Vojtík a duchové

Poněkud zbytečné pokračování z mizernými dětskými herci, a vlastně ani dospělí tentokrát nic moc. S výjimkou Navrátilovy chvilky, kdy poprvé zavře pobertu do sklepa. Trojanová opět toporná a dokonce ani Vaculík tentokrát neví, co hrát. Zápletka se zloději a světem duchů poněkud nedomyšlená (Kurnik, vždyť jsou zbaveni prokletí, tak co tam furt straší? Jen je oproti prvnímu dílu není vidět. A jak vy fungovaly přechody jen tak ze světa lidí do světa duchů a zpět? To znát kdejaký zloděj, mění se v ducha a zpět stokrát za večer.) (16.03.2014)

Druhý díl je na tom ještě hůř než první. Jediné dva motivy jsou - tradičně - naprosto neschopní a neškodní zloději a pak to, že Vojtík chce být duch, protože si ho rodiče málo všímají. Možná to má nějaké skoro freudovské motivy, ale zpracované je to bídně. Ano, chtěl být se svou duchovní kamarádkou, ale pak bych to spíš pochopil tak, že se pokusí ji přivést do světa živých ala Leontýnka v Ať žijí duchové. Tady jsou i ty dvě moc. (29.04.2024)

Mladší půlka hereckého osazenstva této pohádky, Klárou Pollertovou-Trojanovou počínaje a Martinem Luhanem konče, hraje tak žalostně, že scénář, který je dost pitomý už sám o sobě, vyzní ještě mnohem pitoměji. Starší půlka hraje většinou jenom špatně. Říkám si, jestli jsou tvůrci tak pyšní, že to nevidí, nebo jim to je jedno. Skoro mi připadá, že si řekli, že když je to pro děti, tak to nevadí. Odpad jak vyšitý! (28.09.2015)

Děj je oproti prvnímu dílu obohacen o celou řádku zajímavých motivů (loupežníci, žárlivost na mladšího sourozence, proměna v ducha a zase zpátky...), ale kvalitativně je ,,Vojtík" o třídu níž. Už jako dítěti se mi nelíbilo vyústění příběhu, na jehož konci se Cecilka nestává člověkem (jako Leontýnka v Ať žijí duchové), ale Vojtík pouze získává schopnost ji vidět. Dá se tedy předpokládat, že ho Cecilka stejně nakonec ztratí – narozdíl od ní Vojtík jednou vyroste a dospěje a ona tak musí čekat na další generaci dětí, se kterými by si mohla hrát. (Trochu mi to připomíná postavu Kirsten Dunst v Interview s upírem, což je poněkud morbidní představa.) (05.10.2015)

Duchů plný hrad, příliš oduševnělé to navzdory tomu nebylo. Vojtík byl vcelku roztomilé mládě, ale hereckých kvalit dětských hereckých hvězd, jakou byl svého času třeba Tomáš Holý, nedosahoval ani zlomek vteřiny, Cecilka byla o fous lepší, ale o fous devítileté holčičky, což taky není žádná hitparáda. Poměrně zajímavý nápad na pokračování roztomilé, ale neoslnivé, pohádky tak ztroskotává na na mizerných výkonech okostýmovaných ochotníků. Milá duchařská písnička to už moc zachránit nemohla. (24.05.2015)