Pacifiction
Pacifiction
Pacifiction
Pacifiction
Pacifiction
Pacifiction
Režie:
Albert SerraScénář:
Albert SerraKamera:
Artur TortHrají:
Benoît Magimel, Pahoa Mahagafanau, Sergi López, Montse Triola, Lluís Serrat, Marc Susini, Praxedes de Vilallonga, Laurent BrissonnaudVOD (1)
Obsahy(2)
Spisovatelka se vrací do své země na ostrově ve Francouzské Polynésii poté, co ve Francii triumfovala s románem. Je však dezorientovaná a prožívá tvůrčí krizi. Tváří v tvář neschopnosti psát nová díla se rozhodne přijmout práci simultánní překladatelky pro velvyslance. Začíná mezi nimi zvláštní milostná přitažlivost plná kontrastů. Postupně si uvědomuje cynismus mezinárodní politiky s latentní hrozbou nových jaderných testů ze strany francouzské vlády. Její milostný vztah s velvyslancem bude tímto konfliktem ovlivněn a zájmy a romantika se budou zmateně a poutavě mísit až do smutného konce. Albert Serra, režisér avantgardního snímku Liberté (Zvláštní cena poroty v Cannes Un Certain Regard, 2019), se od své vize umírajícího krále Slunce ve filmu Smrt Ludvíka XIV. (Zvláštní uvedení v Cannes, 2016) až po novou exotickou zápletku zasazenou do prostředí jaderné hrozby vzpírá všem konvencím konformity. Ve filmu Pacifiction, uvedeném v canneské soutěži, v lahodném tropickém příběhu prohřátém tahitským sluncem si Benoît Magimel oblékl kostým velvyslance po boku Sergiho Lópeze v roli zapšklého majitele nočního klubu. (Film Europe)
(více)Videa (6)
Recenze (22)
Nejpřístupnější Serrův film je zároveň jeho nejparanoidnějším a nechává spoustu prostoru pro duševní piškvorky. Viděno dvakrát v kině během jednoho týdne, což nedělám skoro nikdy. #ReleaseThe500HoursCut ()
Serra to je přirozenost a nevinnost. V životě nikdo nikdy není hlavním aktérem. Vždy jsme zavaleni skrumáží dalších lidí, přes které se musíme prodrat byť třeba jen na wc v baru. Tohle Serra umí úplně báječně. Fyzičnost lhostejné reality, kde všichni jen postávají a dívají se kdovíkam. Mám rád filmy, které umí přesně vystihnout neviditelný rys skutečnosti. Třeba to, že když vstoupíme do místnosti plné cizí lidí, nikdo na nás není úplně zvědavý. Nově příchozímu se věnuje jen pár pohledů úkosem a to je vše. Život je nedramatické plynutí, z něhož se občas vyloupne zvláštní situace. A to dokáže natočit jen Albert Serra. Navíc je to uhrančivý krajinář. Vůbec jsem se nenudil, ani minutu, možná jsem na chvíli usnul, ale to je součást každého dobrého filmu. ()
Pacifikce - mír jako fikce (jako zdání); i když je mír, neznamená to, že není válka. Po převratném filmu "Čest rytířstva" přistupuji k Albertu Serrovi velice opatrně a obezřetně; v podstatěho ho ale považuji za největšího filmového avantgardistu, který si zcela vystačí bez surrealistických fines a brechtovských Verfremdungsefektů. Jeho fimy nejsou bizarní ani nadčasové (vnímám je podobně jako zencitizen ve své recenzi). Hrdina filmu, bohatý a pravomocemi obdařený Francouz De Roller zde s velkou pravděpodobnosti pátrá v tichomořském ráji po conradovském srdci temnoty, a odhaluje jen svoji paranoiu. Nebo pátral jen špatným směrem? Nebyla to třeba Šanna, vždyť ji téměř odhalil. Příběh se "valí" v obvyklé serrovské časové dimenzi, dialogů je mnoho a nejsou vždy hospodsky prázdné. A je také plný napnutí (Hitchcockovo "suspension") a bez akčního napětí. ()
Od Serru som čakal len to, že to zase poserie a nemýlil som sa, ľudia sa nemenia. Zatiaľ som mal tú "česť" vidieť len jeho artové chcípanie kráľa Ľudovíta XIV., pri ktorom reálne hrozelo, že divák od nudy skape skôr než kráľ. Serra v Pacifikácii však vytiahol ešte tvrdší tromf, skoro tri hodiny ničoty a to sa ešte chváli, že to vlastne skrátil, lebo pôvodne natočil cez 8 hodín materiálu, frajer jeden! Kamera tu je úmyselne spomalená tak, že máte reálne obavy, či kameraman nedostal porážku. V nulovej dejovej línii tak môžete obdivovať len Tahiťanky ako kedysi Gaugain, ale upozorňujem, že ide o kaliber pre výrazných zúfalcov, keďže aj na Tahiti dospeli k takému progresu, že sa tam objavujú ženy s penisom. ()
Alternativní, zajímavě atmosférické “tiché drama” v atraktivním tropickém prostředí upršených tahitských ostrovů. S neotřelým příběhem i postavami. Jen potřeba politických statementů autora může působit otravně. A pomalé plynutí takřka tříhodinového děje s někdy mdlými dialogy usínavě. Ležérnost ovšem odpovídá životnímu stylu postav a dotváří unikátní ostrovní charakter filmu. Fajn osvěžením jsou překvapivé, parádně ozvučené scény u surfařských mega-vln. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (12)
- Samotný názov má byť predobrazom slov Pacifik a fikcia. (Arsenal83)
- Podľa režiséra bolo počas výroby natočených asi 500 hodín záberov, z toho asi 200 hodín s dialógmi a zvukovým záznamom. Serra vysvetlil, že od začiatku svojej kariéry sa snažil využívať výhody digitálneho natáčania, a preto dlhé, improvizačné scény natáča 3 kamerami naraz, čo má za následok množstvo záberov, s ktorými sa dá v postprodukcii pracovať. (Arsenal83)
- Film sa natáčal v katolíckom kostole sv. Patrika a na letisku Moorea Temae v Afareaitu na ostrove Moorea, Múzeu Paula Gauguina v obci Teva I Uta, Paradise Night Club Tahiti v Papeete, Fare Ylang Ylang v Punaauia a Royal Tahitien v Pirae a v obci Teahupo'o na ostrove Tahiti (Francúzska Polynézia, zámorské spoločenstvo Francúzska). (Arsenal83)
Související novinky
Na cenách César uspěla i česko-slovenská stopa
V pátek 24. února 2023 proběhlo v pařížském koncertním sále Olympia slavnostní předávání prestižních cen francouzské akademie filmových umění a technik, známých pod názvem César. Vítězným snímkem… (více)
Reklama