Obsahy(1)
Observační dokument o průběhu přijímacích zkoušek na pražské AVU. Jak lze ale měřit výtvarné nadání? “Zkouška umění je film, který složitý a intenzivní proces výběru uchazečů a uchazeček zachycuje skrze konkrétní fragment v celé jeho citlivé komplikovanosti. Jde o pohled do specifického prostředí plného upřímné i syntetické emocionality, provokativního tázání a hledání porozumění v nesrozumitelných věcech,” říká o filmu prof. Tomáš Vaněk, emeritní rektor AVU. Zkouška umění sleduje ve třech rozdílných ateliérech přijímací řízení na Akademii výtvarných umění v Praze. Adéla Komrzý a Tomáš Bojar natáčeli zákulisí přijímacích zkoušek v roce 2019. ”Ať se diváci na film podívají a uvidí sami. Třeba se s ním minou, třeba ne, ale všechno důležité, oč nám s Adélou a Hedvikou (střihačka) šlo, je v něm doufejme nějakým způsobem ukryt“, hodnotí poselství filmu režisér Tomáš Bojar. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (97)
Dokument který pojednává o tématu, o kterém jsem určitě dokument nikdy pojednávat neviděl, zabíjí zbytečně dlouhá délka a nicneříkající scény typu proudící kafe nebo pohledy na prázdné chodby. Jsem si ale jistý, že kdyby tvůrci něco vynechali nebo přidali (například vážnou) hudbu (kterou bych tam já osobně třeba rád měl) do některých scén, ze snímku by přestalo být něco, co z něj jistě chtěli mít. O uchazečích si nemyslím vůbec nic špatného, a nesoudím je, jsou to mladí lidé, co se hledají, o pedagožkách Ateliéru Nových Médií to už uplně říct nemůžu. Určitě dokument pro Ty, kteří milují umění, zabývají se uměním, a rádi analyzují umění. Neumím si představit, že těm ostatním dokáže říct něco podstatného a chytit je za srdce. Dovolil jsem si i upnout na youtube mou oblíbenou část. P.S: Vadilo mi, že jsem se nedozvěděl, kteří z uchazečů byli přijati. ()
Velké překvapení. I když se dá debatovat, nakolik je zodpovědné pustit do světa film, který mnoha lidem stvrdí ty nejhorší předsudky o umělcích tím, že se soustředí na humor a absurditu. Pořád bych ale nechtěl přijít o to, co bude dost možná nejvtipnější český film roku. A když člověk chce, najde v něm i kus zranitelnosti a křehkosti. Tak nevím, jak z toho ven, a jsem rád, že to je... 4 a 1/2 ()
Nejasná zpráva o konci umění v ČR. Zvídavé nahlédnutí do umělecké školy a přijímaček. Překvapivá prázdnota budoucích studentů bez názoru a rozhledu. Více šílení jsou ale učitelé, kteří jsou většinou zcela mimo. Stále se tu řeší sexualita uchazečů a kdo není alespoň bi, tak je nudný a asi i bez tvůrčího potenciálu. Snaha šokovat za každou cenu. Byla to plochá a vlastně smutná ukázka umělecké generace budoucnosti. ()
Intelektuální ekvilibristice účinkujících, kteří svůj výtvarný svět žijí, se ani přibližovat nechci. Bavilo mě ten svět pozorovat a přemýšlet o všech jeho pro mě viditelných rovinách. Od těch dimenzí, co prostorově připomínají skrze vrátné, že jde pořád o instituci jako každou jinou se svými vnitřními institucemi, až po ty, které jsou uměním samy o sobě, a které mimo jiné reflektují lidi (vyučující, tvůrce?) které je inspirující poznat, přesto že to poznání je více skrze mluvení o tvorbě a zkoušení mladých lidí, než o jejich vlastní tvorbě nebo jejich otisku na tomhle světě, které je přivedlo a zachytilo na AVU. Jinak velmi povedené zpracování. A pěkný poslední záběr. ()
Šťastný nápad, u kterého pak už jen stačí mít odvahu to vydržet a střihem nebo scénářem to nezkazit, neuhnout. A tady se to perfektně povedlo. Upřímně, klidně bych se (na etapy) vydržela fascinovaně dívat i při čtyřnásobné stopáži, a možná ještě o to fascinovaněji. ***Podstatu "Zkoušky umění" tady přede mnou výborně vystihl JFL, tak to nebudu rozmazávat. *~ ()
Galerie (6)
Photo © Adam Hříbal
Zajímavosti (1)
- Po závěrečných titulcích následuje ještě jedna scéna s výkřikem. (griph)
Reklama