Deset malých černoušků

Dlouho se mi nestalo, že bych se po zhlédnutí nějakého filmu večer bála doma v bytě. Ale toto sovětské zpracování slavné detektivky má takovou atmosféru tajemna, strachu a bezvýchodna, že nelze s jeho závěrem jen tak vydechnout a přeladit do pocitu bezpečí, kdy by vás ani nenapadlo lekat se vlastního stínu či zaskřípění dveří. (02.01.2013)

Místo promyšlené hry kočky s myší klade tahle sovětská verze důraz na pocity viny. Psychologický exkurz od thrilleru však ve výsledku ničemu neškodí. Pomalé propadání postav do beznaděje a uvědomování si vlastní nelidskosti dává černouškům příjemně depresivní tvář. Celkově dobrý dojem mi však pokazila přece jen nižší míra rafinovanosti v provedení jednotlivých vražd či spíš jejich provádění, tedy ne jak, to bylo dáno předlohou, ale jak jak, což znamená, zda se to takhle vůbec mohlo odehrát, aniž by byl pachatel odhalen. Do rozborů o jak jak jak už se pouštět nehodlám, to jsem přijal jako fakt. Závěrem bych už jen rád vyzvedl ňadro Taťjany Drubičové, jenž se nějakým nedopatřením, navíc v roce 1987 a v sovětském filmu, odhalilo. Bylo odvážné! (25.01.2017)

Sovětům se nepovedlo TO hlavní - vytvořit dokonalý zločin. TO zásadní, díky čemu je předloha téměř dokonalá. A trošku mi vadil i rozvleklý začátek, kde se úvodních patnáct minut nic neděje a díky tomu při úvodním pohoštění a před spuštěním gramofonu nikoho z hostů téměř neznáme. Nepotěšil i podobný výběr (ne)herců - Blora a Lombarda jsem si prostě pletl (chápu, že najít mezi Ivany kvalitní herce je obtížné). A ruština, já ten jazyk prostě nesnáším a při vyslovování anglických jmen to tahalo za uši. Naopak potěšily vhodně zvolené flashbacky, ostrov a Vera, velmi podobně jsem si ji jakožto zásadní postavu představoval. Lepší tři po první projekci. (20.05.2014)

Taťjana Drubič je pre mňa herecký zjav tohto filmu na takej úrovni, že sa divím, že nehrala vo viacerých lepších a známejších filmoch. Film ako taký ponúka len málo mysteriozity, viac sa reční o nezmysloch, teda aspoň pre mňa o nezmysloch. Tiež paradoxné, že Sovieti toto neskúsili narozdiel od iných filmov umiestniť do svojho prostredia a kultúry, myslím, že kvôli toľkým vrahom aj poznám odpoveď prečo nie alebo minimálne prečo nad tým ani neuvažovali. Záverečné slová ma nadchli, aj keď neviem, či v dobrom alebo zlom, skrátka šokovali, aj keď toto slovo nerád používam. Avšak tie myšlienky, či reči, už si nepamätám, na záver, ktorými k tomu prišlo v tej rekapitulácii pre divákov, sú pre mňa trochu nepochopiteľné. Hľadanie vraha vo vlaku s Poirotom mi prišlo zaujímavejšie než toto dejovo, motívmi, príbehmi, konverzáciami a podobne, ale zlý film to nie je, avšak iba taká kriminalistická zaujímavosť. (20.03.2015)

"One little Indian boy left all alone. He went and hanged himself and then there were none." Konečne nie len hororová ale hlavne depresívna adaptácia slávneho románu. Čo v porovnaní s ostatnými kvitujem najviac, je použitie flashbackov, čiže sa dôvody "odsúdenia" jednotlivých postáv dozvedáme nielen z ich rozprávania, čo krásne dotvára charaktery. Spokojnosť. (24.04.2011)