Dýka

Megs (De Niro) a David (Harris) jsou kamarádi z Vietnamu. David se nedokáže s Vietnamem srovnat a snaží se zlé vzpomínky utopit v alkoholu. Drží se jen díky tomu, že žije se svoji sestrou, která se o něho stará. I Megs má potíže v osobním životě, neumí navazovat vztahy, a tak se po letech rozhodne navštívit Davida. Všichni tři spolu stráví nějaký čas a Megs se do Davidovy sestry zamiluje. S příchodem Megse se ale Davidův stav zhorší a i přes množství prolitého lihu se mu vrací nejhorší moment z války, při kterém zemřel jeho kamarád Bobby. David se k Megsovi od počátku chová chladně a snaží se sestře vztah s Megsem rozmluvit. Megs tuší, co Davida žere, ale ani jeden z nich nemá sílu na konfrontaci s minulostí. Davidův hněv však roste až k bodu, kdy nic nemůže zůstat nevyřčené a musí se vypořádat těžkými vzpomínkami. Film se řadí do poslední vlny vyrovnávání se s Vietnamem a je to možná i nejlíp udělané drama o PTSD z Vietnamu. Dýka se (stejně jako In Country) odehrává až 20 let po válce. Musím jednoznačně vyzdvihnout Eda Harrise, možná to je vůbec jeho nejemotivnější role, výbušná scéna z plesu mi dodnes leží v hlavě. Viděno před několika lety a nezapomenuto. (26.02.2018)

Velmi silný snímek a také dost podhodnocený film. Někdo by řekl - další americké drama o traumatech z Vietnamu - ale já myslím, že tento příběh téma vietnamských veteránů přesahuje. Dost dobře by mohl být reflexí na kteroukoli jinou válku a mohl by být zasazen do jakékoli doby - mluví se zde především o lidskosti a vůli člověka vyrovnat se se svou minulostí. Režisér nic převratného nevymýšlí a staví na hereckém umění ústřední trojice, což se v případě Nira, Harrise a Bakerové nemůže nevyplatit. Dávám jasných 80%, ale 5*, protože celkové hodnocení 57% mi fakt přijde nespravedlivé... (24.01.2010)

Tvrdím to pořád, v jednoduchosti je síla! Pro Američany filmařsky vděčné téma vietnamského syndromu táhnoucí se jako černá nit civilním životem bývalých vojáků i jejich blízkých - tentokrát postavené na v dobrém slova smyslu úsporné televizní režii D.H.Jonese, teskné křídlovce hlavního hudebního motivu a především hereckých výkonech ústřední trojice, kde září zapomnění v alkoholu hledající E.Harris, jeho sestra s těžkou úlohou zachránit sebe i jeho (K.Baker) i samotný představitel sebedestruktivního šílence "Dýky", skrývajícího v sobě netušenou moc zaříkávače válkou poznamenaných veteránů. A kníratý Don Juan De Niro na školním plese prostě nemá chybu. „William Green. Geology a Space Arts.“ - „Joseph Megessey. Cars.“ (16.05.2011)

"Co bys dal k snídani? "..."Pivo"..."Pivo k snídani? No to je hrůza! "..."Ranní pifko, ty jsi nikdy nesnídala pivo? Dáš si ráno doušek piva a pavučiny jsou pryč, hlas máš o dvě oktávy vyšší a člověk je najednou plný slunce. Počkej, mám v autě kartón.".....Podle mého názoru hodně podceňovaný film, který vypráví o poválečných depresích z války je Vietnamu, kde se snaží veteráni vyrovnat se svou minulostí jakýmikoliv způsoby. Vynikající herecké výkony Roberta De Nira a Eda Harrisona. (14.05.2011)

Robert Ty Hnido vypadá zde jak homeless, Kathy Baker zase úplně obyčejně a Ed Harris tady vypadal jak ožralej kretén. Moment! Dyť on tady hrál ožralýho kreténa. Tenhle film mě prostě neoslovil, spíše mě nudil. Nepřišlo mi, že by to Ed, nebo ti ostatní, hráli bůh ví jak dobře, i ta idea mi přišla nezáživná. Když chci vidět magora z Vietnamu a zároveň se u toho bavit, pustim si Ramba I. (myšlenku má taky, ne-li lepší). (25.04.2011)