Jak tvrdí Pereira

Tak Tabucchiho utla kniha, ani jej filmove spracovanie nie je nijakym dynamickym zazitkom, ci hlbokou uvahou nad stavom sveta pred vypuknutim 2.SV. Ide skor o lahko meditativny pribeh, ktory je zalozeny na vnutornych uvahach Pereiru, co sa spolocne s velmi zvlastnym sposobom napisania knihy, pretavilo do zaujimaveho knizneho diela. Filmu vsak atmosfera knihy chyba a to aj napriek vybornemu M.M., decentnosti celkoveho ponatia materialu zo strany rezisera ako aj Morriconeho hudbe. Filmove spracovanie preto ako jednohudba sice v pohode obstoji, no hlbsie sa mi to pamati urcite nevryje. (06.04.2010)

Ano, film je povedený, dobře natočený, hudba je skvělá, herci jsou perfektní, atmosféra je strašně zajímavá. Jako film sám o sobě je to výborné dílo! Nicméně ten ultra komunistický pohled na věc! Co komunista, to mladý, talentovaný, kulturní člověk milující život! Mně se líbilo, že film byl z prostředí, o kterém moc nevíme. Ale úžasný, čestný a spravedlivý komunista? No neviem priatelia, ale skôr nie. (07.06.2013)

Jednostranně levicový pohled na dění v Portugalsku, které nebylo přímo zataženo do 2. světové války a dokázalo se ubránit hrůzám nacismu i komunismu. Z tohoto pohledu jde o politický film na pomezí propagandy, neboť vlastně všechny postavy jsou pojaty ploše a schematicky s jediným cílem: očernit Salazarův režim, zatímco Rudí jsou ti hodní, co jednají "podle srdce". Málo známou skutečností je, že sami Portugalci považují Antonia Salazara za největšího Portugalce všech dob. On totiž zneklidňuje všechny, komunisty i demoliberály, neboť je reprezentantem jiného režimu, než komunistického nebo demokratického. Nahlíženo po stránce formální (umělecké), pak nutno uznat, že film jisté kvality má: herecké (Mastroianni), hudba (Morricone), ale jinak jsem si připadal jako divák u televize za minulého režimu... (18.03.2010)

Film natočený podľa knihy Antonia Tabucchiho, ktorý kvalitou určite nezaostáva. V hlavnej role vynikajúci Marcello Mastroianni svojím herectvom celý film ťahá. Príbeh nás zavedie do výborne vykresleného prostredia salazarského Portugalska. Pereira je obyčajný človek - redaktor, vdovec, s ľahkou nadváhou, konzervatívnymi zvykmi, ktorý sa o politiku nestará a venuje sa len svojej kultúrnej sekcii. Okolnosti a predovšetkým nový spolupracovník však jeho názor postupne zmenia. Postava Pereiry je inšpiratívna - ukazuje, že aj obyčajný človek, ktorý nerezignuje na slušnosť, dokáže konať. Film dokresľuje vynikajúca hudba Ennia Morriconeho. (10.07.2023)

Nejcennější na snímku je přítomnost legendy italské kinematografie Marcella Mastroianniho, pro kterého role stařičkého redaktora Pereiry byla důstojným loučením s jeho dlouhou hereckou kariérou. Pohled na jeho neustále se třesoucí ruce svědčí o tom, že jeho zdravotní stav v té době už nebyl nejlepší. Před kamerou se sešel z dalším významným hercem Denielem Auteuilem, pro kterého naopak role Pereirova společníka a lékaře byla jednou z met na cestě za úspěchem. Jde o celkem oceňovaný film, který mi ale přišel až příliš komorní, jednoduše řečeno poněkud nudný. Svou daň si vybrala i vyhraněně levicové vyznění filmu. Na něj pochopitelně mají tvůrci plné právo, konec konců téměř s jistotou odpovídá literární předloze, kterou jsem nečetl, a navíc Salazarovo konzervativně autoritářské Portugalsko opravdu mělo řadu odpudivých rysů a bylo spojencem nacistického Německa, jenže ona proklamovaná levicovost je takového ražení, že by film přesně tak, jak je natočen, mohl vzniknout v Sovětském svazu nebo jeho satelitech v 80. letech. Ono nadšení mladých revolucionářů pro Sovětský svaz je takové jednorozměrné a zdaleka neodpovídá složité situaci oné doby. Vždyť v době, kdy se příběh odehrává, bylo po moskevských procesech a v Sovětském svazu tehdy vrcholily masové čistky a bujel systém táborů gulag. No a v sousedním Španělsku si snaha Sovětského svazu dostat pod kontrolu republikánské hnutí vyžádala podobně tragické čistky mezi anarchisty a dalšími složkami republikánského hnutí. Snímek je příběhem nepolitického intelektuála, který se pod tlakem událostí kolem sebe stane politicky uvědomělým odpůrcem režimu. Celkový dojem: 45 %. (17.05.2010)