Hanebný pancharti

Na film jsem se netěšila, a tak jsem si tak trochu tajně říkala, že když se na něj netěším, mohl by mě bavit. Omyl, nebavil. Nebo dobře; pár scén opravdu bylo dobrých, ale zbytek filmu, zbytek těch 140 minut? "Proč zívám? Proč se otáčím po ostatních? Proč přemýšlím o tom, co mám umět zítra do školy? Moment, co tu vlastně dělám? Aha! Koukám na film... o čem že je tem film?". Netvrdím, že herci nehráli dobře, naopak, někteří zahráli prvotřídní psychouše, ale to mi nestačí. Z tohohle filmu jsem naprosto ospalá, neuspokojená, ba co víc, i trochu znechucená. A není to těma scénama, kde někoho mlátí - to jsem si i dokonce říkala, že jestli mu tou basetbalovou pálkou tu hlavu neroztříská, tak tomu dám o hvězdičku méně... Vysvětlete mi, prosím, co je na tom filmu tak dobrého! Já tam fakt nic nevidim, když nepočítám pár scén a fakt, že se opravdu používalo několik jazyků. Kdybych ten film neviděla, o nic bych nepřišla, ve svém životě bych nebyla o nic ochuzena, naopak si připadám, že ten film mě obral o dobrých 140 minut, a to není zanedbatelná dávka času. Takže prostě víc tomu nedám, i kdyby mě na kolenou prosili!! X-D (27.01.2010)

Příjemně starosvětský válečný film s krásnou hudbou. Tarantinovi tleskám za hrátky s jazyky a přízvuky. Na ty je tu kladen veliký důraz a Němci tu mluví německy, Francouzi francouzsky a když si mezi sebou dvě národnosti nerozumí, tak mají tlumočníka. To mě v dnešní době plné anglicky mluvících nacistických Cruisů hrozně potěšilo a navíc z toho vyplyne spusta vděčných filmových momentů, ať už je to nechápající vystrašená Melanie Laurent na nacistickém obědě či italsky mluvící Brad Pitt. Ano, je to chvílemi trochu roztahané, ale Aldo Raine je megasympatickej a Hans Landa je asi nejlepší nacista filmového plátna. (03.09.2009)

Problémem Hanebných panchartů je pověst, která film předchází. Čímž neříkám, že jsem se nabavil, naopak! Ale když očekáváte bombu, je každé hluché místečko tím víc znát. U Hanebných panchartů je to délka. Neškodilo by film trošičku prosříhat. Některé scény jsou zbytečně dlouhé. Jinak je ovšem třeba vyzdvihnout "tarantinovštinu", jeho typický produkt. Spousta geniálních brutálních (a velmi realistických) scén, které pobavily všechny fajnšmekry (a řekl bych že jsou to právě tyto scény, které bodují zejména u těch mladších kluků). Příběh vcelku propracovaný, skvělý soundtrack a výtečné herecké výkony. Někoho vyzdvihovat je těžké, ale Christoph Waltz jako esesák Landa mne ohromil. Ale i třeba "menší" rolička Adolfa Hitlera byla uchopena naprosto nenapodobitelně. Suma sumárum: moc jsem se bavil, ale lepší než Pulp Fiction, to fakt ne ... (04.10.2009)

Což o to, mně by veřejná onanie nevadila, ale měla by stát za to. Když na mě Quentin vytasí takovouhle žížalku, tak nemůže čekat, že se nebudu mlátit smíchy. Shoshanna si nepochybně zasloužila svou pomstu, ale nevím, co jsem komu udělala já, že jsem si zasloužila půltřetí hodiny namachrovaných žvástů. I tak je to samozřejmě pořád snesitelné, zvlášť s představou, co s tím mohl napáchat některý Tarantino wannabe a kreace Christopha Waltze, um maestra Morricona a pár povedených scének v čele se Stiglitzem a Pittovým pokusem o italský akcent tomu chvilkami dodají i šťávu, ale zbytek hereckého osazenstva má pod nohy naházeno příliš mnoho klacků, takže Gedeon Burkhard nedostal šanci dokázat, že má na víc než na otírání Rexových slin, to, co bylo spácháno na postavě Tila Schweigera, už bych klasifikovala jako válečný zločin a Melanie a Helen jsou femme fatale asi jako Hannibal Lecter vegetarián. Jestli to mělo vzbudit chuť skalpovat si svého nácka (kdyby jen ti kokoti nechodili v reálu dohola...), tak já jsem spíš měla chuť vzít letlampu a zajistit, abych se už víckrát u Tarantina nenudila k smrti. (11.12.2011)

Mám chuť napsat, že IB jsou nejlepší Tarantinův film. Bohužel sebelépe natočený a napsaný pancharti nedokáží překonat mé opojné pocity/dojmy/emoce ze stylově nabušeného Kill Billa. Pancharti jsou opravdu skvělá, neakční, podívaná založená na postavách s neskutečnými dialogy, za které si QT zaslouží neskutečný potlesk a to především v dnešní době, kdy jsou dialogy často jen omáčkou okolo efektů... Krom toho Tarantino dostává z každého herce maximum a u některých se tomu těžko věří (Diane Kruger promine mé nadávky po Troyi a naopak Mélanie Laurent, Christoph Waltz s Pittem jsou neskuteční). Rozdělení do kapitol není špatné, i když možná trochu zbytečné (a název sem QT dal asi jen pro fanoušky, kterým kdysi něco jako IB slíbil:)) jinak tu pancharti příliš nejsou...). Celkově na mě nejlépe působila úchvatná první kapitola, která až do scény v baru představovala výrazný vrchol celého filmu. Potěšilo však také závěr, v kterém se konečně všichni normálně smýšlející dočkali... Přesto to na 5* prostě není. Film ve mě totiž vůbec nic nezanechal a přestože mě bavil, prakticky celých 153 minut, nemám důvod se na něj nejen dívat znovu, ale nějak výrazně na něj vzpomínat. Technicky úžasná záležitost v krásném prostředí s nutnou dávkou nadhledu a scénářem na Oscara, ale to je tak všechno... Třešnička na dortu mi chybí. (27.11.2009)