A pak přišla láska...

Počin je mimořádně odvážný v tom, kolik prostoru ponechává herečkám k volné improvizaci. Možná právě díky tomu zvládá bravurně proniknout do nitra pozoruhodných charakterů a přenáší na diváka intenzivní emoce. Intimní art o léčbě rodinných a mezilidských vztahů, jehož doménou je krásná poetická kamera. (04.08.2022)

Po Zrcadlech ve tmě Šimon Holý opět předkládá komorní konverzační film, založený na dlouhých statických scénách, civilismu, zčásti improvizovaných dialozích a obecně lidských tématech (láska, štěstí, vztahy). Asi si začínám na jeho styl zvykat, protože film mě docela vtáhnul. Zásluhu na tom mají i herecké výkony Pavly Tomicové a Sáry Venclovské. (18.11.2023)

Opět (a stává se to zřídka) jeden film, který vypadá jako skutečnost natočená skrytou kamerou. Chvílemi jsem až nemohla uvěřit tak vynikajícímu a přirozenému herectví, zejména Klára Tomicová je opravdu přesvědčivá, až z toho mrazí. Nebylo za celou dobu sledování tohoto filmu nic, co by mě nechalo v klidu. Za mě díky! (05.07.2023)

Česi tentokrát prekvapili a natočili zaujímavý konverzačný snímok s jemným artovým nádychom, ktorý verne a realisticky zobrazuje vnútorné rozpoloženie hlavnej hrdinky vo vzťahu k vlastnému životu odzrkadľujúcim sa vo vzťahu k vlastnej dcére. Vnútorné napätie tu cítiť v každej jednej konverzácii, ktorá mimochodom nebola prvoplánová, ale mala istý odkaz. Duo Tomicová-Venclovská fungovalo a až na ten zbytočne unudený záver som sa bavil. 75 % (27.02.2023)

Myšlenkově banální rozhlasová hra, v jejímž případě mi natáčení na širokoúhlý formát vůbec nedává smysl. Pár dialogů je poměrně silných, ale vzhledem k tomu, že se zde pojednává o vážných a velmi niterných věcech, je většina filmu nepříjemně záměrně odtažitá, až chladná. Šimon Holý by zřejmě rád točil emotivní artové vztahovky, zatím mu to ale moc nejde. Ústřední trio hereček ale velmi dobré (Tomicová), až výborné (Hofová a Venclovská). 45 % (04.12.2022)