Tři do páru

Předloha od Michaela Cunninghama se mi hodně líbila, přiznám se, že jsem se docela třepal na tenhle film. Hm co říct, po čerstvém zhlédnutí, kdybych byl kuřák tak si nejprve zapálím....Dost mě to vzalo, Colin Farrell v roli Bobbyho překvapil, Sissy Spacek jako Jonathanova matka skvělá jako vždy a vůbec ta posmutnělá atmosféra celého filmu a do toho naprosto přesný soundtrack. Měl bych přece jednu výtku, že ten film je tak krátký (jde o docela pokrácenou verzi knižní předlohy) Takže nejdřív kniha, pak si dejte film. (28.03.2007)

Totální kravina, která mě nebavila tak, jak jen film může člověka nebavit. Milostný trojúhelník třech dementů skutečně není nic nad čím bych prožíval svůj kinematografický orgasmus, jako se to některým koukatelům zde určitě podařilo. Tolik zde vychvalovanou knihu mile rád nepotkám, protože se skutečně nejedná o téma, které by ve mne vzbudilo alespoň pikoskopický zájem. Jednoznačný odpad a převeliká ztráta času, který už mi nikdo nevrátí. (13.05.2012)

Ze začátku jsem byl filmem nadšen, ale druhá polovina se uchýlila pouze k házení útržků z jejich společného/ nespolečného života a já jsem tápal. A pak ten neskutečne patetický konec, chjo. Colin Farell hraje par excellence, scéna jeho "poprvé" nemá chybu. Asi dám na radu Kleopatry a přečtu si knižní předlohu. (10.11.2008)

Zdařilá adaptace knižní předlohy Michaela Cunninghama „Domov na konci světa“, kterou Cunningham (1952) napsal v roce 1990, osm let před slavnějším románem „Hodiny“. Divadelní zkušenosti režiséra Michaela Meyera byly patrné například ve scéně, kdy Clare uprostřed vyprahlé arizonské zahrady oznamuje, že je těhotná. Podobnost s „Hodinami“ připomíná kuchaření – v „Hodinách“ Laura s malým synkem Richiem připravuje dort, ve snímku „Tři do páru“ Alice peče koláč s dospívajícím „adoptovaným synem“ Bobbym, a v tom momentu přichází střih a Bobby ostarší o deset let – Ericha Smitha vystřídá Collin Farrell. V příběhu hraje důležitou roli hudba, z knihy vystupuje víc, přesto ji neopomněli ani filmaři. „Na operu se ale netancuje,“ říká Jonathan. A Boby odvětí: „Tancuje se na všechno.“ Následná scéna připomíná trochu „Philadelphii“ – tanec nemocného A. Becketta (T. Hanks) s držákem, na kterém je napojena kapačka. S „Philadelphií“ má film i podobné téma – řeší homosexualitu. Závěr je sice proti knižní předloze zkrácen, ale citlivě. Navíc celkové zachycení života americké společnosti po dobu cca 20 let (60. – 80. léta 20. století) je velice plastické. „Hrdinové se pokoušejí přetvořit něco, co se vyvíjelo přes 1000 let. Snaží se předefinovat pocit sounáležitosti… a v podstatě vybudovat novou rodinu, kam by se vměstnali oni tři a dítě, které mají. Novou rodinu, jež jim bude připadat pevnější a skutečnější než jejich původní rodiny, neboť oni všichni pocházejí z rodin, které se různými způsoby roztříštily,“ komentoval příběh M. Cunningham. (02.01.2009)

Zvláštní × nepřirozené, nudné, ponuré. Začínám zjišťovat, že od filmů toho hodně očekávám a že jsem pak trochu zklamaná. U tohoto snímku to nebylo jinak. I když námět byl zajímavý, vztah tří lidí, kteří se navzájem milují, mají dítě a žijí spolu. Opravdu takový bohémský život se zde ukazuje. Nějak jsem ztratila pojem o čase v tomto filmu a přišlo mi to trochu nedoladěné. V závěru filmu byl děj docela nudný. Z celého filmu mám docela negativní pocit. Tak ani vlastně nevím proč ty tři hvězdičky. (13.03.2009)