Je mi ze sebe špatně

V polovici si poviete – je to hnusné a ľutujem, že som sa do tohto filmu pustila. Pocit zhnusenia je ale presne to, čo sa v divákovi má uhniezdiť. Signe a Thomas sú narcisti obidvaja, súperia o pozornosť sveta a Signe ide ďalej, až za hranice normálnosti. Asi to má byť výpoveď o stave nášho sveta, blízki nie sú schopní počúvať sa? (Signe po prvom pobyte v nemocnici: „Len tri návštevy a 56 reakcií?“) Odkazy na moderné umenie, modelingové agentúry, podporné skupiny, internetový obchod, kde sa dá zohnať všetko... (27.12.2023)

První film ze tří navštívený v kině o jarácích a skvělé! (Za mě i z těch tří nejlepší.) Už před promítáním mi bylo jasné, že když se bude jednat o hlubší severský film pojednávající o narcismu, bude to muset aspoň trochu za něco stát, tak jsem nějaká ta očekávání na myšlenkový skvost měl. Naštěstí se vyplnila, stálo to za to. Příběh byl velmi originální a poutavý. Postavy (ne)sympatické přesně tak, jak mají v takovém druhu snímku být. Signe jako postava zkrátka skvělá a přítel Thomas přesně to samé - jejich neustálé vyvyšování eg bylo stále a stále nové a neopakující se situace nikdy nenudily. (Vtipný) humor byl dobře dávkován a neruinoval vážnou notu filmu, dokonce bych řekl, že jsem rád, že tam byl, akorát to dobře podtrhlo absurditu celého sebestředného zápolení (sex, nevidomá atd.) . Gradace děje byla pro Signe dost nelítostná a v poslední třetině mě několikrát při zhoršení jejího zdravotního stavu nepříjemně zamrazilo (sama v takových scénách, jako by vypadla ze své role narcistky a došlo jí, že je to ku*va špatně, a měla strach!). To byly ty nejvíce (dobře) nepříjemné momenty filmu. Konec samotný mě zamrazil naposledy a odcházel jsem z kina nadšený. Co mě také potěšilo, že myšlenek bylo mnohem víc a nad každou z nich jsem musel nějakou dobu přemýšlet. Jedná se o opravdu originální film. Jediné mínus snad vidím ve volnějším tempu, které je ovšem pro severské filmy typické. Já na to však úplně nejsem. Brácha by šel s hodnocením níž, tolik ho to nezasáhlo. Vyhodnocení: Mnohokrát lepší než nějaký marvelovky pro děcka a podobný avatarovský pitchoviny P.S. Název filmu se mi moc líbí (01.03.2023)

Vynikajúca čierna komédia s štipkou body horroru, tvrdo satirizujúca rôzne aktuálne neduhy vyspelej spoločnosti - od potreby byť videný cez apatiu jednotlivcov i spoločnosti až po absurdnosť niektorých spoločenských snáh o inkluzivitu. Humor miestami zatína do živého. Film je dobre natočený, má spád, plynulo preskakuje medzi rôznymi témami a to všetko sa odohráva v príťažlivom prostredí rôznych lokácií v Osle. Potešia aj drobné detaily ako pekná práca s typografiou. 4.5*. (29.10.2022)

Pozoruhodný film, ktorý síce pôsobí satirickým dojmom, ale ústredná téma attention-seekingu je skutočne silná. Münchhausenov syndróm je reálnou psychickou poruchou, a presne toto bol kameňom úrazu aj u Signe, ktorá sa uchýlila k úmyselnému sebapoškodzovaniu, aby v spoločnosti vynikla. Spracovanie tejto témy bola v Syk pike celkom trefná, hoci ten satirický rozmer mi tu až tak nepasoval. Aj keď sa Signe správala takto šialene, v podstate mi jej bolo ľúto, a rovnako aj všetkých ľudí, ktorí túžia po záujme okolia a skončia tak ako napr. aj Signe v tomto príbehu. Tématicky nadpriemerné, herecky vydarené, no dialógy by mohli byť aj lepšie (ale to býva u Severanov častá slabina). (19.05.2023)

Začnem tým najdôležitejším oznamom. Film roka 2022. Aj vám prišla Kristine Kujath Thorp ako ďalšia zo sestier Fanningových? No nič, popojedem. O čo ide? O skvelo odprezentovaný a ideálne prestrelený výsmech všetkým tým, ktorí naháňajú lajky, potrebujú neustálu pozornosť a hrútia sa, keď to tak nie je. Vychutnával som si tie závistlivé pohľady, tú vyložene hmatateľnú frustráciu vo chvíľach mimo žiary reflektorov, ten sebazničujúci prístup k sebe samému a sebeckosť pretekajúcu z každého rozhovoru medzi Signe a Thomasom. Rozhodne treba zvlášť pochváliť prácu maskérov. Všetky tie vyrážky, rany, opuchliny boli vychytané do detailov. Kristoffer Borgli má u mňa už dva výrazné zárezy. (06.01.2024)