Vanilkové nebe

(Nie klasický komentár, lež len drobná poznámka k filmu, ktorú možno zužitkujem ak sa k nemu ešte niekedy vrátim.) Obsadenie Toma Cruisa do hlavnej mužskej role je geniálny ťah, ktorý filmu pridáva minimálne jednu rovinu čítania. Reflektuje sa tak Cruisov status peknej tváričky hviezdneho Hollywoodu, s ktorým Crowe podvratne narába a „znásilňuje ho“. Zároveň obratne využíva Cruisovho (ne)herectva, bezvýraznosti a topornosti, podobne ako pred ním Stanley Kubrick vo svojej labutej piesni Eyes Wide Shut. Vanilla Sky tak predstavuje nielen významný medzník v kariére viacerých členov štábu a hereckého osadenstva, čerpajúci z originality Amenábarovho pôvodného scenára, ale v druhom pláne i čiastkový komentár k dobovému Hollywoodu a Cruisovej hviezdnej aure. (24.10.2015)

No tak zápletkou jeden z najpozoruhodnejších filmov, trochu podobajúcich sa zmiešancu filmov 'The Game' a 'Matrix'. Má celkom kvalitný pomer drámy, romantiky, napätia, aby si film zaslúžil viac rešpektu ako sa mu dostalo. Každá scéna je perfektne vsadená a scenár dobre načasovaný. Takisto Cruise a Diaz kvalitne prekvapili no a o Penélope by som mohol básniť. 80%. (23.08.2006)

Nemůžu se zbavit pocitu, že kdyby Cameron Crowe natočil 138minut erotických hrátek mezi blonďatou Cami a tmavovlasou Pené s komentářem Toma Cruise udělal by lépe. Hlavně závěrečná fáze filmu byl úctihodnej výser. Ty šokojící zvraty, co je sen a co není by mě dostali snad jedině tehdy kdyby se tam z nenadání objevili Bob a Bobek, králící z klobouku kouzelníka Kopustóna, tím by si dal celej film z gracií vysvětlit, ale takhle ? Pchá pro frajera mého kalibru je Vanilkove nebe takovej filmovej prezarvativ, nasadit, použít a vyhodit. (18.11.2007)

Hezky udělané. Skvěle zahrané.Velmi komplikované, ale pro někoho to bude až moc....Pořádně jsem to pobral až po druhém shlédnutí. Spíše jsem tedy kapku dával pozor na detaily. Myšlenka je zajímavá a myslím si, že něco takového by se časem mohlo udělat, jen nevím kam dali tolik těl, protože nebude moc lidí kterým tento svét bude vyhovovat. Cameron Crowe skvěle zvládnul režii tohoto trochu náročněšího snímku. (17.06.2004)

Crowe doposud defacto skládal své filmy z toho, co nakoukal, naposlouchal a taky prožil. V případě téhle existenciální metafory životní prožitek zjevně chyběl, a o to víc Crowe cituje klasické filmy a zahušťuje písňový soundtrack. Ten je tak přepestrý a všudevlezlý, že připomíná dílo neurotika nervózně přelaďujícího rozhlasové stanice, což filmu dále ubírá na přesvědčivosti. Výsledkem je nastavovaná banalita, která mj. svědčí o tom, že přemíra obdivu k Truffautovi může být umění škodlivá. Ve špatných rukou. (17.10.2005)