Manderlay

Alegorie o skutečné podobě tak řečeného svobodného světa v některých ohledech opravdu zaostává za předcházejícím DOGVILLEM. Říci to znamená ovšem současně dodat, že se tak děje v řádu mimořádně vyjímečného díla, že scéna, tvořená schematickými čarami, je i v tomto díle plně funkční, že noví herci včetně titulní představitelky Grace, v době natáčení 22-23leté Bryce Dallas Howardové, se plně vyrovnají svým předchůdcům. Je přitom velmi nesnadné určit přesně velmi pohyblivou hranici mezi ustalováním osvědčené metody a zárodky opakujícího se stereotypu; vždyť i opakování se samo je tu ve stavu zrodu. To, co tu vyniká, to, co je ideovým posláním velkého Dána, vhled nejen do podkožky, ale přímo do vnitřností někdy až příliš jednostranně vychvalované americké demokracie, je nemilosrdné, neosobní, je skutečně skalpem chirurga, který především léčí. A aby mohl léčit, musí stanovit diagnózu. Laboratorní experiment přerůstá do kritického společenského pohledu. Co přinese třetí, závěrečný díl? (24.12.2010)

Už je to moc chtěné. Klepání na neviděné dveře nezaujme, hlasování i přes obrácené fungování příliš evokuje Dogville a přesto se von Trier pořád vyžívá ve formě. Navíc hlavní hrdinka je díky herecké rošádě mladší, což nejenže neodpovídá dějové posloupnosti, ale trpí kvůli tomu i herecká stránka. Má milovaná Bryce totiž funguje jako kouzelné stvoření pro většinu snímků, ve kterých se objeví, ale do artově-dramatické herečky jí zkrátka (obzvlášť v takhle specifické formě) něco chybí. O to víc jsem proto postrádal dokonalou Nicole Kidman a její absolutní herectví, tady by totiž kousavě mířenému příběhu výrazně pomohlo. Dogville totiž dusilo, zato Manderlay schválně roztírá nejrůznější problémy, staví Grace do nových a přesto podobných situací a ztrácí tak potenciální uvěřitelnost. Očekávaná dávka živočišné kontroverznosti nepomůže. (11.01.2008)

Dlouho jsem se Manderlay vyhýbal, protože jsem si nebyl jistý, jesli Lars von Trier dokáže zopakovat tak vynikající experiment, jakým bylo Dogville. Teď mohu konstatovat - dokáže... Ostatně Trier ukázal už filmy Prolomit vlny, Idioti, Tanec v temnotách, Evropa atd., že je vyjimečný autor. Manderlay je druhá část tzv. Americké trilogie. Tentokrát se Trier zaměřuje na tu nejdůležitější vlastnost, kterou se Amerika ráda pyšní, a to "svobodu". Je svoboda skutečně tak samozřejmá věc, nebo lépe řečeno je svoboda opravdu tím vysněným cílem nevolníků a otroků? Trier je zde nekompromisní a na příběhu jedné osady, zapadlé kdesi v Alabamě, ukazuje, že svoboda je problém komplikovanější, než se na první pohled může zdát a nechává ve svém filmu naivní Grace vystřízlivět z názorů, že svoboda a demokracie se dá naučit během jedněch žní... Zpočátku mi dělalo problémy zvyknout si na Bryce Dallas Howard v roli Grace, ale myslím, že dobře Nicol Kidman zastoupila. I forma celého filmu se oproti Dogville posunula ještě dál. Zatímco v prvním snímku se ruční kamera "narýsovaným" kulisám jakžtakž věnovala, zde jsou zabírány většinou jen postavy a "kulisy" jsou tak ještě nepodstatnější než u Dogville. Naprosto brilantní závěr s překvapující pointou je pak dokonalým završením Trierovy kritiky a abych pravdu řekl, mě skoro dostal na kolena... ***** (15.10.2006)

Keď si dáte vedľa seba filmy z plánovanej trilógie Larsa Von Triera Dogville a Manderlay, je jasné, ktorý z nich vychádza ako jednoznačný víťaz. Najlepšie to cítiť po čase, keď mám Dogville a jej záverečnú katarziu už navždy ukotvenú v hlave, zatiaľ čo Manderlay pôsobí už akosi šedo a ťažko si spomínam na nejaké silné scény. To neznamená, že nie je stále kvalitným filmom a Trier by snáď nevedel, čo nám chce povedať a ako znova šokovať. Vysoké hodnotenie si stále zaslúži. (20.07.2012)

to je blázon, ten Trier. po skončení tohto filmu povedala moja spolužiačka "Toho Američania asi nemajú veľmi radi, čo?" Ale ja ho milujem, i napriek tomu, aký nehorázny nátlak na divákovu psdychiku vynakladá. Tento film mi ale prišiel náramne vtipný a dosť dobre nadľahčene podaný, čo s témou celkom účinne kontrastovalo. (10.12.2005)