téměř apokalyptickému finále... (06.01.2023)

Naprosto skvělá kamera podpořená vymazleným černobílým vizuálem a příhodnou hudbou dodává filmu Piargy na hutné atmosféře. Snad každý záběr tvůrci vypiplali do nejmenšího detailu. Nehledě na to, že téměř všichni herci se svých postav chopili nadmíru přesvědčivě. Samotný konec asi mohl být poněkud propracovanější, ale aspoň neubral tomu temnému příběhu o vině a trestu na tempu. (80%) (24.04.2024)