Íá

Hmmm, já možná udělal tu chybu, že jsem příběh pojal z jiné stránky, než jsem měl. Abyste mě pochopili, já si myslel, že to bude něco na styl Nabarveného ptáčete (ve zvířecí verzi), a tak mě lehce zklamal ten fakt, že více než polovinu filmu sledujeme příběh o lidech, které oslík navštíví a ne příběh o oslíkovi. Když už jsme u lidí, tak bych měl opomenout i to, že ty postavy byly moc jednoduché. Až možná lehce ničily scénář a příběh celkově. Co bych ale určitě vyzdvihnout měl, je ten neskutečný vizuál a lokace, na kterých se příběh odehrává. Bylo to neskutečně úžasně nasnímáno, až lehce dokumentaristicky pojato. Doporučuji, ale jen pod podmínkou, že si o tomto filmu nic nebudete zjišťovat. 6,5/10 (10.06.2023)

Charakter človeka sa prejaví na jeho správaní k slabšiemu, ktorý je od neho celkom závislý, charakter ľudstva sa prejavuje na jeho správaní k zvieratám, ktoré sú od neho celkom závislé. Tento film to na príbehu oslíka podal síce priamočiaro, ale s celkom zbytočnými kultúrnymi vložkami, ktoré pravdepodobne slúžia len na zvýšenie atraktivity. Chýba už len striptíz pastierky. (01.08.2023)

Film Iá je desivý, hlboký a emocionálny. Je dokonalým dedičom Bressonovho filmu A čo ďalej Baltazár? Skolimowski ukazuje, že ľudstvô je rovnako schopné nenútenej brutality a bezcitnej ľahostajnosti ako kedykoľvek predtým. Iá zažije dlhú cestu z Poľska do Talianska. Cestou stretne najkrutejšie ľudské bytosti- lovcov zvierat, ktorí sa zaujímaju len o zber kožušín, chuligánsku skupinu pomstychtivých futbalových fanušikov. V jednom momente Iá len o vlások unikne tomu, aby sa z neho stala saláma. Je ťažke uveriť, že film režíroval 84- ročný režisér. Scenár k filmu napisal spolu so svojou manželkou Ewou Piaskowskou. Iá je rozhodne najlepším filmov o somárovi, aký tento rok uvidíme. Film je nominovaný aj na Oscara v kategorii Najlepší cudzojazyčný film. (05.02.2023)

Že lidé jsou dnes a denně krutí na sebe navzájem i na své zvířecí společníky, víme. Nejde o vůbec nic nového pod sluncem, tak jsem rád, že Jerzy Skolimowski byl alespoň uvědomělý a nenatahoval svůj film zbytečně na víc než hodinu a půl. Kdyby tak jiní tvůrci festivalových filmů měli stejnou dávku soudnosti... [KVIFF 2022] (10.07.2022)

Čtyřiaosmdesátiletý režisér natočil za dva roky a s celkem šesti osly v titulní roli film, kterým nadělil kritikům široký prostor k úvahám nad jeho formálními překvápky, metavýznamy a symboly i nad tím, zda je dílo předělávkou Bressonova "A co dále, Baltazare", nebo jen poctou témuž. Přečetl jsem si pár pochvalných recenzí a divil se, co se v nich vlastně chválí. Obsah, tedy to, co z něho stojí za pochvalu, Skolimowski přejal od Bressona. Co je na "ÍÁ" nové, je jeho forma, zcela odlišná od té "Baltazarovy" - dalo by se říci protikladná, jelikož křiklavě efektní. Po většinu času se nedíváme očima Skolimowského Ijáčka, jak se leckde dočteme, nýbrž očima kameramana pověřeného útočit na diváka esteticky vybroušenými, někdy výstředními obrazy. Obdobný nátlak vytváří zvuková složka filmu, v níž vyniká okázalá hudební kulisa (právě ona paradoxně zastupuje zvířecí rovinu, zatímco lidem, jak to vyjádřil jeden z recenzentů, jsou vyhrazeny jen ošklivé zvuky jejich řeči). Na mě "ÍÁ" udělal dojem rozporuplného díla, v němž se téma pošetilosti lidí a nevinnosti zvířat předkládá bez katarze, zato s nepřiměřenou pompou a bengálem. (25.12.2023)