Hilary a Jackie

Z mého pohledu jde o citové vydírání, v mnoha místech velmi samoúčelné a ničím objevné téma. Herecké výkony Emily Watson i Rachel Griffiths jsou fantastické, nic to ale nemění na faktu, že polovina filmu byla nudná a pro mě značně nezajímavá, a to hlavně proto, že lítá od tématu k tématu a jako celek prostě nefunguje tak, jak by měl. Při těch nadšených ohlasech, které se na tohle dílo snášejí ze všech stran, pro mě těžké zklamání. (04.01.2010)

Tucker natočil brilantní drama, které bere dech. Přestože film má poměrně velký spád a značné časové skoky, velmi efektivně a úsporně se mu podařilo vykreslit psychiku obou sester, klidnější Hillary a nevyrovnané Jackie. Dobře tu zafungovalo zejména oddělení děje do dvou částí z pohledu každé sestry – zapadá to do sebe jako lego. Nádherná je samozřejmě i hudba, jíž si můžete vychutnat i v oddělené zvukové stopě. (19.01.2006)

Narozdíl od tohohle filmu mám s hudbou hodně společného, v tomto případě bohužel pro film. Ale to není hlavní důvod mé nelibosti. Proč se film točí kolem známé čelistky, když téma nemoci mohlo fungovat u kohokoli? Proč je o vztahu dvou sester, když má být o slavné čelistce? Proč je o slavné čelistce, když má být o vztahu dvou sester? A o čem nakonec vlastně chce být? Nitky, které se nikdy nespojily, pár nakousnutých příběhů, které jako celek absolutně nefungují. A ani skvělá Emily Watson ani srdceryvný závěr to nespraví. Obrovské zklamání. (24.03.2005)

To fidlikanie dve hodiny liezlo na nervy. Aspoň keby tam občas zmenili pesničku, tak to vyzerala, že svetoznáma violončelistka hrala furt len to isté. Kvalitný výkon Watsonovej v nudnom príbehu a ani ten koniec to nezmenil. Mnoho ľudí už zomrelo na smrteľné choroby, v tomto to nič nebolo výnimočné, akurát v prizvukovaní sesterskej lásky, ktorá by však mala byť samozrejmosťou. (26.04.2019)

72% - To je těžké. Jsem violoncellista. Fakticky a hudebně je tento film dle mého názoru špatný. Slátanina všeho možného, a nic z toho pořádně. Hudební scény drasticky nedotažené, děj podle skutečné události je vyprávěn příliš jednoduše a účelově (občas zavání červenou knihovnou), postava Daniela Barenboima (Jacquelinin manžel, dodnes zaslouženě jedna z největších hvězd světa vážné hudby) se za celý film téměř nedostane ke slovu, aby vyznělo, že svou ženu v její nemoci nechal samotnou, což není pravda... a mnoho detailů, které člověka, co má něco společného s hudbou, vyloženě ruší. Nicméně fantastické herecké výkony a myšlenka osamělosti výjimečných lidí (bez ohledu na fakta) jsou velké a rozhodující klady filmu, na který se ale podruhé už asi koukat nebudu. (07.01.2006)