Krvavé pobřeží

Místopřísežně prohlašuji, že během projekce mezinárodního sestřihu Krvavého pobřeží mne John Woo nestihl indoktrinovat čínskou komunistickou ideologií, protože mé smysly (především sluch) byly většinu času totálně zahlceny, a tak jsem vítal každý oddechový okamžik, jako např. chlapec s flétnou nebo čajový obřad. A ačkoli to rozhodně není to nejlepší, co kdy Woo natočil, pořád je to o třídu lepší než většina jiných historických válečných velkofilmů. (12.08.2009)

John Woo se vrátil do rodné Číny aby zde natočil nejnákladnější a nejdražší film své kariéry. Natočil více pěti hodinový epos, který později sestříhal do stravitelnější dvou a půl hodinové délky, ve které vypráví příběh o bitvách znepřátelených čínských stran. Ačkoliv na čínské historické velkofilmy moc nejsem Woo mě (ostatně skoro jako vždy) opravdu potěšil a jeho spektákl považuji za nejlepší film v dané oblasti. Woo se v této zkrácené verzi zaměřuje převážně na boje, které jsou pro akčního diváka pastvou pro oči jak vizuální stránkou tak svou velkolepostí. Nejedná se o naturalistická jatka jako v případě Gibsonova "Statečného srdce" a divák neznalý čínské kinematografie by občas mohl být překvapen pohledem na jednoho bojovníká, který sám porazí několik destítek nepřátel. Bitvy jsou takovou kombinací klasických historických velkofilmů a filmů Zhanga Yimoua. Pokud divák na tento fakt přistoupí každou akční scénu si náležitě vychutná. Bitevní scény zabírají nějakých 45% filmu a ve zbtyku se divák seznamuje s postavami a jejich motivací k válce stejně jako s jejich blízkými. Tato část asi nejvíce trpí brutálním, takřka tříhodinovým zkrácením, jelikož film postavy tolik nerozvíjí a většina z nich jsou pouhé figurky, což zaříčinil i fakt, že neasijský divák si prostě nedokáže zapamatovat jejich jména nebo obličeje. Toto naštěstí neplatí o hlavních postavách, které se ve filmu předvedou natolik aby s nimi divák dokázal soucítit a držel jim palce. John Woo natočil výborný film, který se sice odehrává v jiném prostředí než na jaké jsme u něj zvyklý a střelné zbraně vyměnil za luky a meče ale přesto je zde spousta scén a elementů, které jeho fanouškům dokáží, že to natáčel jejich oblíbený mistr. P.S. samozřejmě nechybí ani holubice. (03.06.2010)

Moc se mi to nelíbilo. Hudba mi neseděla. Příběh by byl docela dobrý byli by obě strany vyrovnané. Už od začátku bylo jasné, že strana dobra má výhodu, protože je strana dobra. Bitvy byli dobré, ale nepřátelé vždy skočili na špek jednoduchým trikům. Docela nechápu, proč vždycky zajížděli do nitra těch štítových formací. Mohli je přece prorazit. Vždyť to dokázal prorazit i pád tělo, co pak celý koňský útok. A navíc co třeba tohle "nepřítel je ohavný chce využít podlých triků s tyfusem, jak ohavné", my přece máme jen špeha a ostatní naše triky jsou naprosto čestné. Jo a to taky, to nenapadlo Cao Caa dát tam svý špehy, to to vážně napadlo jen je. Docela mě nudily ty romantické scény. Boj no řekněme, že nevěřím vojákům, co běží s kopími napřaženými kolmo, která míří přímo nad nepřátelské hlavy, hlavně aby se v tom boji nikomu nic nestalo. Ponechám stranou nadpřirozené schopnosti bojovníků dobra, ty mi opravdu nevadili, jsem na něco takového u čínských filmů zvyklí a rozhodně jsem neubral kvůli tomuto. No nevím je pravda, že se snažili jakože vyrovnat strany, když tam umíralo ńa obou frontách stejně vojáků, ale to bylo nic. Vojáci stejně moc bojovat neuměli, i když je tak perně cvičili. Proti želvě je krom katapultů nejlepší jezdectvo, které jí rozvrátí a snadno pobije klopýtající vojáky. Tady jezdectvo schválně najelo mezi ně a sekalo po stranách, což upřímě nechápu a tak bych mohl pokračovat. Celkově bych tomu dal otrochu horší hodnocení než je průměr. (03.06.2013)

Ryze čínský historický velkofilm značně ovlivněný moderním trendem amerických snímků, což není nutně na škodu. Délka filmu je asi jediným velkým nepřítelem tohoto počinu Johna Woo. Sice jsem se nenudil, ale konec jsem očekával jako spásu. Jestliže jsem hovořil o velkém nepříteli, musím uvést i ty menší. Vadilo mi zejména to, kolik scén tu zavání laciným béčkovým akčním filmem. Dále jsem nebyl odvázaný z toho, že veliká přednost snímku - bojové, resp. válečné scény - jsou tu v takové míře, že si vlastně podřezávají pod sebou větev a brzy tak přestanou diváka (mě tedy určitě) překvapovat a zajímat. Od filmu, který trvá zhruba 140 minut bych očekával více, než jen 120 minut samých bojů a zbylý krátký čas naplněný strategickým uvažováním. Přesto všechno však nemohu pocitově jít s hodnocením níž. (10.03.2011)

Bombastický John Woo, tam kde si Pán Prstenů pomáhal efektivností, tam používá pan Woo mozek. Krvavé pobřeží je ukázkou té nejlepší vojenské taktiky, jak jinak by mohla 40 000tisícová armáda přemoci 20ti násobnou přesilu. Silně uvažuji že shlédnu i nesestříhanou originální verzi. Návrat na domácí půdu režisérovi jednoznačně prospěl. (25.10.2010)