Babiččin dům

Dětská nostalgie mě u tohoto míjí, neboť jsem film dnes viděl poprvé. Nepochybuju, že kdyby tomu tak nebylo, dal bych více, ale takhle je to jen slušně natočený dětský/rodinný horor o tajemství jednoho domu. Sympatičtí dětští herci, výborná naháněčka mezi pomerančovníky a dva slušné zvraty, ale taky kopec nudy a dlouhý rozjezd. Zkrátka slušný průměr. (01.11.2015)

Jde o jeden z těch spíše opomíjených filmů, který ovšem není vůbec špatný. VHS boom mě jaksi minul, takže když jsem na něj náhodou narazil na internetu, nemohl jsem odolat. Nic jsem o něm dopředu nevěděl, takže jsem spíše očekával nějaký ten rodinný horor, při kterém si příjemně odpočinete a ani jsem se moc nemýlil. Tempo příběhu bylo v pořádku, jen tu byla citelně znát absence hustší koncentrace napětí a atmosféry. Na rozdíl od některých si však nemyslím, že by šlo vyloženě o nudu. Vražd je tu vážně jen poskrovnu, ale když k nim dojde, stojí určitě za pozornost. Především pak běsnění Brinke Stevens a její „naháněná“ svých dětí napříč pomerančovým sadem. V těchto chvílích šla kvalita atmosféry rapidně nahoru. Mohlo se sice ještě přitvrdit, ale na to zřejmě nebyli peníze. Tvůrci se tak rozhodli všechno vsadit na psychologickou stránku scénáře, ale i tady by se dalo najít několik trhlin. Zvláště když se spousta důležitých momentů odehrává mimo záběr kamery, nebo je přeruší střih. Babiččin dům si sice mezi své nejoblíbenější filmy nezařadím, ale určitě jsem jej neviděl naposledy. Ztráta času to určitě není, ale nic víc nežli průměrný horor taky ne. 60% (25.02.2015)

„Niekto ju musí zastaviť. Sme za ňu zodpovední.“ Neviem, čo som čakal, ale niečo iné – možno ducharinu alebo niečo fakt temné a pochmúrne, poctivý horor typu DOM možno. Výsledok je o niečom úplne inom. Nech by bol o čomkoľvek – ale keby bol dobrý. Lenže nie je. Nelogické správanie postáv (minimálne 5x som sa pýtam „Prečo postava práve neurobila to a to?“ alebo „Prečo postava práve UROBILA to a to?“), nesympatický herci a hlúpy scenár. Skoro vôbec ma to nebavilo. Netuším, ktorý zvrat bol horší. Keď to skončilo, bol som rád. 40% za atmosféru horúceho domu pri pomarančovom sade. Obvykle som liberálny voči tomu, čo všetko je horor, ale tuná by som asi, nepoznačený nostalgickými detskými spomienkami (film som videl prvý raz takmer ako 30-ročný) volil žáner triler. (28.05.2011)

Stará dobrá lahůdka z doby, kdy se chodilo do videopůjčovny půjčovat vše co nabízeli. Brakem nás zásobovala právě i společnost Alvim video, která obstarávala super pecky z dílny Nico Mastorakise - například Ninja academy. Todleto je typická ukázka čistokrevnýho šmejdu - absolutně stupidní děj, debilní herci, napětí, že by se ho jeden nedokrájel, absolutní Zero academy. Tehdy to byl děsivý horor, dnes je to děsivá sračka. Stačilo vidět jen úvodní titulky a bylo to jasný...podobný klenoty je lepší už nevyhrabávat z žumpy dětství a nechat je raděj zahrabaný ve vzpomínkách, kde si člověk myslí, že to bylo kdysi dobrý. (05.12.2011)

I přesto, že se příběh odehrává v prosluněném prostředí, dokáže si udržet jistou temnout. To se mi líbilo. Ani prvotní náčrt děje nebyl špatný a fajn byli i herci s matkou na čele. Nicméně tu bylo několik věcí, které mi hlava nepobrala. SPOILERY Poté, co obě děti přijedou ke zdánlivě ideálním prarodičům, se zdá klukovi sen(?) o dědovi a mrtvole ve sklepě. Že by David trpěl nějakou senzitivitou mi nepřipadalo a jako úvod do toho, že něco není v pořádku, mi to přišlo jako hodně laciné. No a pak tu byl nález na první pohled mrtvé matky v mrazáku, ale dotyčná se za chvilku objeví čilá jak rybička připoutaná v dodávce. Samotný závěr to také zrovna dvakrát nepozvedl. Promrhaná příležitost. 40% (29.04.2019)