Zamilován

Takový ten typ filmu, který když si pustíte na Vánoce, snad k němu ani nemůžete přistupovat kriticky. Působí zpětně melancholicky už jen obsazením relativně mladé Streep a De Nira, zbytek je dílem příběhu postaveného na náhodách, vlastně takových malých (nejen) vánočních kouzlech. Na příběhu se mi líbí, že narozdíl od běžných amerických romantických komedií neukazuje lásku zakončenou happyendem pro všechny, ale lásku jako hybnou sílu, která za sebou zanechává občas i ruiny opuštěných rodin. (10.01.2015)

Po stopách Meryl Streep aneb co mi z její tvorby uniklo.. Romantické drama "Zamilován" je naprosto obyčejný a běžný příběh ze života.. On - ženatý, dvě děti, spokojený rodinný život se stabilní kariérou stavebního inženýra. Ona - vdaná, bezdětná, budující kariéru. Ani jeden neplánuje změnu svého života a přesto se stane. Náhodně se potkávají a přiživují jiskru z jejich setkání ve vášnivý plamen lásky.. Režie je vynikající, citlivá a chodí kolem čerstvého páru po špičkách, zachycuje jemnou formou skrývané štěstí zralé lásky.. Fascinuje mě, jak oba hlavní herci dokáží vystihnout rozpoložení jejich postav i beze slov.. Zároveň film "Zamilován" ukazuje tíhu zodpovědnosti vůči jejich nejbližším a tlumí tak jejich náhlé štěstí. Skvěle zachyceno.. (30.08.2018)

Jestli si chcete připomenout nebo se dozvědět, jaké to je se zamilovat, pusťte si tento film. Dělá opravdu čest svému názvu, je v něm vše - takové to, když myslíte jen na ni/něj, takže nevnímáte, co vám v práci říká kamarád; nevíte kam s očima, když se s ní/ním potkáte, chcete se tomu náhlému přívalu citu bránit a zároveň mu podlehnout; vyzkoušíte si dvacatery šaty, protože se MU chcete líbit a rádi riskujete, že se přerazíte při trysku po schodech k vlaku, protože vám ten vlak, v němž je ONA, prostě nesmí ujet... A je úplně jedno, že těm lidem už není patnáct ani dvacet, že mají rodiny, že to nejsou rozhodně žádní bezcharakterní hajzlové či hajzlice a že chtějí být věrní. Prostě TO tu je a nedá se tomu odolat... Neuvěřitelně civilní film s dokonalými výkony ústřední dvojice. Oni svými postavami prostě jsou a veškeré prožitky jim věříte, cítíte s nimi, často nemusejí říci ani slovo, stačí jeden pohled a předá vám to naprosto vše (nevěřila bych, že zrovna tihle dva mi k sobě v téhle romantické poloze tak půjdou). A celé to doprovází příjemná hudba, na tu bych nerada zapomněla... Asi dokážu pochopit, že pro někoho tu mohlo být až moc toho náhodného potkávání se ve vlaku, ve městě, v obchodech a že ne každého muselo bavit sledovat někdy přece jen trochu zdlouhavější pasáže, v nichž se toho až tolik neděje, a "jen" se nám jednoduše (a opět civilně) ukazují střípky všedních dní Franka a Molly. Já jsem se na to naladila ale docela dobře a převážilo u mě zalíbení z hlubokých, někdy až fyzicky pociťovaných emocí, které ten film skrze zamilovaná setkávání těch dvou obyčejných lidí dokáže na diváka přenést. Taky jsem si připomněla, že z nějakého důvodu mě pořád fascinuje kombinace obleku a helmy nošená stavbyvedoucími/architekty na stavbách:) A pak ty dlouhé řasy u chlapů v nejlepších letech (v tomhle Robertovi zdatně sekunduje Harvey)! No, asi jsem se taky trochu zamilovala (do Roberta, do zvláštního kouzla tohohle filmu...), takže s pěti hvězdičkami trochu nadsazuji - za ten konec, o kterém (ač jsem si ho v průběhu sledování filmu několikrát přála) moc dobře vím, že do toho nesedí, bych měla jít spíše na čtyři. Ale konec nekonec, Robert Nerobert, je to tak jako tak moc hezký film, kterému prostě díky nejednomu až dokonalému filmovému momentu ráda těch pět dám. 80 %. (20.06.2022)

Přiznám se, že jsem čekala něco úplně jiného. Ač je děj v některých momentech dost předvídatelný, tak to není úplně bolestivé. Herecké obsazení je natolik famózní, že předvídatelnost děje pominete. Např. ona na tom nádraží stejně počká, on v tom vlaku stejně bude, tatínek jí umře, při milostné scéně ona řekne: "Promiň, já nemůžu.", to je všechno neskutečně předvídatelná Amerika. Ale jak říkám, pominete to, protože je to pořád krásné. Je to boj. Člověk ty dva vlastně na jednu stranu proklíná, protože oba mají fajn partnery, žádné problémy ve vztahu a přesto se rozhodnou svá spokojená manželství ničit. Na druhou stranu, ale člověk ví, že když se tak silně zamilujete, rozum jde stranou. Jakkoli by člověk chtěl být zodpovědný, tak to nedovede. Ač nechce ublížit svým dětem rozvodem. Ono by jim ve finále více ublížilo žít v rodině, ve které necítí bezpečí, lásku, jistotu... A krásné je jak reálný ten příběh je. Frank a Molly se dají dohromady až ve chvíli, kdy se oběma vztahy rozpadly. A já jim to velice přeju, protože v tomto příběhu jsem happy end nečekala. (10.12.2011)

Na profil filmu Falling in Love jsem chodil poslední dobou s až maniakální pravidelností. Komentáře jsem už pomalu znal zpaměti, ale abych film sehnal, tak to ne (distributore, styď se!). Proč ten vyrvál? De Niro x Streep! Jména, která už jsou zhruba 35 let vytesána do mramoru někde v osvícené místnosti na hereckém Olympu, prostě furt táhnou. Což o to, to už nás učili v předškolním věku, ale v romantickém filmu je těžko uvidíte...v dnešní době pospolu. Ale teď k věci. Člověk si musí uvědomit, že filmy podobného typu nejsou žádná hromada filozofických myšlenek, mají nějakou dějovou linku a i když víte, že dopadnou tak jak dopadnou, pořád se bavíte. Já se bavil. Konkrétně Streepové probuzení z letargie byl úžasný zážitek. Robert De Niro taky válí, neb jeho postava není žádný Don Juan, on z ní vykřesal maximálně přesvědčivou osobu, která má všechny vlastnosti správnýho chlapáka. Ke konci jsem si uvědomil, že zírám se skleněnýma očima a uvědomil jsem si, že jim to strašně přeju... Moc milý! (29.01.2009)