Pět ďáblů

Komentář obsahuje spoiler. Tyjo, já bych fakt rád viděl seriózně hororově zpracovanej námět, jak dítě z budoucnosti terorizuje v minulosti homosexuální partnery svých rodičů, aby dostalo šanci se narodit! To by mělo fakt potenciál. Bohužel tento motiv je v Pěti ďáblech jen lehce naťuknut a nikdy nedojde plnohodnotného naplnění. Film je ve výsledku málo žánrový a fantaskní na to, aby mě uspokojil jako žánrovka, ale zároveň příliš fantaskní a ulítlý na to, abych jej bral jako vážně míněné drama a napojil jsem se na postavy. (56th KVIFF) (10.07.2022)

Pět ďáblů jsou chytlavou žánrovou podívanou a v námětu rozhodně bylo našlápnuto i na solidní a osudový thriller, ale skončilo to bohužel někde na půl cesty, jak kdyby tvůrci zahodili vyšší ambice a spokojili se s bezpečnými mantinely rodinného melodramatu. Jinými slovy, místo toho aby to ve finále pořádně udeřilo na všechny struny, spíše to potichoučku vyšumí do prázdna. A je to dost škoda. [KVIFF 2022] (12.07.2022)

Tohle mě bavilo. Opět ženská režie, která se snaží do příběhu přinést originalitu. On je to příběh sice nadmíru prapodivný, člověk moc neví, co se na něj chystá, ale právě ta atmosféra, nejistota a občas poměrně nepříjemné scény, navíc s prvky mysteriózna si mě prostě získalo. Už jen úvodní, titulkový soundtrack od Soap&Skin, který už poslouchám ve svých sluchátkách několik let, bylo znamením, že tenhle kousek mi sedne. Umím si ale představit, že dost lidem to nesedne. Je to taková docela specifická, hůře uchopitelná látka, ale koneckonců se tu řeší hlavně vztahy a krize identity, takže nic, co by lidi nemohli strávit. KVIFF 2022  (05.12.2022)

Pět ďáblů lze číst jako metaforu o šestém smyslu dětí, které jsou schopné vycítit věci, jež dospělým zůstávají skryté, i jako zamyšlení nad zacyklenými lidskými vztahy, jež nelze racionálně zkrotit. Můžeme si s partnerem pořídit dítě, které nadevše milujeme, ale to ještě neznamená, že jsme si vzájemně souzeni a musíme spolu zůstat až do smrti. Film sice stylisticky nevybočuje k experimentům, které představa časových návratů vyvolaných čichovými reakcemi přivolává, ale podává vtahující příběh jedné zdánlivě obyčejné rodiny, jejíž členové dostávají díky lehce fantaskním událostem druhou šanci. Závěr je interpretačně bohatý a Léa Mysius pracuje s nadpřirozenými motivy i humornými vložkami zcela přirozeně a účelně… Byl jsem po celou dobu příjemně vtažen a zdaleka ne jen zásluhou Adèle Exarchopoulos, do níž jsem se zase jednou po Životu Adele stačil pětkrát zamilovat a třikrát jí propadnout. Zraje jako víno. (03.07.2022)

Pět ďáblů je vlastně docela bejkárna. V jednu chvíli se to tváří jako hororové drama, nakonec to sklouzne do jakéhosi podivně romantického filmu. Mysteriozní linka je v tomhle provedení spíš jedno velké WTF, co po nějakém hlubším rozebrání nedává moc smysl. Nedá se tomu upřít hezká kamera a působivé scenérie a Adèle Exarchopoulos uhrančivá v obou polohách, jako sexy gymnastka i jako matka od rodiny. (10.11.2022)