Venuše

Dle zdejších kladných recenzí od hororových kolegů jsem čekal parádní hororovou jízdu a logicky jsem tak byl natěšenej jak malý děcko. O to větší přišlo zklamání. Samozřejmě, že velkým plusem filmu především pro pánský diváky bude obsazení fešné Ester Expósito. Čekal jsem ale, že se rozdovádí daleko víc. Většinu filmu se toho moc záživnýho neděje a já se tak převážnou část stopáže spíš nudil. Alespoň částečně to zachraňuje poslední třetina. Vše ale zabíjí(pro mě) stupidní konec. Pár povedenejch scén se tu sice najde ale jako celek mě to neoslovilo. V tomhle případě musím jít proti proudu a dát Venus jenom 2 hvězdy. (05.02.2023)

Zkušený režisér Jaume Balagueró bojuje s ospalým i tak trochu žánrově rozpolceným scénářem. Počáteční thriller vystřídá horor. Neustále přemýšlí, jak vylepšit a rozpohybovat každou scénu ve svém filmu, protože většina filmu působí staticky a je překvapivě pramálo hororově laděná. A měl spásný nápad v obsazení hlavní hrdinky. Blonďatá Ester Expósito se svým chirurgicky upraveným hrudníčkem, zřejmě tímto způsobem přišla ke svým obřím vnadám, je ztělesněním pohlavní aktivity, která přepadne nejednou nejednoho diváka v málo výrazných pasážích filmu. Historka o prokletém věžáku kdesi v Madridu, v němž nájemníci v minulosti záhadně hynuli v hojném počtu, je totiž poměrně nezajímavě podaná. Pochopitelně se dozvíme, že majitelka domu a její dvě přisluhovačky uctívají ženského démona, který má ve všem zlém pařáty, a jehož delikátní korunovace se blíží s nastalým zatměním Slunce. Krasavice Lucía, která ještě před pár hodinami tančila v nočním klubu coby go-go tanečnice, pláchne s taškou naditou drogami, ubytuje se u své sestry právě v tom nechvalně známém věžáku a s obavami čeká, až se po její horké vaginální stopě vydají původní majitelé halucinogenních tablet. Děj nemá smysl příliš rozebírat. Delší dobu to má spíše tendence thrilleru a nemá to moc velký spád. Z hororového hlediska se skoro vůbec nic nekoná. Prsatku občasně vyděsí nějaký její strašidelný sen v podobě noční můry, občasně kontroluje její nožem při útěku poraněné stehno a kamarádí se svojí malou neteří, kterou v bytě zanechala její máma, co náhle beze stopy zmizela. Horor se dostavuje velmi pozvolna, skoro až neznatelně. Nohsled, co pátrá po uprchlém prsatém zázraku, umírá ranou do hlavy v bytě majitelky domu. To byla taková první hororovější scéna filmu po rozvláčném průběhu. Čekal jsem, že to režisér rozjede ve finální části. Takřka v ničem se v ní nepředvedl, nikterak neexceloval. Dojezd byl takový slabší. I tak je třeba ocenit poměrně krvavější režisérův přístup k filmu, kdy to v potřebných chvílích mělo celkem grády. Určitě hlavní atrakcí filmu je jeho herečka v hlavní roli. A španělský horor je vždy poněkud odlišný od zbytku světové produkce, takže jeho primitivní živočišné sklony nejsou nikdy ke škodě diváka. 7/10 (06.02.2023)

Ale jo, v zásadě se mi to líbilo. Nicméně jsem očekával mnohem víc k omáčce okolo záhadného domu a jeho podivných obyvatelích. I tak to však bylo celkem zajímavé, jen by neškodilo, být dílo tak strašidelné jako bylo krvavé. Těžko říct zda jsem to v průběhu někdy viděl i na ty čtyři hvězdy, ale závěr mne spíše zklamal. V každém případě byly úctyhodně zpracované obě příběhové roviny, z nichž mohla být hlavně ta hororová část (a obzvláště v místě jejich průniku), klidně mnohem obšírnější. 60% (14.12.2023)

Mysteriózna kriminálka s krvou, ale horor pre mňa určite nie. Film je v podstate bez strachu. Od tej nadprirodzenosti, ktorá mohla nejaký údes priniesť, sa postupne ustupuje. Chaotická a rozprávačsky málo pútavá záležitosť nasiaknutá krvou, pri ktorej úzkosť zažijete len pri paralelnom sledovaní nejakej relácie s Matovičom. (05.02.2023)

Spojlery. Tak tady pro změnu máme asi miliontej feministickej traktát. Tentokrát o kočce, co se živí jako polonahá roztahovačka noh v kleci (pardon, chtěl jsem napsat umělecká tanečnice), a rozhodne se začít žít krásnej novej život, postavenej na krvavých prachách z prodeje obrovskýho množství drog, který zaměstnavatelům ukradla. Ó, jaká to progresivní modla, brave and stunning woman. Film se odehrává v obrovským nevábným činžáku, kde teda asi bydlí jenom osm ženskejch všech věkových kategorií.  A opět jsou všichni chlapi ve filmu vykreslený absolutně negativně. Což je i pochopitelný, když jsou všichni z mafie. Ale i ten nebohej týpek z kavárny, kterej má ve filmu jednu větu, je za neochotnýho morousa. A kromě iluminátů a mafiánů, tady žádnýho normálního chlapa nenajdete. Zdejší rodina je samozřejmě rozvrácená, bez manžela. Hlavní hrdinka si pak v orgastickým finále rozpáraný břicho a vnitřnosti sešije sešívačkou, zalepí páskou, nadopuje se drogama a změní se v krvelačnou trestající bestii, kombinaci geniálního MacGyvera a nezastavitelnýho Ramba, která má pravděpodobně nějakej paramilitární výcvik u speciálních jednotek. Mládí nakonec nahradí zkorumpovaný stáří, ilumináti zastrčí pod sukna svý chapadlovitý penisy, symbol to patriarchátu, a vychází slunce a s ním nový svět, kde je potřeba naučit malou holčičku správně twerkovat, aby ty tanečky mohla dávat na tiktok, no vždyť to je slíbený, no ni? Takže opět, negativní, ohavnej, zvrácenej, nemorální, aktivistickej film, kde hororovou linku přebíjí linka (a)sociální. Jo, a může mně někdo vysvětlit, proč se teď v každým filmu furt videoklipově tancuje o samotě doma v pokoji? To je nějaká adorace narcismu, nebo co? Progresivisti samozřejmě vrní blahem. (04.02.2023)