Walter Mitty a jeho tajný život

Kvintesence života je pro každého něčím jiným a Stiller nám naštěstí tu svou nevnucuje, ale jen nenásilně představuje. A to tak zábavně, netrapně (!), vtipně ("Small beer boot"), kouzelně a skrze neokoukané scenérie Islandu, že jsem po skončení filmu byla dost mile překvapená. K Walterovi jsem totiž měla značné předsudky, vyrazila na něj pracovně a výsledkem byl nad očekávání příjemný zážitek. Možná i proto jsem velkoryse ignorovala masivní louži piva pod nohama (dík, řado tři), která mi namočila skoro všechno. Film, u kterého se někdy zasmějete nahlas, ale skoro pořád se usmíváte. Rozverný, příjemný a hlavně nenucený./// Základní východiska filmu si odporují: užívej si života, buď spontánní, bláznivý vs. draví manažeři bez zaváhání vyhazující letité zaměstnance, ale nakonec vydají číslo opěvující rutinu člověka? Dalo by se to číst i tak, že tyto bezskrupulózní součásti firem, jež se orientují pouze na profit, chce film polidštit. Nejednoznačnost/rozpolcenost je ostatně vlastností hlavní postavy – prožívá to a sní o onom. Top scény: básnický sokol, žralok, jízda na skejtu, rentgenová bitka, honička se šéfem na ulici. [Kino] (05.01.2014)

Čekal jsem trošku něco jiného. Film nebyl špatný, sice je dle mě nadhodnocený, ale na to teď nebudu hledět. Ben zahrál pěkně, hlavně kvůli němu jsem se na to těšil. Ovšem se mi tam nehodily ty jeho myšlenky a přechod do jeho světa. Naopak mě rozesmálo pár věcí, díky kterým jsem se nakonec rozhodl hodnotit takto. (04.03.2014)

Po první půlhodině jsem byl hodně na vážkách a raději se šel ujistil na csfd, jaké že to má snímek vlastně hodnocení. Od chvíle kdy náš hrdina nasedne do letadla a letí směr Grónsko ovšem není pochyb, že se budou dít velké věci. Ben Stiller se vytáhl v mých očích zase jednou nejen jako režisér, ale i jako herec a stojí to za to. Emoce, velké myšlenky, perfektní vizuál. Chválím jak můžu a moc rád kouknu co nevidět znovu. PS: Scénou roku pro mě skvělá písnička Space Oddity. 80% (07.04.2014)

Forrest Gump s odstupem dvou dekád se všemi pozitivy i negativy které s ním mohou být spojené. Tedy palba všech těch vůní, obrazů a emocí o hledání sebe sama je opět v o něco modernějším a vytuněnějším kabátku, ale výsledný dojem trochu sráží na kolena jednak duplicita a neoriginalita, která možná v celku jako takovém není tak patrná, ale v detailech rozhodně ano a duševní vyzrálost. Přece jen je to občas až příliš přímočaré a dětsky naivní. Stiller čím starší, tím vyzrálejší, tedy lepší. (20.11.2017)

Vedle virtuálních vztahů Stiller v úvodu opatrně ukazuje zdvižený prostředníček také korporátnímu kapitalismu, který umrtvuje lidskou individualitu a jedince proměňuje ve štvance ochotného udělat kvůli udržení zaměstnání první poslední. Posledním útočištěm člověka se přirozeně stává jeho tělo, potažmo mysl. Osvobozující síla imaginace dovoluje alespoň snít o ušlechtilých činech hodných velkých romantických hrdinů, kteří byli z reality již dávno vytěsnění do velkolepých hollywoodských pohádek. Walter Mitty se nestydí přiznat, že je sám takovou pohádkou, která prostřednictvím svého ušlechtilého poselství ospravedlňuje četné spektakulární scény. Druhou polovinu filmu tvoří řetězec strhujících dobrodružných příhod, jejichž estetické pojetí je vědomě inspirováno časopiseckými obálkami, neboť právě do fotografií z prestižních časopisů Walter ze své každodenní rutiny uniká. Trikové sekvence sice znejasňují hranici mezi snem a realitou do té míry, že se rozdíl stává irelevantním (namísto toho, aby vytvářel určité napětí), ale zároveň nenásilně doplňují charakteristiku hlavního hrdiny. Třebaže se romantická podzápletka navenek zdá nadbytečnou a film může působit jako sebezdokonalovací příručka pro muže, kteří nevědí, co s životem, jsou to po celou dobu ostatní lidé (přítelkyně, Sean O’Connell, matka a nepřímo i zesnulý otec), kteří Waltera v jeho sólových dobrodružstvích přímo i nepřímo podporují a nutí jej, aby v nich pokračoval. V dnešní „bezkontaktní“ době velmi vítaná snaha přesvědčit diváka, aby nežil jenom ve virtuálním světě a nebál se realizovat své sny, je tak šikovně provázána s výzvou, abychom nebyli sobci a ani v nejtěžších chvílích nepřestávali myslet na druhé (čím film vyznívá konformněji než v hrubých rysech podobná anarchistická akce Wanted). Walter Mitty dokazuje, že Stiller umí utlumit svou povahu excentrického komika ve prospěch poměrně vážné myšlenky. Ono zvážnění ale naštěstí nikdy není takové, aby film opustil bezpečné území skrznaskrz „feel good“ zábavy pro velké plátno a celou rodinu. S odstupem času bych se Mittyho nebál ve vší vážnosti označit za nejpozitivnější filmové překvapení loňského roku. 85% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Radko (13.01.2014)