Utopie - Nejvíc lidí žije v Číně

Norská povídková politická satira. Odrazuje vás to? Tak se nenechte odradit. Přišli byste o svěží, zajímavý, nádherně ironický film, který si v každé z povídek bere na mušku jednu z norských politických stran. Jednotlivé povídky můžete chápat jako výstižné alegorie jednotlivých stranických ideologií (strana práce aneb kam vede solidární jednání bez promýšlení důsledků) nebo jako vtipné a někdy dojemné příběhy ze života. Pro všechny příznivce politické nekorektnosti a taky pro odpůrce dobročninných sbírek ;) (06.03.2005)

Hrstka povídek kolísavé kvality, pro které je zdánlivě jediným sjednocujícím prvkem značný nadhled občas s milým dotekem absurdna. Funguje to překvapivě dobře i na člověka, který k snímku přijde jako slepý k houslím, a není si tak vědom toho, že každá s osmi povídek je satirickou metaforou nějaké norské politické strany (což byl můj případ). I tak jsou z toho silné 3* s náběhem na čtvrtou. Pokud jste Nor, nebo je norská politologie vaším koníčkem, je to film pro vás! (13.02.2014)

„Nedal jsem vám peníze, abyste si mohli koupit sladkosti.“ - „Kolik losů jste si koupil?“ - „Tři.“ - „Můžeme vám vrátit peníze.“ - „A co ostatní losy?“ - „Ti lidé tu nejsou, ne?“ - „Ne, ale většině lidí by se nelíbilo, že byli podvedeni.“ - „Většina lidí žije v Číně.“ Ten film je atmosférou strašně zvláštní. Stejně jako svéráznými příběhy, které jsou jeden absurdnější než druhý. Divák sleduje pumpaře Lasse, který svou benzínkou zaštiťuje všechny povídky. A tak se člověk setká s: otcem od rodiny osvobozeného z pout původní identity; zaneprázdněnou manažerku, která díky nenasytné krávě najde svůj domov; 2 ženami a uneseným rumunským chlapcem; mužem, jenž umí stejně dobře opravovat auta jako vztahy; sourozenci s pragmatickým až cynickým přístupem k životu; využívaným mladíkem bodujícím díky magické schopnosti hrnku s pokémonem; lékařem trpícím představami; či levicovými důchodci s pozitivním přístupem. Film dělalo 9 různých tvůrců a povídky se tedy liší kvalitou, ale u mě převažuje pozitivní dojem, dám solidní 4*. (09.10.2022)

Zdařilá kompilace několika trochu pošahanejch příběhů. Nejvíc se mi z nich líbili dědci, kteří se propadali, když před tím pomohli ženě. Ale ještě lepší byly děti prodávající podvodnou loterii. Nemůžu si odepřít podělit se o jedn dialog: "Nedal jsem vám peníze, abyste si mohli koupit sladkosti." "Kolik losů jste si koupil?" "Tři." "Můžeme vám vrátit peníze." "A co ostatní losy?" "Ti lidé tu nejsou, ne?" "Ne, ale většině lidí by se nelíbilo, že byli podvedeni." "Většina lidí žije v Číně. Že jo, Taralde?" "Tak to táta říkal." "A co všechny ty slepé děti v Africe?" "Ani když by byly tady, nic by neviděly." "Myslíte, že jsou tam šťastné?" "Vím, že je jim teplo." "Není to jejich chyba, že se narodily v Africe." "Není to moje chyba, že jsem se narodila tady. Jsem stejně slepá jako oni." To jsem se fakt musel smát. Byl jsem příjemně překvapen. Přesto jenom průměr. (10.07.2007)

Přišlo mi, že povídky vůbec nevystihují ty politické strany, které mají vystihovat. V čem souvisí nahý chlap pobíhající po lese s konzervativní stranou? O čem byla ta povídka s tím stopařem? A takových otázek by se vyskytlo více. Pro mě jako pro politologa a pro obdivovatele Skandinávie poměrně hluboké zklamání. (23.03.2012)